Doslovný význam hebrejského slova mal·ʼakhʹ i řeckého slova agʹge·los je „posel“. V celé Bibli — od první do poslední knihy — se tato slova vyskytují téměř 400krát. Jestliže tato slova označují duchovní posly, překládají se jako „andělé“, ale pokud se jednoznačně vztahují na lidi, jejich překlad zní „poslové“. (1Mo 16:7; 32:3; Jk 2:25; Zj 22:8; viz heslo POSEL.) Určité zmínky o ‚andělech‘ v knize Zjevení, kde je velmi mnoho symbolů, se však mohou vztahovat na lidi. (Zj 2:1, 8, 12, 18; 3:1, 7, 14)

Andělé jsou někdy nazýváni duchové; duch je totiž neviditelný a mocný. Čteme tedy: „Vyšel nějaký duch a stanul před Jehovou“ a „Cožpak nejsou všichni duchové k veřejné službě?“ (1Kr 22:21; Heb 1:14) Mají neviditelná duchovní těla, a z toho důvodu sídlí „v nebesích“. (Mr 12:25; 1Ko 15:44, 50) Také jsou nazýváni „synové pravého Boha“, „jitřní hvězdy“ a „svaté myriády“ (neboli „svatí“). (Job 1:6; 2:1; 38:7; 5Mo 33:2)

Andělé jsou tvorové, kteří nevstupují do manželství ani se nerozmnožují, ale byli jednotlivě stvořeni Jehovou prostřednictvím jeho prvorozeného Syna; on je „počátek Božího stvoření“. (Mt 22:30; Zj 3:14) „Jeho prostřednictvím [tohoto prvorozeného Syna, Slova] byly stvořeny všechny jiné věci v nebesích . . . věci neviditelné . . . Je také přede všemi jinými věcmi, a jeho prostřednictvím byly všechny jiné věci uvedeny v existenci.“ (Kol 1:15–17; Jan 1:1–3) Andělé byli stvořeni dávno před stvořením člověka, protože když Bůh „zakládal zemi“, „spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet“. (Job 38:4–7)

Pokud jde o množství andělských zástupů v nebi, Daniel řekl, že viděl „tisíc tisíců, kteří . . . sloužili [Bohu], a desettisíckrát deset tisíc, kteří stáli přímo před ním“. (Da 7:10; Heb 12:22; Juda 14)

Posloupnost v jejich postavení. Stejně jako u viditelného stvoření, také v neviditelné říši existuje určitá posloupnost v postavení andělů. Nejpřednějším andělem, andělem s největší mocí a autoritou, je archanděl Michael. (Da 10:13, 21; 12:1; Juda 9; Zj 12:7; viz hesla ARCHANDĚL; MICHAEL č. 1.) Kvůli tomu, že měl tak vysoké postavení a že je nazýván „velký kníže, který stojí ve prospěch synů [Božího] lidu“, se předpokládá, že to byl anděl, jenž vedl Izraelity pustinou. (2Mo 23:20–23) Velmi vysoké postavení mezi anděly, k němuž patří výsady a úcta, zaujímají serafíni. (Iz 6:2, 6; viz heslo SERAFÍNI.) Mnohem častěji (asi 90krát) se Písmo zmiňuje o cherubínech, a z popisu jejich povinností a úkolů je vidět, že i oni mají zvláštní postavení mezi anděly. (1Mo 3:24; Ez 10:1–22; viz heslo CHERUBÍN.) Dále tam je velká skupina andělských poslů, kteří přenášejí zprávy mezi Bohem a lidmi. Předávání zpráv však není jejich jediným úkolem.  V úloze zmocněnců a zástupců Nejvyššího Boha také mají za úkol uskutečňovat Boží záměr, chránit a osvobozovat Boží lid a hubit ničemníky. (1Mo 19:1–26)

