[zkrácená forma jména Jehoachaz, jež znamená „kéž Jehova uchopí; Jehova uchopil“].

1. Syn judského krále Jotama. Achaz začal vládnout ve věku dvaceti let a vládl šestnáct let. (2Kr 16:2; 2Pa 28:1)

Achazovu synovi Ezekjášovi bylo dvacet pět let, když začal vládnout, a to by znamenalo, že Achazovi ještě nebylo dvanáct, když se stal jeho otcem. (2Kr 18:1, 2) V mírném podnebí se u chlapců puberta obvykle dostavuje mezi dvanáctým a patnáctým rokem, ale v teplejším podnebí může přijít dříve. Zvyklosti v oblasti manželství se také liší. Zeitschrift für Semitistik und verwandte Gebiete (E. Littmann, ed., Lipsko, 1927, sv. 5, s. 132) říká, že manželství v dětském věku je v Zaslíbené zemi časté i v dnešní době. V knize je uveden případ dvou bratrů, osmiletého a dvanáctiletého, kteří byli ženatí, a manželka toho staršího chodila se svým manželem do školy. Avšak jeden hebrejský rukopis, syrská Pešita a několik rukopisů řecké Septuaginty ve 2. Paralipomenon 28:1 uvádějí, že Achazovi bylo „dvacet pět let“, když začal vládnout.

Bez ohledu na to, kolik let bylo Achazovi skutečně, zemřel poměrně mladý a jeho život byl plný špatného jednání. Za Achazových dnů sice prorokovali Izajáš, Ozeáš a Micheáš, ale přesto je Achazova vláda poznamenána modlářstvím. Nejenže modlářství povolil svým poddaným, ale také sám pravidelně přinášel oběti pohanským bohům, a dokonce obětoval svého vlastního syna (nebo syny) tím, že je upálil v údolí Hinnom. (2Kr 16:3, 4; 2Pa 28:3, 4) A právě proto, že se Achaz tolik věnoval falešnému náboženství, byla doba jeho vlády naplněna těžkostmi. Sýrie a severní království Izraele se spojily a zaútočily na Judu ze S, Edomité využili vhodné příležitosti a udeřili z JV a Filištíni vpadli do země ze Z. Izraelité ztratili cenný přístav Elat v Akabském zálivu. Při vpádu severního království zabil Zikri, silný Efrajimovec, králova syna a dva Achazovy význačné muže. Také bylo zabito 120 000 Judejců a 200 000 bylo zajato. Jenom díky intervenci proroka Odeda a podpoře jistých význačných mužů z Efrajima se podařilo, aby byli zajatci propuštěni a mohli se vrátit do Judy. (2Pa 28:5–15, 17–19; 2Kr 16:5, 6; Iz 7:1)

Achazovo ‚roztřesené srdce‘ mělo být posíleno Izajášovým poselstvím, v němž ho Bůh ujišťoval, že nedovolí, aby syrsko-izraelský spolek porazil Judu a dosadil na trůn muže, který by nebyl z Davidova rodu. Když však byl modlářský Achaz vyzván, aby žádal od Boha znamení, odpověděl: „Nevyžádám ani nebudu Jehovu zkoušet.“ (Iz 7:2–12) Přesto bylo předpovězeno, že jako znamení panna porodí syna, Immanuela (S námi je Bůh), a že dříve než chlapec vyroste, syrsko-izraelský spolek přestane být pro Judu nebezpečný. (Iz 7:13–17; 8:5–8)

K „šedesáti pěti“ letům z Izajáše 7:8, které měly být podle Izajášovy předpovědi obdobím, během  něhož bude Efrajim „roztříštěn na kusy“, kniha Commentary on the Whole Bible (od Jamiesona, Fausseta a Browna) říká: „K jedné deportaci Izraelitů došlo rok nebo dva od této chvíle [od doby Izajášova proroctví] za vlády Tiglat-pilesera (2. Královská 15. 29). K další došlo o dvacet let později v době krále Hošey za vlády Salmanasara (2. Královská 17. 1–6). Ale poslední deportace, při které byl Izrael úplně ‚potřen‘ a přestal ‚být lidem‘ a která byla spojena s osídlením Samaří cizinci, proběhla za vlády Esar-chaddona, který odvedl judského krále Manasseho ve dvacátém druhém roce jeho vlády, šedesát pět let po pronesení tohoto proroctví (srv. Ezru 4.2, 3, 10 s 2. Královskou 17.24; 2. Paralipomenon 33.11).“

Vazalem Asýrie, smrt. Místo toho, aby Achaz důvěřoval Jehovovi, raději si ze strachu ze syrsko-izraelského spojenectví zvolil krátkozrakou politiku úplatkářství. Asyrskému králi Tiglat-pileserovi III. zaplatil za to, že mu přijde na pomoc. (Iz 7:2–6; 8:12) Avšak úleva, kterou Achazovi ctižádostivý asyrský král přinesl tím, že porazil Sýrii i Izrael, byla pouze dočasná. Nakonec to Achazovi ‚způsobilo tíseň a neposílilo ho to‘ (2Pa 28:20), protože na Judu dopadlo těžké asyrské jho.

Jako vazalský král byl nejspíš předvolán do Damašku, aby před Tiglat-pileserem složil slib věrnosti. V Damašku se mu zalíbil jeden pohanský oltář, překreslil si ho a poručil knězi Urijášovi, aby vytvořil kopii tohoto oltáře a postavil ji před chrámem v Jeruzalémě. Achaz na tomto „velkém oltáři“ hodlal předkládat oběti. Původní měděný oltář byl postaven stranou, dokud se král nerozhodne, co se s ním má udělat. (2Kr 16:10–16) V té době také odstranil velkou část chrámového měděného vybavení a pozměnil další věci v areálu chrámu; to všechno „kvůli asyrskému králi“, snad proto, aby mohl zaplatit vysoký tribut, který byl na Judu uvalen, nebo proto, aby ukryl něco z chrámového bohatství před chamtivýma očima asyrského krále. Chrámové dveře byly zavřeny a Achaz si nadělal „oltáře na každém nároží v Jeruzalémě“. (2Kr 16:17, 18; 2Pa 28:23–25)

Po šestnácti letech nedobré vlády a odpadlictví Achaz zemřel a jako jeho praotcové byl pohřben „v Městě Davidově“ (2Kr 16:20), jeho tělo však nebylo uloženo na královském pohřebišti. (2Pa 28:27) Achazovo jméno je zařazeno do královských rodokmenů. (1Pa 3:13; Mt 1:9)

Jméno Achaz se v nápisu Tiglat-pilesera III. objevuje ve tvaru Jauhazi.

2. Pravnuk Jonatana, syna krále Saula. (1Pa 8:35, 36)