Výraz vyjadřující úctu a ctihodnost; byl provoláván před Josefovým dvoukolým vozem potom, co faraón ustanovil Josefa druhým nejmocnějším člověkem v království. (1Mo 41:43) Pochází-li toto slovo z hebrejštiny, jak usoudil starověký překladatel Aquila a jak tento názor podporuje latinská Vulgáta, mohl by jeho význam být „pokleknout“ („padnout na kolena“); podobně je to uváděno v mnoha překladech Bible. (EP, ČB-Hč, Be, Pent) Tento názor však mnoho znalců odmítá kvůli podobným slovům v jiných jazycích. Někteří znalci se například domnívají, že je to možná babylónský nebo asyrský titul pro vysokého úředníka a že znamená „jasnozřivec“ nebo „velký vezír“. Jiní znalci se zase uchylují ke koptskému jazyku a říkají, že výraz „avrékh“ znamená „sklonit hlavu“; další poukazují na to, že Arabové říkají něco podobného, když velbloudům přikazují, aby si klekli. V syrské Pešitě je uvedeno: „Otče a Panovníku!“ Další badatelé se domnívají, že se jedná vyloženě o egyptský výraz. Origenes, který se narodil v Egyptě, a Jeroným jsou toho názoru, že výraz „avrékh“ znamená „rodilý Egypťan“. Kvůli neúctě, jakou Egypťané projevovali cizincům, usuzují, že šlo o veřejné udělení státního občanství. Podobný výraz, který se objevuje v jednom papyru, znamená ‚tvůj příkaz je předmětem našeho přání‘, tedy ‚jsme ti k službám‘. (The Life and Times of Joseph in the Light of Egyptian Lore, H. Tomkins, Londýn, 1891, s. 49, 50)

Přesný význam výrazu „avrékh“ tedy ještě nebyl stanoven, a proto v některých překladech Bible zůstává nepřeložen. (NS, JB-č) Příklad tohoto nehebrejského zvyku veřejně provolávat slávu před poctěným člověkem, který projížděl městem, nacházíme také v knize Ester 6:11, kde se píše, že na příkaz perského krále Ahasvera byl veřejně poctěn Mordekai.