DALŠÍ INFORMACE
Asyrská říše
ASÝRIE byla říší, jejíž dějiny se vyznačovaly dobyvatelskými taženími, k nimž často patřilo sadistické zacházení se zajatci. Jedním z nejvýznamnějších vlivů, které působily na život Asyřanů, bylo náboženství a na válku se pohlíželo jako na jeho náležitý projev. Historik W. B. Wright o tom píše: „Bojování bylo řemeslem národa, a kněží byli neustále podněcovateli války. Hlavním zdrojem jejich příjmů byly válečné kořisti, z nichž jim bylo trvale přidělováno určité procento, a to ještě před tím, než dostali svůj podíl ostatní; tento národ drancovníků byl totiž mimořádně zbožný.“ (Ancient Cities, 1886, s. 25)
Bible i světské dějiny mluví o opakovaných kontaktech mezi Izraelem a Asýrií. V průběhu doby byl Izrael donucen platit asyrskému králi tribut. Potom, v roce 740 př. n. l., bylo dobyto Samaří, hlavní město severního království, a tisíce Izraelitů pak byly odvedeny do vyhnanství. Skutečnost, že Jehova připustil, aby se to stalo, svědčí o tom, jak velký byl úpadek odpadlého Izraele. Když se však Senacherib pokusil připojit Jeruzalém k seznamu měst, která dobyl, Jehovův anděl během jediné noci pobil 185 000 vojáků z asyrského vojska. (Iz 36:1–37:38) Jak předpověděli Jehovovi proroci, Asýrie se časem stala opuštěnou zříceninou a na světové scéně ji vystřídal Babylón. (Iz 23:13; Sef 2:13)