[otec zástupu (množství)].

Toto jméno dal Jehova Abramovi (jeho jméno znamená „otec je vysoký (vyvýšený)“), když mu bylo 99 let. Tehdy Bůh znovu potvrdil svůj slib, že se Abrahamovi potomci velmi rozmnoží. (1Mo 17:5)

 Rodinný původ a rané období života. Abraham patřil k desáté generaci po Noemovi a byl potomkem Sema. Narodil se 352 let po potopě, v roce 2018 př. n. l. Nebyl prvorozený syn, i když je v 1. Mojžíšově 11:26 uveden jako první ze tří Terachových synů. Písmo ukazuje, že Terachovi bylo 70 let, když se mu narodil první syn, a že se Abraham narodil o 60 let později, kdy bylo jeho otci Terachovi 130 let. (1Mo 11:32; 12:4) Abraham je uveden jako první ze synů svého otce zřejmě kvůli své vynikající věrnosti a kvůli tomu, že mu Písmo — podobně jako několika jiným mimořádně věrným mužům, například Semovi a Izákovi — připisuje významnou úlohu. (1Mo 5:32; 11:10; 1Pa 1:28)

Abraham pocházel z chaldejského města Ur, z prosperujícího velkoměsta, které leželo v zemi Šinar,  nedaleko dnešního soutoku řek Eufrat a Tigris. Bylo postaveno asi 240 km jv. od někdejšího Nimrodova královského města Bábel neboli Babylón, které je proslulé nedokončenou babylónskou věží.

V Abrahamově době bylo město Ur prosáklé babylónským modlářstvím a uctíváním svého patrona, měsíčního boha Sina. (Joz 24:2, 14, 15) Přesto Abraham prokázal, že je člověk, který věří v Jehovu Boha stejně jako jeho předkové Sem a Noe. Díky tomu získal pověst, že je „otcem všech těch, kdo mají víru, zatímco jsou v neobřízce“. (Ří 4:11) Pravá víra je založena na přesném poznání, a proto možná Abraham získal své porozumění díky osobnímu kontaktu se Semem (žili spolu současně 150 let). Abraham znal a používal Jehovovo jméno, jak je vidět z jeho vlastních vyjádření: „Nejvyššímu Bohu Jehovovi, Původci nebe a země“, „Jehovovi, Bohu nebes a Bohu země“. (1Mo 14:22; 24:3)

V době, kdy Abraham žil ještě v Uru, „předtím, než se usídlil v Charanu“, Jehova mu přikázal, aby se odstěhoval do cizí země a opustil své přátele a příbuzné. (Sk 7:2–4; 1Mo 15:7; Ne 9:7) Bůh řekl Abrahamovi, že v zemi, kterou mu ukáže, z něho vytvoří velký národ. Abraham měl v té době za manželku svou nevlastní sestru Sáru, ale byli bezdětní a oba byli staří. Jednat podle Božího příkazu tedy vyžadovalo velkou víru, ale Abraham to opravdu udělal.

Terach, kterému nyní bylo asi 200 let a stále byl hlavou patriarchální rodiny, souhlasil, že podnikne tuto dlouhou cestu společně s Abrahamem a Sárou, a z tohoto důvodu je zásluha za přestěhování do Kanaánu připsána Terachovi jako otci. (1Mo 11:31) Zdá se, že Abrahamův synovec Lot, který neměl otce, byl svým bezdětným strýcem a tetou přijat za vlastního, a šel tedy také s nimi. Karavana postupovala na SZ, až se asi po 960 km dostala do města Charan, které bylo důležitou spojnicí obchodních cest mezi východem a západem. Charan leží v místě, kde se spojují dvě vádí, v nichž vzniká vodní tok, který v zimě doteče až do řeky Balich asi 110 km nad místem, kde se Balich vlévá do řeky Eufrat. Zde Abraham zůstal až do smrti svého otce Teracha. (MAPA, sv. 1, s. 330)

Pobyt v Kanaánu. Když bylo Abrahamovi 75 let, vydal se s celou svou rodinou z Charanu do země Kanaán, kde zbývajících sto let svého života prožil ve stanech jako cizí usedlík a kočovník. (1Mo 12:4) Z Charanu vyšel Abraham po smrti svého otce Teracha v roce 1943 př. n. l. a přes řeku Eufrat přešel zřejmě 14. den měsíce, který se později stal známým jako nisan. (1Mo 11:32; 2Mo 12:40–43, LXX) Právě v té době vstoupila v platnost smlouva mezi Jehovou a Abrahamem a začalo období 430 let dočasného pobytu, které trvalo do doby, kdy se začala připravovat smlouva Zákona s Izraelem. (2Mo 12:40–42; Ga 3:17)

