Syn Esauova prvorozeného Elifaza, který ho měl se svou konkubínou Timnou. (1Mo 36:12, 16) Amalek, Esauův vnuk, byl jedním z edomských šejků. (1Mo 36:15, 16) Jménem Amalek byli nazýváni také další příslušníci jeho kmene. (5Mo 25:17; Sd 7:12; 1Sa 15:2)

Názor některých badatelů, že Amalekité pocházejí z mnohem dřívější doby a nejsou potomky Esauova vnuka Amaleka, nemá pevný, reálný podklad. Myšlenka, že Amalekité existovali dříve než Amalek, byla založena na Balámově příslovečném výroku: „Amalek byl první z národů, ale jeho pozdější konec bude dokonce jeho zahynutí.“ (4Mo 24:20) Balám zde ovšem nemluvil o historii všeobecně a o tom, odkud před sedmi nebo osmi stoletími pocházely národy. O historii mluvil pouze ve spojitosti s Izraelity, protože byl najat, aby je proklínal, když se chystali vstoupit do Zaslíbené země. Balám tedy nejdříve jmenuje Izraelovy protivníky — Moab, Edom a Seir — a pak prohlašuje, že Amalekité byli vlastně „první z národů“, kdo vystoupil proti Izraelitům, když vycházeli z Egypta a šli směrem k Palestině; z toho důvodu konec Amaleka „bude dokonce jeho zahynutí“.

Když tedy Mojžíš při vyprávění událostí z Abrahamovy doby, z doby ještě před narozením Amaleka, mluvil o ‚celém poli Amalekitů‘, zjevně popisoval území, jak ho chápali lidé v Mojžíšově době, a neměl v úmyslu naznačit, že Amalekité žili dříve než Amalek. (1Mo 14:7) Střed tohoto amalekitského území byl na S od Kadeš-barneje v poušti Negeb, v již. části Palestiny, odkud se tábory jejich vazalů rozbíhaly na Sinajský poloostrov a do sev. Arábie. (1Sa 15:7) Vliv Amalekitů možná kdysi dosahoval až do efrajimské pahorkatiny. (Sd 12:15)

Amalekité byli „první z národů“, které zahájily na Izraelity po jejich exodu ničím nevyprovokovaný útok u Refidimu blízko hory Sinaj. Následkem toho Jehova vydal výnos o naprostém vyhlazení Amalekitů. (4Mo 24:20; 2Mo 17:8–16; 5Mo 25:17–19) Když se Izraelité o rok později pokusili v rozporu s Jehovovým slovem vstoupit do Zaslíbené země, Amalekité je zahnali. (4Mo 14:41–45) V době soudců se tito protivníci Izraele dvakrát účastnili útoku na Izrael. Poprvé to bylo za dnů moabského krále Eglona. (Sd 3:12, 13) A znovu plenili izraelskou zemi společně s Midianity a lidmi z Východu, a to sedm let před tím, než jim Gideon se svými 300 muži zasadil drtivou porážku. (Sd 6:1–3, 33; 7:12; 10:12)

Kvůli této dlouhodobé nenávisti Jehova v období králů ‚účtoval‘ s Amalekity tím, že přikázal králi Saulovi, aby je srazil; a ten je srážel „od Chavily až po Šur, který je před Egyptem“. Ovšem Saul neuposlechl Jehovův příkaz a amalekitského krále Agaga nechal naživu. Bůh však nebyl zesměšněn, protože „Samuel Agaga rozsekal na kusy před Jehovou v Gilgalu“. (1Sa 15:2–33) Některé ze svých nájezdů podnikal David na amalekitské vesnice, a když Amalekité na oplátku zaútočili na Ciklag, odvedli Davidovy manželky a odnesli jeho majetek, David a jeho 400 mužů je honili a získali zpět vše, co bylo ukradeno. (1Sa 27:8; 30:1–20) Zbytek Amalekitů vyhladili nějací muži z kmene Simeon za vlády Ezekjáše. (1Pa 4:42, 43)

O Amalekitech již není žádná další zmínka v biblických ani ve světských dějinách. Jejich potomkem však pravděpodobně byl ‚Haman, syn Agagovce“, protože „Agag“ byl titul či jméno určitých amalekitských králů. (Es 3:1; 4Mo 24:7; 1Sa 15:8, 9) A tak Amalekité společně s jinými jmenovitě uvedenými národy byli vyhlazeni, „aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí“. (Ža 83:6–18)