Noemova archa byla prostředkem, díky němuž v letech 2370–2369 př. n. l praotcové celého lidstva přežili celosvětovou potopu. (Viz hesla NOE; POTOPA.) Jehova dal Noemovi podrobné pokyny týkající se velikosti a tvaru archy, přívodu světla a vzduchu do ní a také materiálů, které měly být při stavbě použity. (1Mo 6:14–16)

Konstrukce a velikost. Archa (heb. te·vahʹ; řec. ki·bo·tosʹ) byla obdélníkové plavidlo podobné truhle a pravděpodobně měla pravoúhlé rohy a ploché dno. Nepotřebovala mít zaoblené dno a špičatou příď, aby mohla rychle rozrážet vodu; nepotřebovala ani kormidelní zařízení; jejím úkolem bylo nepropouštět vodu a udržet se na hladině. Plavidlo takového tvaru je velmi stabilní, nedá se snadno převrhnout a je v něm o třetinu více úložného prostoru než v lodích obvyklé konstrukce. Na boku archy byly dveře, aby se dal naložit a vyložit náklad.

Archa byla 300 loket dlouhá, 50 loket široká a 30 loket vysoká. Jestliže počítáme s obvyklou délkou lokte 44,5 cm (někteří znalci tvrdí, že starověký loket se blížil 56 nebo 61 cm), archa měřila 133,5 m × 22,3 m × 13,4 m. To je o něco méně než polovina délky zaoceánského parníku Queen Elizabeth 2. Tento poměr délky a šířky (6 ku 1) používají konstruktéři lodí i dnes. Archa tak měla celkový objem asi 40 000 metrů krychlových. Odhaduje se, že takové plavidlo by mělo výtlak skoro stejný, jako měl obrovský, 269 m dlouhý Titanic z našeho dvacátého století. Arše se velikostí ani trochu nepodobala žádná starověká nákladní loď. Archa byla uvnitř zpevněna dvěma podlažími a tři paluby tak dohromady poskytovaly plochu 8 900 metrů čtverečních.

„Uděláš coʹhar [střecha nebo okno] pro archu,“ řekl Bůh Noemovi. (1Mo 6:16) Co to bylo a jak to vypadalo, to není zcela jasné. Někteří znalci myslí, že slovo coʹhar je příbuzné se slovem světlo, a proto ho překládají jako „okno“ (KB, ČB) nebo „světlík“ (EP, NP, Be). Jiní učenci zase spojují slovo coʹhar s kořenem arabského slova z pozdější doby, který znamená „hřbet (ruky)“, „hřbet (zvířete)“ nebo „paluba (lodi)“, tj. část něčeho, která je nad zemí nebo nad vodou, a proto slovo coʹhar překládají jako „střecha“. (JB-č, He) Bůh Noemovi řekl, aby tento coʹhar ukončil „na míru lokte směrem vzhůru“. (1Mo 6:16)

Coʹhar tedy mohl zajišťovat dostatečné osvětlení a větrání. Nemusela to být jen čtvercová „škvíra“ o šířce jednoho lokte, ale mohl to být loket vysoký otvor u střechy, který se táhl podél všech čtyř stran a zabíral plochu 140 metrů čtverečních. Střecha však také mohla mít lehce zahnuté okraje, a přitom pod ní nebo jinde mohl být dostatečně velký větrací otvor. O této možnosti napsal James F. Armstrong v knize Vetus Testamentum (Leiden, 1960, s. 333): „Rozumět slovům ‚na loket odshora jej ukončíš‘ je obtížné, když se sohar překládá jako ‚světlo (= okno)‘ nebo jako ‚(rovná) střecha‘. Budeme-li však předpokládat, že archa měla šikmou střechu, výraz ‚loket odshora‘ se může vztahovat na vyzdvižení hřebene střechy nad horní hranu stěn. V moderní mluvě architektů by výraz ‚loket‘ označoval výšku středních sloupků, na nichž je umístěna hřebenová vaznice . . . Podle tohoto argumentu by střecha Noemovy archy mohla mít čtyřprocentní sklon (jeden loket na výšku — dvacet  pět loktů od stěny k hřebenu), což by úplně stačilo, aby z ní dešťová voda mohla volně stékat.“