Abraham se svými stády bravu a skotu nepochybně putoval přes Damašek až k Šekemu (který ležel 48 km na S od Jeruzaléma), blízko velkých stromů More. (1Mo 12:6) Zde se Jehova znovu objevil Abrahamovi, a svůj smluvní slib potvrdil a rozšířil tím, že prohlásil: „Tvému semeni dám tuto zemi.“ (1Mo 12:7) Abraham vystavěl Jehovovi oltář nejen tam, ale když putoval tou zemí směrem na J, stavěl cestou další oltáře; a vzýval Jehovovo jméno. (1Mo 12:8, 9) Krutý hladomor časem Abrahama donutil, aby se dočasně odstěhoval do Egypta; Abraham si chtěl zachránit život, a proto představoval Sáru jako svou sestru. To způsobilo, že faraón si vzal krásnou Sáru do své domácnosti, aby se stala jeho manželkou. Než však mohl faraón Sáru zneuctít, Jehova ho přiměl, aby ji dal zpátky Abrahamovi. Abraham se potom vrátil do Kanaánu do tábořiště mezi Betelem a Aiem a tam znovu „vzýval Jehovovo jméno“. (1Mo 12:10–13:4)

Nyní začalo být nezbytné, aby se Abraham a Lot rozešli, protože se jejich stáda velmi rozrůstala. Lot si vybral povodí dolního Jordánu, dobře zavlažovaný kraj, místo „jako Jehovova zahrada“, a později si vybudoval tábor blízko Sodomy. (1Mo 13:5–13) A Abraham, když mu bylo řečeno, že má postupně projít celou zemi, začal bydlet mezi velkými stromy Mamre v Hebronu, 30 km na JJZ od Jeruzaléma. (1Mo 13:14–18)

Když se čtyřem králům-spojencům pod vedením elamského krále Kedorlaomera podařilo potlačit vzpouru pěti kananejských králů, Sodoma a Gomora byly vypleněny a Lot se vším svým majetkem byl odveden do zajetí. Jakmile se o tom dozvěděl Abraham, rychle povolal 318 vycvičených služebníků ze své domácnosti. Společně se svými spojenci Anerem, Eškolem a Mamrem se rozhodl krále ihned pronásledovat, a tak se vydal na ostrý pochod více než 300 km na S až za Damašek, a s Jehovovou pomocí porazili mnohem silnější vojsko. Lot byl tedy osvobozen a získal zpátky ukradený majetek. (1Mo 14:1–16, 23, 24) Když se Abraham vracel z tohoto velkého vítězství, vyšel mu vstříc Melchisedek, „kněz Nejvyššího Boha“, který byl také salemským králem, požehnal mu a Abraham na oplátku „mu dal desetinu ze všeho“. (1Mo 14:17–20)

Objevuje se slíbené semeno. Sára byla stále neplodná, a tak se zdálo, že dědictví po Abrahamovi převezme Eliezer z Damašku, věrný správce domu. Přesto Jehova znovu Abrahama ujistil, že jeho potomků bude stejně nespočetné množství  jako hvězd na nebi, a tak Abraham „uvěřil Jehovovi; a on přistoupil k tomu, aby mu to počítal za spravedlnost“, i když k tomu došlo mnoho let před tím, než byl Abraham obřezán. (1Mo 15:1–6; Ří 4:9, 10) Jehova potom s Abrahamem uzavřel oficiální smlouvu na základě zvířecích obětí a zároveň odhalil, že Abrahamovi potomci budou 400 let souženi, a že budou dokonce odvedeni do otroctví. (1Mo 15:7–21; viz heslo SMLOUVA.)

Čas ubíhal. Abraham a jeho domácnost žili v Kanaánu již asi deset let, a Sára byla dosud neplodná. Proto předložila návrh, že by mohla mít dítě prostřednictvím své egyptské služebné Hagar. Abraham souhlasil. A v roce 1932 př. n. l., kdy bylo Abrahamovi 86 let, se tedy narodil Išmael. (1Mo 16:3, 15, 16) Čas ubíhal dál. V roce 1919 př. n. l., kdy bylo Abrahamovi 99 let, Jehova přikázal, aby na znamení neboli zpečetění zvláštního smluvního vztahu mezi ním a Abrahamem byli v Abrahamově domácnosti všichni muži obřezáni. V téže době Jehova změnil Abrahamovi jméno z Abram na Abraham, „protože tě učiním otcem zástupu národů“. (1Mo 17:5, 9–27; Ří 4:11) Brzy potom tři zhmotnělí andělé, které Abraham pohostinně přijal v Jehovově jménu, slíbili, že v příštím roce skutečně Sára otěhotní a porodí syna. (1Mo 18:1–15)

