1. Město Antiochie v Sýrii založil Seleukos I. (Níkátor) krátce potom, co v roce 301 př. n. l. společně s generály Kassandrem a Lýsimachem zvítězili v rozhodující bitvě u Ipsu ve Frýgii, v Malé Asii. Vybral si toto místo proto, že z vojenského hlediska mělo výhodnou polohu, a pojmenoval ho po svém otci Antiochovi. Antiochie byla postavena na již. straně jednoho ohybu splavné řeky Orontes, asi 32 km od Středozemního moře, na místě dnešní Antakye v Turecku. Měla takovou zeměpisnou polohu, že mohla snadno ovládat obchod v celé sz. Sýrii, ke kterému se používaly obchodní cesty mezi Eufratem a Středozemním mořem. Toto kosmopolitní město se brzy stalo obchodním střediskem a díky výrobě luxusního zboží se rozvíjelo a bohatlo. Seleukos také založil přímořské město Seleukie jako přístav pro Antiochii, a toto město pojmenoval po sobě. Dříve než byl v roce 281 př. n. l. úkladně zavražděn, přemístil své vládní sídlo z Babylóna do Antiochie, nového hlavního města Sýrie. Zde královská dynastie Seleukovců dále vládla až do roku 64 př. n. l., kdy římský generál Pompeius udělal ze Sýrie římskou provincii. Antiochie byla nejen hlavním městem této římské provincie, ale stala se také třetím — po Římu a Alexandrii — největším městem Římské říše.

Antiochie byla postavena podle stavebního projektu Alexandrie — široké ulice se sloupořadím se navzájem protínaly, a tím ještě více vynikla úchvatná krása okolních přepychových budov. Městu se říkalo „královna Východu“, „překrásná Antiochie“ a „třetí metropole Římské říše“. Město mělo ojedinělý systém řádného osvětlení ulic. Navzdory této vnější kráse a důmyslné výstavbě si však získalo nechvalnou pověst svou mravní zkažeností a tím, že se v něm ve jménu náboženství prováděly nečisté orgiastické obřady. Básník Iuvenalis napsal, že „v Tiberu proud již vtekl Orontés syrský; mrav s sebou přinesl cizí“, a poukázal na to, že odtamtud pronikla do Říma pověrčivost a nemravnost. (Iuvenalis — Satiry, I. 3, 49–77)

Biblické souvislosti a pozdější dějiny. Josephus zapsal, že Seleukovci povzbuzovali Židy, aby se usadili v Antiochii, a dávali jim plná  občanská práva, a tak se tam usídlila početná židovská populace. V Bibli je první zmínka o Antiochii v souvislosti s Mikulášem z Antiochie, který byl nejprve židovským proselytou, a pak se stal křesťanem. (Sk 6:5) Křesťanská činnost přímo v Antiochii začala v té době, kdy kvůli soužení, které nastalo po smrti Štěpána, někteří učedníci odešli do různých zemí a dostali se až do Antiochie. (Sk 11:19, 20) Když se sbor v Jeruzalémě dozvěděl, že se mnozí řecky mluvící lidé stali věřícími, bratři vyslali Barnabáše až do Antiochie. Barnabáš zjistil, že tam mají lidé stále větší zájem o křesťanství, a přivedl si z Tarsu na pomoc Pavla. (Sk 11:21–26) Oba celý rok bydleli v Antiochii a vyučovali tamější obyvatele, a Pavel si tam pak vytvořil domovskou základnu pro své misionářské cesty. Právě v Antiochii byli učedníci božskou prozřetelností poprvé nazváni „křesťané“. (Sk 11:26) Bratři z tamního sboru projevili štědrost, když po Pavlovi a Barnabášovi poslali v roce 46 n. l. vedoucímu sboru v Jeruzalémě hmotnou pomoc. (Sk 11:29) To se událo současně s velkým hladomorem, který podle Agabova prorokování nastal za času Claudia. (Sk 11:27, 28) Když se Pavel s Barnabášem vrátili do Antiochie, svatý duch přikázal, aby byli vyčleněni pro zvláštní dílo, a tak asi v roce 47–48 n. l. byli vysláni na první Pavlovu misionářskou cestu. Než se Pavel vydal na svou druhou misionářskou cestu a když byl ještě v Antiochii, vyvstala v roce 49 n. l. otázka ohledně obřízky pohanů. Vedoucí sbor v Jeruzalémě k tomu vydal výnos a po Pavlovi a Barnabášovi ho poslal do sboru v Antiochii. (Sk 15:13–35) V Antiochii také začala i skončila druhá Pavlova misionářská cesta — asi v letech 49–52 n l. — a zde také Pavel pokáral Petra za to, že se dopustil kompromisu a dělal rozdíly mezi Židy a pohany. (Ga 2:11, 12)

2. Také Antiochii v Pisidii založil Seleukos I. (Níkátor) a pojmenoval ji na počest svého otce Antiocha. Pozůstatky tohoto města leží blízko Yalvacu v dnešním Turecku. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 748) Tato Antiochie ležela na hranici Frýgie a Pisidie, a tak mohla být v některé době považována za součást jedné z těchto provincií a jindy za součást té druhé. Řecký zeměpisec Strabón se o ní tedy zmiňuje jako o městě ve Frýgii blízko Pisidie (Geógrafika, 12, VIII, 13, 14), ale jak ukazuje Funk and Wagnalls New Standard Bible Dictionary (1936, s. 51), „většina pisatelů o ní mluví jako o pisidské“ právě tak jako Lukáš. Toto určení totožnosti Antiochie v Pisidii posloužilo k jejímu odlišení od Antiochie v Sýrii. (Viz heslo PISIDIE.) Pro svou polohu se Antiochie v Pisidii stala součástí obchodní cesty mezi Kilikií a Efezem a žilo v ní smíšené obyvatelstvo včetně mnoha Židů, kteří si tam postavili synagógu. Město bylo zcela ovlivněno řeckou kulturou a mluvilo se tam řecky. Pavel toto město dvakrát s Barnabášem navštívil při své první evangelizační cestě asi v roce 47–48 n. l., kázal v tamní synagóze a nacházel tam velký zájem o křesťanství. (Sk 13:14; 14:19–23) Jistí Židé však začali žárlit na to, že za ním chodí zástupy lidí, popudili proti němu přední muže a ženy města, a pak Pavla a Barnabáše z tohoto města vyhnali. (Sk 13:45, 50; 2Ti 3:11)