[Jah udělal].

1. Potomek Merariho, který byl třetím synem Leviho a hlavou otcovského domu. Byl mezi Levity jedním z předáků, kteří tvořili skupinu 862 mužů vybraných k tomu, aby se podíleli na nesení truhly smlouvy do Jeruzaléma, když se o to David pokusil podruhé (a to úspěšně). (1Pa 6:29, 30; 15:4–12)

2. Náčelník kmene Simeon za dnů krále Ezekjáše (745–717 př. n. l.). Byl mezi těmi ze Simeonovců, kteří se účastnili dobytí bohatého údolí v oblasti Gedoru, jež do té doby obývali Chamité a Meunim. (1Pa 4:36–41)

3. Muž označený jako ‚králův sluha‘, jeden z pěti zmocněnců vedených Chilkijášem, které poslal král Josijáš k prorokyni Chuldě, aby se dotázali Jehovy, jaký význam má kniha Zákona, která byla tehdy objevena (v roce 642 př. n. l.). (2Kr 22:3, 8, 12–14; 2Pa 34:20, 21)

4. Prvorozený ze Šilonitů (1Pa 9:1–3, 5) uvedený mezi těmi, kdo se po skončení vyhnanství vrátili z Babylóna. U Nehemjáše 11:5 je zmínka o Maasejášovi, který byl „Šelovec“, potomek Judy. Obě jména mají podobný význam (Maasejáš znamená „dílo Jehovy“), a proto se někteří znalci domnívají, že jde o téhož muže, který byl potomkem Šely, nejmladšího syna Judy, a dcery Kananejce Šuy. (1Mo 38:2, 5; viz heslo MAASEJÁŠ č. 17.)