[Areův pahorek; Martův pahorek].

Pahorek ležící na SZ od vysoko se vypínající aténské Akropole, od níž je oddělen mělkým údolím. Toto dost úzké holé vápencové skalisko je vysoké 113 m a Akropole, která leží od něj na JV, je o 43 m vyšší. Přístup na Martův pahorek od S je pozvolný, od J je příkrý. Na vrcholku tohoto pahorku byly kdysi řecké oltáře, chrámové svatyně, sochy a areopagský nejvyšší soud, který zasedal pod širým nebem. Dnes tam již nic z toho není, zůstalo zde jen několik sedadel, která vypadají jako lavice a jsou vytesána ve skále.

Když byl Pavel na jedné ze svých návštěv v Aténách, jistí Atéňané ho popadli a odvedli k Areopagu. Řekli: „Můžeme se dozvědět, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš? Uvádíš totiž nějaké věci, které jsou cizí našim uším.“ (Sk 17:19, 20) Pavel ve své odpovědi pečlivě ukazoval jednu nezvratnou skutečnost za druhou, a tak postupně předkládal logickou řadu přesvědčivých důkazů. Svou řeč Pavel nedokončil, protože se mu posměvači začali vysmívat, „když slyšeli o vzkříšení mrtvých“. Ale než ho přerušili, apoštol již dosáhl toho, že jeho posluchači zaujali k věci určitý postoj, a rozdělili se tím do tří skupin. Někteří se posmívali a někteří řekli, že si o tom více poslechnou jindy, ale jiní se „stali . . . věřícími, mezi nimiž byl také Dionysios, soudce areopagského soudu, a žena jménem Damaris a jiní kromě nich“. (Sk 17:22–34) Tato řeč apoštola Pavla je uvedena na bronzové desce, která dnes na Martově pahorku připomíná tuto událost. Není možné s jistotou říci, že Pavel při této příležitosti mluvil před areopagským soudem, ale nejméně jeden člen tohoto slavného soudu rozhodně byl mezi jeho posluchači. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 746)

[Vyobrazení na straně 99]

Deska připomínající v řečtině Pavlovu řeč na Areopagu (Sk 17:22–31)