[Jehova je Pán].

1. Davidův čtvrtý syn, kterého mu v Hebronu porodila Chaggit. (2Sa 3:4, 5)

Adonijáš měl sice jinou matku než Absalom, ale svou ‚velmi pohlednou postavou‘ a svou ctižádostí se mu velmi podobal. (1Kr 1:5, 6; srovnej 2Sa 14:25; 15:1.) Do popředí se v Bibli dostává až ve zprávě o posledních letech Davidova života.  Navzdory Jehovovu prohlášení, že kralování připadne Šalomounovi (1Pa 22:9, 10), se Adonijáš začal chvástat, že příštím králem Izraele bude on. Amnon, Absalom a pravděpodobně i Kileab již byli mrtví, a proto si Adonijáš nepochybně myslel, že má na trůn nárok, protože on je nyní Davidovým nejstarším synem. Svůj domnělý nárok dával podobně jako Absalom okázale najevo, a jeho otec ho neusměrnil. Adonijáš získal přízeň Joaba, velitele armády, a Abjatara, představeného kněžstva, a díky tomu si kolem sebe vytvořil skupinu přívrženců. (1Kr 1:5–8) Potom u En-rogelu nedaleko Jeruzaléma uspořádal obětní slavnost a pozval na ni většinu členů královského domu. Jen Šalomouna, proroka Natana a Benajáše nepozval. Bylo zcela zřejmé, že Adonijáš chce být prohlášen za krále. (1Kr 1:9, 10, 25)

Prorok Natan začal okamžitě jednat, aby Adonijášův plán zmařil. Šalomounově matce Bat-šebě poradil, aby Davidovi připomněla jeho přísahu, že se králem stane Šalomoun. Po ní se pak sám odebral do králova domu, aby potvrdil pravdivost jejích slov a upozornil Davida na vážnost situace. V podstatě také naznačil svou domněnku, že David možná jedná za zády svých blízkých spolupracovníků. (1Kr 1:11–27) To starého krále podnítilo, aby začal jednat. Ihned vydal nařízení, aby byl Šalomoun okamžitě pomazán za spoluvladaře a za následníka trůnu. Tento krok vyvolal u lidu bouři radosti; křik bylo slyšet až na Adonijášově hostině. Brzy přiběhl běžec, syn kněze Abjatara, a přinesl zneklidňující zprávu o tom, že David prohlásil Šalomouna za krále. Adonijášovi přívrženci se rychle rozprchli, a on sám utekl na nádvoří svatostánku, kde se chtěl ukrýt. Šalomoun mu pak udělil milost pod podmínkou, že se bude dobře chovat. (1Kr 1:32–53)

Po Davidově smrti se však Adonijáš obrátil na Bat-šebu a přiměl ji, aby se za něho přimluvila u Šalomouna a požádala ho, aby mu dal za manželku Abišag, Davidovu mladou ošetřovatelku a družku. Adonijášovo tvrzení, že ‚kralování mělo připadnout jemu, a že celý Izrael zaměřil svůj obličej na něho, aby se stal králem‘, svědčí o jeho pocitu, že mu bylo jeho právo na trůn odepřeno; je zřejmé, že tento pocit měl i přes to, že navenek uznával Boží vedení v této záležitosti. (1Kr 2:13–21) Je možné, že Adonijášova žádost vycházela z pouhé touhy po určité kompenzaci za to, že ztratil možnost stát se králem. Vzbuzuje však silný dojem, že oheň jeho ctižádosti ještě neuhasl. Ve starověkém Orientu bylo totiž pravidlem, že manželky a konkubíny krále mohou připadnout pouze královu zákonnému nástupci. (Srovnej 2Sa 3:7; 16:21.) Tak se také na žádost, kterou Adonijáš vznesl prostřednictvím své matky, díval Šalomoun a nařídil jeho smrt. Benajáš toto nařízení ihned provedl. (1Kr 2:22–25)

2. Levita, kterého Jehošafat poslal, aby vyučoval v judských městech. (2Pa 17:7–9)

3. Jeden z ‚představených lidu‘; jeho potomek, nebo dokonce on sám, se přidal k určitým knížatům a Levitům, kteří pečetí stvrdili písemné vyznání hříchů. Bylo to vyznání, které za dnů Nehemjáše a Ezry Izraelité udělali po návratu z vyhnanství. (Ne 9:38; 10:1, 14, 16) Někteří badatelé se domnívají, že Adonijáš je totožný s Adonikamem, o němž se píše u Ezry 2:13 a jehož 666 potomků se v roce 537 př. n. l. pod vedením Zerubbabela vrátilo z Babylóna. Tuto domněnku, jak se zdá, potvrzuje porovnání jmen těch, kdo jako zástupci lidu zapečetili rezoluci, o níž se píše v desáté kapitole knihy Nehemjáš, se jmény těch, kdo jsou ve druhé kapitole knihy Ezra uvedeni jako představení Židů, kteří se vrátili z vyhnanství.