Z čeho se má tak veliká archa postavit, to Jehova přesně stanovil: „Udělej si archu ze dřeva pryskyřičného stromu [doslova ‚stromů gofer‘].“ (1Mo 6:14) Tento pryskyřičný strom někteří znalci považují za cypřiš nebo jiný podobný strom. Strom, který se dnes nazývá cypřiš, v této části světa hojně rostl. Féničané a Alexandr Veliký ho považovali za zvlášť vhodný pro stavbu lodí, a je to tak dodnes. Cypřiš je velmi odolný proti vodě a hnilobě. Podle některých zpráv se dochovaly cypřišové dveře a dveřní rámy z doby před 1 100 lety. Noe navíc dostal pokyn, aby nejen utěsnil spáry, ale aby celou archu pokryl „uvnitř a vně dehtem“. (Viz heslo ŽIVICE.)

Dostatečná nosnost. Seznam cestujících v arše byl velmi dlouhý. Kromě Noema, jeho manželky, jeho tří synů a jejich manželek měla být na palubu přivedena zvířata „každého druhu těla . . . po dvou“. „Bude to samec a samice. Z létajících tvorů podle jejich druhů a z domácích zvířat podle jejich druhů, ze všech pohybujících se živočichů zemské půdy podle jejich druhů tam k tobě vejdou po dvou, aby se zachovali naživu.“ Od každého druhu čistých zvířat a ptáků měl Noe vzít sedm kusů. V arše se také muselo uskladnit ohromné množství různé potravy, která měla všem těmto tvorům vystačit po dobu delší než rok. (1Mo 6:18–21; 7:2, 3)

„Druhy“ vybraných zvířat souvisely s pevně danými a neměnnými hranicemi, které stanovil Stvořitel a v rámci kterých se živočichové mohou množit ‚podle svých druhů‘. Odhaduje se, že stovky tisíc dnešních živočišných druhů se mohou stáhnout do poměrně malého množství „druhů“ čeledí — druh kůň a druh skot, uvedeme-li jen dva. Hranice, které každému „druhu“ Jehova stanovil pro množení, nebyly a ani nemohly být překročeny. V souvislosti s tím někteří badatelé tvrdí, že k vytvoření obrovského množství dnes známých živočišných druhů by stačilo, aby v arše bylo jen 43 „druhů“ savců, 74 „druhů“ ptáků a 10 „druhů“ plazů. Jiní badatelé vytvořili ještě volnější odhad — říkají, že stačilo 72 „druhů“ čtyřnožců a necelých 200 „druhů“ ptáků. Skutečnost, že veliká různorodost živočišného světa, která je známá dnes, mohla vzniknout po potopě množením několika jednotlivých „druhů“, je potvrzena nekonečnou rozmanitostí lidského druhu — lidé jsou velcí, malí, silní, štíhlí, existuje nespočetně kombinací barvy vlasů, očí a pleti — a všichni pocházejí z Noemovy rodiny.

Tyto odhady se někomu mohou zdát příliš nízké, zvláště když takové prameny, jako je The Encyclopedia Americana, ukazují, že existuje více než 1 300 000 živočišných druhů. (1977, sv. 1, s. 859–873) Ovšem z toho šedesát procent tvoří hmyz. Toto číslo můžeme dále snížit — z 24 000 druhů obojživelníků, plazů, ptáků a savců je 10 000 druhů ptáků, 9 000 druhů plazů a obojživelníků, z nichž mnozí mohli přežít mimo archu, a jen 5 000 druhů savců včetně velryb a delfínů, kteří také nemuseli v arše být. Jiní výzkumníci odhadují, že existuje jen 290 druhů suchozemských savců, kteří jsou větší než ovce, a 1 360 druhů, které jsou menší než krysy. (The Deluge Story in Stone, B. C. Nelson, 1949, s. 156; The Flood in the Light of the Bible, Geology, and Archaeology, A. M. Rehwinkel, 1957, s. 69) I když jsou tedy odhady založeny na těchto vyšších číslech, do archy se pár od všech těchto živočichů mohl lehce vejít.

Pět měsíců po začátku potopy „archa spočinula na horách Ararat“, pravděpodobně to však nebylo na nejvyšším vrcholu (téměř 5 165 m), ale v příhodném terénu, kde všichni na palubě mohli několik měsíců pohodlně žít. Nakonec po roce a deseti dnech od začátku potopy se dveře archy otevřely a všichni mohli plavidlo opustit. (1Mo 7:11; 8:4, 14)

Zprávy o tom, že se nalezly zbytky archy, nejsou dosud potvrzeny.