Toto jméno se objevuje v té části knihy Ezra (4:10), která byla zaznamenána aramejsky, a je to zřejmě zkrácená forma jména asyrského krále Aššurbanipala. Stejně jako v perštině, která nemá písmeno l, je zde koncové l nahrazeno písmenem r. Asenappar přestěhoval obyvatele Susy (hlavního města Elamu) do Samaří. (Srovnej 2Kr 17:24–28.) Dějiny ukazují, že Aššurbanipal je jediný asyrský král, který mohl vůči obyvatelům Elamu takto postupovat.

Aššurbanipal byl syn Esar-chaddona (Ezr 4:2) a vnuk Senacheriba. Byl současníkem judského krále Manasseho (716–662 př. n. l.), jehož jméno je zaznamenáno na Aššurbanipalově hranolu v seznamu 20 králů, kteří byli poplatníky Asýrie. (Srovnej 2Pa 33:10–13.) Pod jeho vládou dosáhla Asýrie vrcholu svého rozkvětu. Jak se zdá, Aššurbanipal byl jmenován korunním princem a o tři nebo čtyři roky později, po smrti svého otce, se ujal asyrského trůnu, zatímco jeho bratr Šamaš-šum-ukín byl králem Babylóna.

Aššurbanipal potlačil povstání v Egyptě a přitom dobyl a vyplenil město Théby (No-amon; srovnej Na 3:8–10). Později se dostal do vleklého konfliktu se svým bratrem, králem Babylóna, a když si Babylón podmanil, zničil Susu, hlavní město Elamu. Právě toto dobyvatelské tažení je historickým podkladem pro názor, že se na něho vztahuje údaj o Asenapparovi uvedený u Ezry 4:9, 10.

Aššurbanipal se však nejvíce proslavil svým zájmem o literaturu, což z něj činí mezi obávanými asyrskými monarchy jedinečnou osobnost. Od roku 1845 n. l. začala být při archeologických vykopávkách objevována ohromná knihovna, kterou Aššurbanipal vybudoval v Ninive a která obsahovala asi 22 000 hliněných tabulek a textů. Kromě zaklínadel, modliteb a hymnů jsou mezi mnoha tisíci klínopisnými texty také pojednání o dějinách, zeměpisu, astronomii, jsou zde matematické tabulky, lékařské texty, pojednání o mluvnici a také obchodní doklady, například záznamy o smlouvách, prodejích a půjčkách. Tyto texty jsou pokládány za cenný zdroj poznatků o Asýrii.