A ten rok byl opravdu plný událostí! Sodoma a Gomora byly zničeny. Abrahamův synovec a jeho dvě dcery stěží unikli. Hladomor zahnal Abrahama a jeho manželku do Geraru a král tohoto filištínského města dal Sáru hned odvést do svého harému. Jehova zasáhl a Sára byla propuštěna. V ustanovený čas, v roce 1918 př. n. l., kdy Abrahamovi bylo 100 let a Sáře 90 let, se jim narodil dlouho očekávaný dědic, Izák. (1Mo 18:16–21:7) Když si o pět let později z Izáka dělal legraci jeho devatenáctiletý nevlastní bratr Išmael, Abraham byl donucen Išmaela a jeho matku Hagar poslat pryč. Právě tehdy, v roce 1913 př. n. l., začalo 400 let soužení Abrahamových potomků. (1Mo 21:8–21; 15:13; Ga 4:29)

K největší zkoušce Abrahamovy víry došlo asi o 20 let později. Podle židovské tradice v té době bylo Izákovi 25 let. (Židovské starožitnosti, F. Josephus, I, 227 [xiii, 2]) Abraham se řídil Jehovovými pokyny, a tak vzal Izáka a vydal se s ním z Beer-šeby u Negebu na S k hoře Moria, která ležela přímo na S od Salemu. Tam postavil oltář a připravil se, že předloží Izáka — slíbené semeno — jako zápalnou oběť. A Abraham ‚vlastně Izáka obětoval‘, vždyť počítal s tím, že „Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých“. Teprve v poslední chvíli Jehova zasáhl a náhradou za Izáka opatřil na obětní oltář berana. Abraham tedy svou bezvýhradnou víru potvrdil naprostou poslušností, a to Jehovu přimělo, aby platnost své smlouvy s Abrahamem posílil složenou přísahou, zvláštní právní zárukou. (1Mo 22:1–18; Heb 6:13–18; 11:17–19)

Když v roce 1881 př. n. l. v Hebronu zemřela ve věku 127 let Sára, bylo nutné, aby Abraham koupil nějaké pohřebiště; byl totiž v Kanaánu pouhým cizím usedlíkem, takže tam nevlastnil žádnou půdu. Koupil tedy od Chetových synů pole s jeskyní v Makpele blízko Mamre. (1Mo 23:1–20; viz heslo KOUPĚ.) Za tři roky, když bylo Izákovi 40 let, Abraham poslal svého nejstaršího sluhu — pravděpodobně Eliezera — zpátky do Mezopotámie, aby tam pro Izáka našel vhodnou manželku, takovou, která by byla také pravou Jehovovou ctitelkou. Ukázalo se, že Jehova vybral Rebeku, Abrahamovu praneteř. (1Mo 24:1–67)

„Dále si Abraham opět vzal manželku“, Keturu, a potom se stal otcem šesti dalších synů, takže od Abrahama pocházejí nejen Izraelité, Išmaelité a Edomité, ale také Medanité, Midianité a další. (1Mo 25:1, 2; 1Pa 1:28, 32, 34) Tak se na Abrahamovi splnil Jehovův prorocký výrok: „Učiním [tě] otcem zástupu národů.“ (1Mo 17:5) Pak v roce 1843 př. n. l. Abraham zemřel ve vysokém věku 175 let, a jeho synové Izák a Išmael ho pohřbili v jeskyni Makpela. (1Mo 25:7–10) Před svou smrtí Abraham obdaroval syny svých vedlejších manželek a poslal je pryč, takže Izák mohl být jediným dědicem ‚všeho, co Abraham měl‘. (1Mo 25:5, 6)

Hlava patriarchální rodiny a prorok. Abraham byl velmi bohatý člověk, měl velká stáda bravu a skotu, mnoho stříbra a zlata a nesmírně velkou domácnost, ve které bylo mnoho set sluhů. (1Mo 12:5, 16; 13:2, 6, 7; 17:23, 27; 20:14; 24:35) Z toho důvodu ho kananejští králové považovali za „náčelníka“ a za člověka, s nímž by měli uzavřít mírovou smlouvu. (1Mo 23:6; 14:13; 21:22, 23) Přesto Abraham nikdy nepřipustil, aby mu hmotařství tak zaslepilo zrak, že by neviděl Jehovu a jeho sliby, ani aby se kvůli hmotným věcem z něho stal pyšný, povýšený nebo sobecký člověk. (1Mo 13:9; 14:21–23)