Osobnost. Někdo možná odmítá uznat, že se jednotliví andělé od sebe liší svou osobností, a tvrdí, že to jsou neosobní síly, které jsou vysílány k uskutečňování Boží vůle, ale Bible učí něco jiného. Vlastní jména poukazují na samostatné osobnosti. Tuto myšlenku dostatečně potvrzuje skutečnost, že dva z nich, Michael a Gabriel, jsou uvedeni jménem. (Da 12:1; Lk 1:26) Jména dalších uvedena nebyla z toho důvodu, aby těmto tvorům nebyla vzdávána nepatřičná čest a aby nebyli uctíváni. Bůh posílal anděly jako své zmocněnce; měli jednat v jeho jménu, ne ve svém. Proto anděl, jehož se Jákob zeptal, jak se jmenuje, nechtěl své jméno sdělit. (1Mo 32:29) Když Jozue požádal anděla, který k němu přišel, aby mu řekl, kdo je, anděl odpověděl jen to, že je „kníže Jehovova vojska“. (Joz 5:14) Také Samsonovu otci anděl odmítl sdělit své jméno a řekl: „Proč by ses měl vlastně ptát na mé jméno, když je podivuhodné?“ (Sd 13:17, 18) Apoštol Jan se dvakrát pokoušel uctívat anděly a pokaždé byl přísně napomenut: „Pozor! Nedělej to! . . . Uctívej Boha.“ (Zj 19:10; 22:8, 9)

Andělé jsou osobnosti, a proto se dokáží vzájemně dorozumět (1Ko 13:1), umějí mluvit s lidmi různými jazyky (4Mo 22:32–35; Da 4:23; Sk 10:3–7) a mají schopnost přemýšlet, takže mohou oslavovat a chválit Jehovu. (Ža 148:2; Lk 2:13) Je sice pravda, že andělé jsou bezpohlavní, ne však z toho důvodu, že to jsou neosobní síly, ale proto, že je tak Jehova stvořil. Většinou jsou znázorňováni jako muži, a kdykoli se zhmotnili, vždy se objevili v podobě mužů. Vždyť i o Bohu a jeho Synu se mluví jako o osobách mužského rodu. Když se však v Noemově době určití andělé zhmotňovali proto, aby mohli holdovat sexuální rozkoši, byli vyhnáni z Jehovových nebeských nádvoří. Tehdy se jasně projevilo, že každý anděl má svou osobnost a že stejně jako lidé i oni mají svobodnou vůli neboli schopnost sami se rozhodovat pro správné nebo nesprávné. (1Mo 6:2, 4; 2Pe 2:4) Spousta andělů se z vlastní vůle přidala k Satanovi v jeho vzpouře. (Zj 12:7–9; Mt 25:41)

Schopnosti a výsady. Bůh stvořil člověka „o něco nižšího, než jsou andělé“ (Heb 2:7), a z toho vyplývá, že andělé mají větší duševní schopnosti než lidé. A mají také mnohem větší sílu. „Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, provádějící jeho slovo.“ Rozsah poznání a schopností andělů se projevil, když dva andělé způsobili zničení Sodomy a Gomory ohněm. Jediný anděl pobil 185 000 asyrských vojáků. (Ža 103:20; 1Mo 19:13, 24; 2Kr 19:35)

Andělé se také mohou pohybovat nesmírnou rychlostí, která značně překračuje hranice toho, co je možné v hmotném světě. Když se tedy Daniel jednou modlil, Bůh v odpovědi na tuto modlitbu poslal anděla; ten se dostavil za několik okamžiků, dříve než Daniel svou modlitbu ukončil. (Da 9:20–23)

I když andělé mají vyšší duševní a duchovní schopnosti, mají také své omezení. Ježíš řekl, že neznají ‚den a hodinu‘, kdy bude odstraněn tento systém věcí. (Mt 24:36) Velmi se zajímají o uskutečňování Jehovových záměrů, ale přesto některým věcem nerozumějí. (1Pe 1:12) Mají radost, jestliže některý hříšník činí pokání, a sledují „divadelní podívanou“, kterou na světové scéně svou veřejnou činností předvádějí křesťané. Také pozorují dobrý příklad křesťanských žen, které mají na hlavě znamení autority. (Lk 15:10; 1Ko 4:9; 11:10; viz heslo NESMRTELNOST, Dědicům Království byla dána nesmrtelnost.)

