Kámen, který se vyskytoval v Egyptě, nedaleko Alabastronu, a z něhož se původně vyráběly vázovité nádobky (alabastron) na parfémy. Kámen sám je druh uhličitanu vápenatého a byl pojmenován podle svého naleziště. David shromáždil „alabastr [heb. šaʹjiš] ve velkém množství“ pro stavbu Jehovova domu v Jeruzalémě. (1Pa 29:2)

Tento starověký neboli „orientální“ alabastr se nesmí zaměňovat s dnešním alabastrem, což je hydratovaný síran vápenatý, který se snadno poškrábe. Původní alabastr je obvykle bílý, a protože se vytváří jako stalagmit, má někdy různobarevné žilky. Tvrdostí se blíží mramoru, ale nelze u něj dosáhnout tak vysokého lesku. Do celistvého kusu alabastru bylo možné vyvrtat otvor, takže vzniklá nádoba mohla pojmout například římskou libru (0,33 kg) tekutiny. (Jan 12:3) Alabastrová nádobka (řec. a·laʹba·stron) měla obvykle úzké hrdlo, které se dalo dobře uzavřít, aby vzácná vůně neunikala.

Pokud byly takové nádobky vyrobeny z méně drahocenného materiálu, například ze sádrovce, byly také označovány jako alabastron, protože sloužily stejnému účelu. Z pravého alabastru se však vyráběly nádobky na dražší masti a parfémy, jako byly například ty, jimiž byl při dvou příležitostech pomazán Ježíš — jednou ve farizeově domě v Galileji (Lk 7:37) a jednou v domě Šimona, toho malomocného, v Betanii. (Mt 26:6, 7; Mr 14:3)