Slovo „prorok“ se v Hebrejských písmech poprvé vyskytuje v souvislosti s Abrahamem, i když už před ním prorokovali jiní muži, například Enoch. (1Mo 20:7; Juda 14) Abraham je první, o kom Písmo mluví jako o „Hebrejci“. (1Mo 14:13) Byl to muž, který měl víru podobně jako Abel, Enoch a Noe. (Heb 11:4–9) Ale vyjádření „uvěřil Jehovovi“ se poprvé vyskytuje ve vztahu k Abrahamovi. (1Mo 15:6)

Tento muž, který měl neobyčejnou víru, opravdu chodil s Bohem, dostával od Boha zprávy prostřednictvím vidění a snů a hostil Boží andělské posly.  (1Mo 12:1–3, 7; 15:1–8, 12–21; 18:1–15; 22:11, 12, 15–18) Dobře znal Boží jméno, přestože v té době Jehova úplný význam svého jména ještě neodhalil. (2Mo 6:2, 3) Čas od času Abraham stavěl oltáře a předkládal oběti ve jménu Boha Jehovy a k jeho chvále a slávě. (1Mo 12:8; 13:4, 18; 21:33; 24:40; 48:15)

Abraham jako hlava patriarchální rodiny netrpěl ve své domácnosti žádné modlářství ani bezbožnost, ale své syny a služebníky neustále učil, „aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud“. (1Mo 18:19) Podle Jehovova zákona každý mužský člen Abrahamovy domácnosti musel podstoupit obřízku. Egyptská otrokyně Hagar v modlitbě nazývala Jehovu jménem. A Abrahamův nejstarší sluha ve své velmi dojemné modlitbě k Jehovovi dal najevo, že věří v Abrahamova Boha. Také Izák v době svého mládí dokázal Jehovovi svou víru a poslušnost tím, že si nechal svázat ruce a nohy a nechal se jako oběť položit na oltář. (1Mo 17:10–14, 23–27; 16:13; 24:2–56)

Historická postava. Ježíš v rozmluvách se svými učedníky a učedníci ve svých spisech se o Abrahamovi zmínili více než 70krát. Ve svém podobenství o boháči a Lazarovi mluvil Ježíš o Abrahamovi v symbolickém smyslu. (Lk 16:19–31) Když se Ježíšovi odpůrci chlubili, že jsou Abrahamovými potomky, Ježíš rychle odhalil jejich pokrytectví slovy: „Jestliže jste děti Abrahamovy, čiňte skutky Abrahamovy.“ (Jan 8:31–58; Mt 3:9, 10) Jak řekl apoštol Pavel, člověku se nepočítá za spravedlnost, že je Abrahamovým tělesným potomkem, ale možnost být prohlášen za spravedlivého mu naopak poskytuje víra, jakou měl Abraham. (Ří 9:6–8; 4:1–12) Pavel také ukázal, že pravým Abrahamovým semenem je Kristus a že ti, kdo patří Kristu, jsou „dědici vzhledem k slibu“. (Ga 3:16, 29) Pavel mluví také o Abrahamově laskavosti a pohostinnosti k cizincům a neopomněl Abrahama uvést ve svém dlouhém seznamu význačných Jehovových svědků v 11. kapitole dopisu Hebrejcům. Právě Pavel poukazuje na to, že dvě Abrahamovy ženy, Sára a Hagar, vystupovaly v symbolickém dramatu, které se týkalo dvou Jehovových smluv. (Ga 4:22–31; Heb 11:8) Biblický pisatel Jakub dodává, že Abraham potvrdil svou víru spravedlivými skutky, a že byl proto znám jako ‚Jehovův přítel‘. (Jk 2:21–23)

Také archeologické objevy potvrzují skutečnosti, které se vztahují k biblické zprávě o Abrahamovi: zeměpisnou polohu mnoha míst a zvyky v onom časovém období, například koupi pole od Chetitů, výběr Eliezera jako dědice a zacházení s Hagar.

[Nákres na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ABRAHAMŮV RODOKMEN

TERACH

NACHOR

Reuma

4 synové

CHARAN

Milka

BETUEL

LABAN

7 dalších synů

Jiska

LOT

1. dcera

MOAB

MOABCI

2. dcera

BEN-AMMI

AMMONITÉ

ABRAHAM

Ketura

6 synů

Hagar

IŠMAEL

IŠMAELITÉ

Sára

IZÁK

Rebeka

ESAU

EDOMITÉ

JÁKOB Čísla ukazují, v jakém pořadí se narodili Jákobovi synové

Lea

RUBEN (1)

SIMEON (2)

LEVI (3)

JUDA (4)

Rodová linie, ve které se narodil Ježíš Kristus

ISACHAR (9)

ZEBULON (10)

Dina

Ráchel

JOSEF (11)

BENJAMÍN (12)

Bilha

DAN (5)

NAFTALI (6)

Zilpa

GAD (7)

AŠER (8)

označuje manželku nebo konkubínu

označuje potomka