[otec je lampa].

Syn Nerův z kmene Benjamín. Výraz „Saulův strýc“ v 1. Samuelově 14:50, 51 se patrně týká Abnera, i když v hebrejštině se tento výraz mohl vztahovat jak na Abnera, tak na jeho otce Nera. Josephus uvádí, že Abner byl Saulův bratranec a že otec Abnera a otec Saula, Ner a Kiš, byli bratři. (Židovské starožitnosti, VI, 129, 130 [vi, 6]) Zdá se však, že inspirované historické záznamy v 1. Paralipomenon 8:33 a 9:39 velmi závažně svědčí pro to, že Kiš je syn Nerův, a tedy Abnerův bratr. V tom případě by tedy Abner byl Saulův strýc. (Viz také tabulku pod heslem ABIEL č. 1.)

Abner sloužil jako velitel Saulovy armády a velel značnému počtu bojovníků, někdy jich bylo více než 200 000. (1Sa 15:4) Při zvláštních příležitostech Abner seděl u hodovní tabule vedle krále. (1Sa 20:25) Abner byl nepochybně silný a statečný muž, přesto ho však David, když byl uprchlíkem v pustině Zif, pokáral za to, že Saula, svého pána a „Jehovova pomazaného“, pořádně nehlídal. (1Sa 26:14–16)

Když Saul utrpěl zdrcující porážku od Filištínů a zahynul, Abner na ústupu přešel Jordán do Machanajimu v Gileadu a vzal s sebou Saulova syna Iš-bošeta. Přestože kmen Juda v Hebronu prohlásil za krále Davida, Abner dosadil Iš-bošeta jako konkurenčního krále v Machanajimu. Abner byl zcela jasně silou stojící za trůnem a časem pro Iš-bošeta získal podporu od všech kmenů s výjimkou Judy. (2Sa 2:8–10)

Později vojska obou nepřátelských králů chtěla změřit své síly a utkala se u Gibeonského rybníka na území Benjamína, asi ve třetině cesty z Hebronu do Machanajimu. Obě armády navzájem odhadovaly své síly a pak Abner navrhl, aby mezi sebou zápasilo dvanáct mladých válečníků z každé armády. Síly byly na obou stranách tak vyrovnané, že se válečníci vzájemně pobili, a to mezi oběma vojsky vyvolalo nesmírně velký boj. Na každého z Joabových vojáků přišlo o život 18 Abnerových mužů a Abnerovo vojsko se dalo na ústup k pustině. (2Sa 2:12–17, 30, 31)

Abnera pronásledoval Joabův rychlonohý bratr Asahel a Abner ho několikrát vyzval, aby svou pozornost obrátil jinam, a vyhnul se tak smrtelnému střetnutí s ním. Když to Asahel neustále odmítal, Abner nakonec mocně máchl dozadu kopím a tupým koncem kopí Asahelovi probodl břicho, a tak ho zabil. (2Sa 2:18–23) Na Abnerovu prosbu Joab nakonec při západu slunce přikázal ukončit pronásledování a obě armády se vydaly na pochod zpátky, každá do svého vlastního hlavního města. Vitalitu Abnerova vojska je možné vidět z toho, že sešlo do jordánské kotliny, přebrodilo řeku a potom vystoupilo vzhůru údolím Jordánu do gileadské pahorkatiny; než se dostalo do Machanajimu, urazilo 80 nebo více km. A Joabovi muži, když pohřbili Asahela v Betlémě (možná druhý den), museli jít celou noc přes hory, aby ušli více než 22 km do Hebronu. (2Sa 2:29–32)

Abner podporoval Iš-bošetovu upadající vládu, ale také posiloval své vlastní postavení. Možná toužil po kralování, vždyť Saulův otec byl jeho bratr. Když Iš-bošet Abnerovi vyčetl, že měl poměr s jednou ze Saulových konkubín (to si mohl dovolit pouze dědic zesnulého krále), Abner mu zlostně oznámil, že místo něho bude nyní podporovat Davida. (2Sa 3:6–11) Předložil Davidovi svou nabídku, přičemž zdůraznil, že on sám je vlastně panovníkem nad zbývající částí Izraele mimo Judy. Když splnil Davidův požadavek, aby mu vrátil manželku Mikal, šel Abner soukromě za představenými 11 kmenů, které se odštěpily od Judy, aby vzbudil jejich náklonnost ke králi ustanovenému Jehovou, k Davidovi. (2Sa 3:12–19) Potom ho David vřele přijal ve svém hlavním městě Hebronu a tentýž den se Abner vydal ke všem kmenům, aby je přemluvil k uzavření smlouvy s Davidem. Joab u toho nebyl, protože byl na nájezdu, ale když se vrátil, obvinil Abnera z úskočného vyzvídání, osobně ho zavolal zpátky a lstí ho dostal do situace, ve které se mu ho podařilo zabít. (2Sa 3:20–27)

Po Abnerově smrti Iš-bošet rázem ztratil veškerou naději na podporu a zrádní muži ho brzy úkladně zavraždili. Tím vláda Saulova domu definitivně skončila. (2Sa 4:1–3, 5–12)

Když se po mnoha letech přiblížila chvíle Davidovy smrti, David si vzpomněl na Abnerovu (a také na Amasovu) smrt a pověřil Šalomouna úkolem odstranit vinu krve, kterou Joab poskvrnil Davidův dům. (1Kr 2:1, 5, 6) Krátce na to byl Abnerův vrah Joab na Šalomounův příkaz popraven. (1Kr 2:31–34)

V Bibli je uveden pouze jeden Abnerův syn, Jaasiel, který byl v době Davidovy vlády vůdcem kmene Benjamín. (1Pa 27:21) První Paralipomenon 26:28 se také zmiňuje o tom, že z kořisti, kterou Abner získal jako velitel armády, dal příspěvky na svatostánek.