Proroctví, která obsahuje tato hebrejsky psaná biblická kniha, byla adresována v první řadě severnímu království Izraele. Je zřejmé, že proroctví byla nejprve předávána ústně, a to v době, kdy v Izraeli vládl král Jeroboam II. a v Judě král Uzzijáš, jejichž vláda se překrývala v letech 829 až asi 804 př. n. l. (Am 1:1) Proroctví byla zapsána kolem roku 804 př. n. l., pravděpodobně po prorokově návratu do Judy. Podrobnosti o prorokovi viz heslo AMOS č. 1.

Kanonicita této knihy neboli oprávněný nárok na to, aby byla začleněna do Bible, nebyla nikdy zpochybňována. Knihu Amos už odedávna přijímali Židé, a objevuje se také v nejranějších křesťanských seznamech. Z Amose citoval ve svém díle Rozmluva s Tryfonem (kap. XXII) i Justin Mučedník, který žil ve druhém století n. l. Kniha Amos je v naprostém souladu s ostatními částmi Bible. Je to patrné z toho, že se pisatel často odvolává na biblické dějiny a na Mojžíšův zákon. (Am 1:11; 2:8–10; 4:11; 5:22, 25; 8:5) Křesťané v prvním století uznávali, že Amosovy spisy jsou inspirované Bohem. Tak například mučedník Štěpán (Sk 7:42, 43; Am 5:25–27) a nevlastní Ježíšův bratr Jakub (Sk 15:13–19; Am 9:11, 12) poukázali na splnění některých Amosových proroctví.

Pravdivost Amosova proroctví je podobně potvrzena jinými událostmi v dějinách. Je například historickou skutečností, že v patřičném čase pohltil oheň zničení všechny národy, které Amos odsoudil. V roce 740 př. n. l. asyrské vojsko oblehlo a dobylo silně opevněné město Samaří a jeho obyvatelstvo odvedlo „do vyhnanství za Damašek“, přesně jak to Amos předpověděl. (Am 5:27; 2Kr 17:5, 6) Rovněž Judu, která ležela na J, stihl náležitý trest — byla zničena v roce 607 př. n. l. (Am 2:5) A v roce 537 př. n. l. se v souladu se slovem, které Jehova pronesl prostřednictvím Amose, vrátili potomci vyhnanců z Izraele a Judy, aby svou vlast obnovili. (Am 9:14; Ezr 3:1)

Také biblická archeologie potvrzuje, že Amos byl spolehlivým historikem své doby. Když například popisoval, v jakém okázalém přepychu žili bohatí lidé, mluvil o jejich ‚domech ze slonoviny‘ a „lehátkách ze slonoviny“. (Am 3:15; 6:4) O některých těchto nálezech Jack Finegan napsal: „Je velmi zajímavé, že se při vykopávkách v Samaří našlo mnoho výrobků ze slonoviny. Jde převážně o ozdobné destičky nebo tabulky s reliéfy, které byly kdysi upevňovány na nábytek a kterými se obkládaly stěny.“ (Light From the Ancient Past, 1959, s. 187, 188)

Jehovův duch podněcoval Amose k tomu, aby používal jednoduchý, přímý, svěží jazyk, aby se vyjadřoval důstojně, jak se sluší na Božího proroka. Amos volil jednoduchá slova, mocná slova, slova, která mají hluboký význam, a to tak, aby mu  rozuměli jak lidé z vyšších, tak i z nižších vrstev a aby plně pochopili to, co říkal. Aby svému poselství dodal živost a sílu, používal různá znázornění; některá z nich byla ze života na venkově. (Am 2:13; 4:2; 9:9) Historické události připomínal přesně. (1:9, 11, 13; 4:11) Narážel také na známé zvyklosti a obyčeje lidu. (2:8; 6:4–6) Celá kniha je velmi dobře sestavena, má jednoznačnou formu a účel.

Amos jakožto jeden z Jehovových služebníků velebil slovo a jméno, spravedlnost a svrchovanost Všemohoucího. Popisuje, že „Svrchovaný Pán, Jehova vojsk“ je nekonečně velký, že nic není mimo jeho dosah nebo mimo působení jeho moci. (Am 9:2–5) Jehovovým příkazům je podřízeno dokonce i slunce, měsíc, souhvězdí a přírodní živly. (5:8; 8:9) Proto je pro Boha maličkostí dokázat národům svou nadřazenost. (1:3–5; 2:1–3; 9:7)

V souladu s významem svého jména přinášel Amos závažné poselství, které obsahovalo bědy a veřejné odsouzení nejen pro pohanské národy, ale také pro Judu a Izrael. Přinášel však i poselství útěchy o obnově, v niž mohli vkládat svou naději ti, kdo byli Jehovovi věrni.

[Rámeček na straně 72]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY AMOS

Proroctví adresováno zejména Izraeli, severnímu desetikmennému království, s tamními středisky uctívání telete v Danu a v Betelu

Zapsáno kolem roku 804 př. n. l., kdy byl v Izraeli králem Jeroboam II.

Jehova jistě vykoná rozsudek nejen nad okolními národy, ale zejména nad Izraelem (1:1–2:16)

Nad Sýrií, Filisteou a Tyrem za to, že k Izraeli byli krutí

Nad Edomem (který byl příbuzný přes Esaua) a nad Ammonem (který byl příbuzný přes Lota) za to, že nenáviděli bratrský národ, Izraelity, a špatně s nimi zacházeli; nad Moabem za to, že spálili kosti edomského krále na vápno

Nad Judou za to, že zavrhovali Jehovův zákon

Nad Izraelem za to, že utlačovali chudé, dopouštěli se nemravnosti a také neuctivě zacházeli s proroky a Nazirejci, které vzbudil Bůh; Božímu trestu není možné uniknout

Jehovovo poselství soudu nad Izraelem (3:1–6:14)

Bůh věnoval Izraeli zvláštní přízeň; proto má Izrael velkou odpovědnost

Když Jehova svým služebníkům zjevuje svůj záměr, prorokují; Amos tedy varuje, že Jehova s Izraelem zúčtuje kvůli falešným náboženským zvyklostem v Betelu a kvůli podvodům, jichž se dopouštěli obyvatelé Samaří, kteří si libovali v přepychu

Izrael se k Jehovovi nevrátil, přestože trest již byl vyměřen; nyní je varován: „Přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem“

Zatímco varuje před bědami, které mají přijít, Jehova naléhá: „Pátrejte po mně a zůstaňte naživu“, „Nenáviďte, co je špatné, a milujte, co je dobré“

Vidění a proroctví ukazují na to, že konec Izraele se přiblížil (7:1–8:14)

Vidění zpustošení způsobeného kobylkami; prorok se přimlouvá

Vidění ničivého ohně; Amos se znovu přimlouvá

Jehova má olovnici, aby vyzkoušel Izrael; už nebude Izrael omlouvat

Betelský kněz přikazuje Amosovi, aby tam přestal prorokovat; Amos mu prorokuje neštěstí

Koš rychle se kazícího letního ovoce ukazuje, že Izraelův konec se přiblížil

Hlad po slyšení Jehovových slov

Potrestání a obnova (9:1–15)

Není žádné místo, kam by mohli uniknout; pro Svrchovaného Pána Jehovu není nic nedosažitelné

Chýše Davidova (královský dům) bude obnovena; zajatci, kteří se navrátí, budou trvale v bezpečí