Andělé jsou Jehovovými služebníky, a proto v uplynulých časových obdobích dostali mnoho výsad. Sloužili Abrahamovi, Jákobovi, Mojžíšovi, Jozuovi, Izajášovi, Danielovi, Zecharjášovi, Petrovi, Pavlovi a Janovi — a to jsou uvedeni jen někteří. (1Mo 22:11; 31:11; Joz 5:14, 15; Iz 6:6, 7; Da 6:22; Ze 1:9; Sk 5:19, 20; 7:35; 12:7, 8; 27:23, 24; Zj 1:1) Svými poselstvími andělé přispěli k sepsání Bible. Kniha Zjevení se o andělech zmiňuje mnohem vícekrát než kterákoli jiná biblická kniha. Nespočetné množství andělů bylo vidět kolem Jehovova velkého trůnu; sedm andělů troubilo na sedm trubek a sedm jiných andělů vylévalo sedm misek Božího hněvu; anděl, který letěl středem nebe, měl „věčnou dobrou zprávu“; ale další oznamoval, že „Velký Babylón padl“. (Zj 5:11; 7:11; 8:6; 14:6, 8; 16:1)

Podporovali Krista a jeho následovníky. S nesmírným zájmem sledovali svatí Boží andělé Ježíšovu pozemskou dráhu od začátku do konce. Oznámili jeho početí i narození a sloužili mu potom, co se 40 dní postil. Jeden anděl Ježíše posiloval, když se poslední noc, kterou strávil jako člověk, modlil v Getsemanské zahradě. Když dav lidí přišel Ježíše zatknout, mohl si Ježíš, kdyby chtěl, zavolat na pomoc nejméně 12 legií andělů. Andělé také oznámili Ježíšovo vzkříšení a byli u toho, když vystoupil do nebe. (Mt 4:11; 26:53; 28:5–7; Lk 1:30, 31; 2:10, 11; 22:43; Sk 1:10, 11)

I potom Boží duchovní poslové dále sloužili Ježíšovým služebníkům na zemi, jak to Ježíš slíbil: „[Nepohrdejte] žádným z těchto maličkých, neboť  vám říkám, že jejich andělé v nebi stále hledí na obličej mého Otce, který je v nebi.“ (Mt 18:10) „Cožpak nejsou všichni duchové k veřejné službě, vyslaní, aby sloužili těm, kdo zdědí záchranu?“ (Heb 1:14) Tito mocní andělé se již viditelně nezjevují, aby pomáhali Jehovovým pozemským služebníkům, jako například když apoštoly osvobodili z vězení; přesto si mohou být Boží služebníci jisti, že pro jejich ochranu je neustále obklopují neviditelná vojska, která jsou stejně skutečná jako vojska, jež obklopovala proroka Elišu a jeho sluhu. „Dá totiž svým vlastním andělům ohledně tebe příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.“ Ano, „anděl Jehovy táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vyprošťuje je“. (Ža 91:11; 34:7; Sk 5:19; 2Kr 6:15–17)

Kromě toho Bible ukazuje, že andělé budou doprovázet Ježíše Krista, až přijde soudit a až bude oddělovat „pšenici“ od „plevele“ a „ovce“ od „kozlů“. Andělé spolu s Michaelem vedli válku s drakem a s jeho démony, když se v nebi zrodilo Boží Království. Budou také Krále králů podporovat, až bude bojovat ve válce velikého dne Boha Všemohoucího. (Mt 13:41; 25:31–33; Zj 12:7–10; 19:14–16)