[můj otec je Jehova].

V hebrejštině jedno jméno, u něhož v češtině rozlišujeme ženský a mužský rod. Ve 2. Královské 18:2 se objevuje jméno Abi, jež je zkrácenou formou jména Abija. Další variantou je jméno Abijam, které se objevuje v masoretském textu 1. Královské 14:31; 15:1, 7, 8. Dvanáct hebrejských rukopisů a Bombergovo vydání hebrejské Bible Jákoba ben Chajjima (1524–1525) však v 1. Královské 14:31 uvádějí „Abijáš“.

1. Vnuk Benjamína. Je uvedený jako sedmý mezi devíti Bekerovými syny. (1Pa 7:8)

2. Podle masoretského textu manželka Checrona, vnuka Judy z jeho snachy Tamar. Tato Abija možná byla matkou Ašchura, otce Tekoy. (1Pa 2:4, 5, 24; viz heslo CHECRON č. 2.)

3. Druhý syn proroka Samuela. Abijáš a jeho starší bratr Joel byli v Beer-šebě ustanoveni svým stárnoucím otcem za soudce nad Izraelem. Překrucovali však zákon, přijímali úplatky a nepoctivě usilovali o zisk, a proto se izraelští starší muži domáhali u Samuela, aby ustanovil krále, který by nad nimi panoval. (1Sa 8:1–5; 1Pa 6:28)

4. Kněžský potomek Árona. Ve dnech krále Davida se stal představeným jednoho z otcovských domů Izraele. David rozdělil kněžstvo do 24 oddílů, a každý měl co šest měsíců sloužit jeden týden ve svatyni. Otcovský dům Abijáše byl losem vybrán, aby byl v čele osmého oddílu, a ten pak byl znám jako ‚Abijášův oddíl‘. (1Pa 24:3–10; Lk 1:5) Proto je uvedeno, že kněz Zecharjáš, otec Jana Křtitele, byl „z Abijášova oddílu“.

 5. Jeden z Rechoboamových 28 synů, označovaný také jménem Abijam. Stal se druhým králem dvoukmenného judského království a kraloval v letech 980–978 př. n. l. (1Kr 14:31–15:8) Byl královským potomkem Davida jak z otcovy, tak z matčiny strany, a v královském rodokmenu Ježíše Krista patřil k šestnácté generaci od Abrahama. (1Pa 3:10; Mt 1:7) Maaka (v 2. Paralipomenon 13:2 uvedená jako Mikaja), vnučka Absalomova, byla Rechoboamovou nejmilovanější z 18 manželek a 60 konkubín, které měl, a nad všechny ostatní jí Rechoboam projevil přízeň tím, že jejího syna Abijáše vybral za následníka trůnu, přestože Abijáš nebyl jeho prvorozeným synem. (2Pa 11:20–22)

Když v osmnáctém roce izraelského krále Jeroboama I. nastoupil Abijáš na trůn, nepřátelství mezi severním a jižním královstvím pokračovalo a vedlo k válce. Proti judské armádě 400 000 vybraných silných válečníků Jeroboam rozestavil do bitevního šiku 800 000 mužů. Abijáš se touto přesilou nenechal zastrašit, a v působivé řeči se obrátil k Jeroboamovým lidem. Odsoudil jejich modlářské uctívání telete a připomněl jim, že Jehova uzavřel s Davidem smlouvu o věčném království. „S námi je v čele pravý Bůh,“ prohlásil Abijáš, a proto „nebojujte proti Jehovovi, . . . neboť se neprokážete jako úspěšní.“ (2Pa 12:16–13:12)

Došlo k prudké bitvě. Díky božskému zásahu se nezdařil záměr, se kterým Jeroboam vyslal zálohu, a půl milionu jeho mužů bylo pobito. Tak byla zlomena Jeroboamova vojenská síla. Bylo dokonce dobyto i město Betel, kde bylo umístěno jedno z odporných zlatých telat a kde sloužilo odpadlické kněžstvo. To vše se zdařilo díky tomu, že se Abijáš ‚opřel o Jehovu‘. (2Pa 13:13–20) Abijáš nicméně dále chodil v hříších svého otce Rechoboama tím, že dovolil, aby v zemi zůstaly výšiny, posvátné sloupy, a dokonce chrámoví prostituti. „Jeho srdce se neprokázalo být úplné s Jehovou, jeho Bohem.“ (1Kr 14:22–24; 15:3) Během svého života měl 14 manželek a 38 dětí. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Asa. (2Pa 13:21; 14:1)

6. Syn izraelského krále Jeroboama I. Zemřel mladý, neboť Jehova nad ním vynesl rozsudek. Jeroboam se stal odpadlíkem, a proto na jeho dům začala přicházet neštěstí. K nim patřila i těžká nemoc mladého Abijáše. Jeroboam proto poslal svou manželku, královnu, aby šla v přestrojení do Šila k letitému a slepému proroku Achijášovi. Jehovu však není možné oklamat. Prostřednictvím svého proroka Achijáše Jehova oznámil, že vyhladí všechny Jeroboamovy dědice mužského rodu, „právě jako se vyklízejí lejna, dokud nejsou odklizena“. (1Kr 14:10; 15:25–30) Avšak Abijáš byl jediným Jeroboamovým potomkem, který byl důstojně pohřben, „protože v něm se . . . našlo něco dobrého vůči Jehovovi“. (1Kr 14:1–18)

7. Manželka judského krále Achaza a matka krále Ezekjáše. Byla dcerou Zecharjáše. Ve 2. Královské 18:2 je její jméno zkráceno na Abi. (2Pa 29:1)

8. Muž, který po zajetí v Babylóně patřil k představeným kněžských rodů ve dnech Zerubbabela a Ješuy. Abijáš je uveden mezi více než dvaceti „hlavami kněží a jejich bratrů“, kteří se vrátili se Zerubbabelem do Jeruzaléma. (Ne 12:1–7) Je velmi pravděpodobné, že byl přítomen při kladení základu chrámu ve druhém roce, kdy byly reorganizovány kněžské služby. (Ezr 3:8–10) O generaci později, ve dnech Jojakima a Nehemjáše, zastupoval Abijášovu kněžskou rodinu Zikri. (Ne 12:12, 17, 26)

9. Kněz, nebo předek kněze, který se ve dnech Nehemjáše podílel na zpečetění ‚důvěryhodné úmluvy‘ neboli rezoluce Jehovovi. (Ne 9:38–10:8) Pokud jde o téhož Abijáše, který je uveden pod č. 8, jak se někteří domnívají, pak mu mohlo být více než sto let.