Něco, co je neseno; doslovný či obrazný náklad. K označení „břemene“ či „nákladu“ jsou v Písmu používána různá hebrejská a řecká slova, která se někdy vztahují na doslovný náklad, který je nesen, ale často mají obrazné použití, například v souvislosti s odpovědností, vinou či s poselstvím od Boha. Břemeno je všeobecně považováno za těžký náklad. Na břemena a náklady se vztahují různé hebrejské kořeny a jeden z nich (ka·vedhʹ) má základní význam „být těžký“. (1Mo 18:20; srovnej 1Sa 4:18; 2Mo 10:14.) Další slovo, sloveso na·saʼʹ, znamená „vyzvednout; (vy)nésti“ (1Mo 45:19; 47:30) a je kořenem slova mas·saʼʹ překládaného jako „břemeno; náklad“. (2Pa 35:3; 4Mo 4:15) Sloveso sa·valʹ, které je 1. Mojžíšově 49:15 překládáno jako ‚nosit břemena‘, je příbuzné se slovy sab·balʹ (‚nosič břemen‘ [Ne 4:10]) a seʹvel („břemeno“ [Ne 4:17]; ‚povinná služba‘ [1Kr 11:28]).

V Egyptě byli nad Izraelity dosazeni velitelé nucených prací, „aby je utlačovali, když nosili břemena“, a nutili je nosit a používat takové stavební materiály, jako je hliněná malta a cihly. (2Mo 1:11–14; 2:11) Jehova je však „zpod břemen Egypťanů“ vyvedl. (2Mo 6:6; Ža 81:6) Když byly svatostánek a předměty, které k němu patřily, stěhovány z místa na místo, museli Levité z rodiny Kehatovců, Geršonovců a Merariovců nosit konkrétní části nákladu. (4Mo 4) V pozdějších dobách měl Šalomoun ve svém velkém zástupu pracovníků 70 000 nosičů břemen. (1Kr 5:15; 2Pa 2:18) Nosiče břemen také potřeboval a využíval král Josijáš, když opravoval chrám (2Pa 34:12, 13), a o mnoho let později také Nehemjáš, když dohlížel na obnovu jeruzalémské zdi. (Ne 4:17; viz heslo POVINNÁ SLUŽBA.)

K nošení nákladů byla ve starověku často používána zvířata; Izraelitům bylo řečeno, že když uvidí, jak osel někoho, kdo je nenávidí, leží pod svým nákladem, nesmí ho opustit, ale musí ho ‚zcela jistě uvolnit‘. (2Mo 23:5) Slovem náklad je označováno množství zboží, které zvíře může nést, například „náklad páru mulů“. (2Kr 5:17)

Obrazné použití. Hebrejské slovo mas·saʼʹ, které je často používáno v souvislosti s doslovným nákladem nebo břemenem, může znamenat „závažné poselství“, například poselství, které králi Lemuelovi sdělila jeho matka s cílem napravit ho. (Př 31:1) Může se vztahovat také na prohlášení. (Iz 13:1; 14:28; Ez 12:10; Na 1:1) Obvykle se takové prohlášení týká veřejného odsouzení ničemnosti, a tudíž se podobá těžkému břemenu rozsudku.

Člověk, který je věrný Bohu, může své obrazné břemeno neboli úděl v podobě zkoušek a těžkostí uvrhnout na Jehovu. Proto David řekl: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Ža 55:22; srovnej 1Pe 5:6, 7.) David se také cítil podnícen k výroku: „Požehnaný buď Jehova, který za nás denně nosí náklad, pravý Bůh naší záchrany.“ (Ža 68:19)

‚Břemenem‘ může být také odpovědnost, kterou na někoho vložil Kristus. (Zj 2:24) Svatý duch a křesťanský vedoucí sbor uznal za vhodné nepřidávat křesťanům žádné další „břemeno“ kromě nutných věcí, k nimž patřilo ‚zdržovat se věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva‘. (Sk 15:28, 29)

Slovo břemeno má další význam ve slovech apoštola Pavla, který ujistil Korinťany, že se jim nestane břemenem a že nehledá jejich majetek, ale že se ‚velmi rád vydá a bude úplně vydán‘ pro jejich duše. (2Ko 12:14–18) Pavel jakožto Kristův apoštol mohl být po právu ‚nákladným břemenem‘ vloženým na křesťany v Tesalonice. Pavel však od nikoho nejedl jídlo zdarma, a mohl jim tedy připomenout: „Pracovali jsme naopak s úsilím a lopotou nocí i dnem, abychom na žádného z vás nevložili nákladné břemeno.“ Nebylo to proto, že by k tomu neměl dostatek autority, ale proto, že chtěl být příkladem, který by mohli napodobovat. (2Te 3:7–10)

Ježíš odsoudil zákoníky a farizey. Řekl: „Svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ (Mt 23:2, 4) Ježíš zjevně mluvil o podrobných pravidlech a zatěžujících tradicích, které tito muži kladli na prostý lid, a přitom nebyli ochotni odejmout ani jediný nevýznamný předpis, aby lidem ulehčili život. (Mt 23:13, 23, 24)

 Naproti tomu Ježíš lidi od takových nesnesitelných tradic v duchovním smyslu osvobozoval. (Jan 8:31, 32) Ty, kdo se lopotili a byli obtíženi, zval, aby šli k němu, vzali na sebe jeho jho a stali se jeho učedníky, protože byl mírné povahy a ponížený v srdci; lidé tak měli nalézt občerstvení pro své duše. Ježíš řekl: „Mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Mt 11:28–30) Kristus nebyl tvrdý ani tyranský, ale byl laskavý, a s těmi, kdo k němu přicházeli, zacházel dobře. Kristovo jho bylo ve srovnání se jhem, které na lidi nakládali náboženští tradicionalisté, poměrně lehké. Ježíš těmito slovy možná chtěl také říci, že ti, kdo byli unaveni nesením břemene hříchu a přestupků, měli k němu přijít, aby se duchovně občerstvili. Nést Ježíšův lehký „náklad“ zjevně také znamenalo, že se člověk seznámí s Božími požadavky a bude podle nich žít; to Ježíš během svého pozemského života a své pozemské služby dělal s potěšením. (Jan 17:3; 4:34) Pavel později přirovnal životní dráhu křesťana k závodu a nabádal spoluvěřící, aby se zbavili všech břemen. Řekl jim, aby odložili „každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme“, a aby ‚s vytrvalostí běželi závod, který je nám předložen‘, a přitom se upřeně dívali na „Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry“. (Heb 12:1, 2)

Nosit břemena druhých. Pavel napsal Galaťanům: „Dál noste břemena [či „obtížné věci“; doslova „těžké věci“] jedni druhých, a tak plňte Kristův zákon.“ (Ga 6:2, Rbi8, ppč) Pro slovo, které je zde přeloženo jako „břemena“, použil apoštol výraz baʹre, což je množné číslo výrazu baʹros, řeckého slova, které je vždy používáno k označení něčeho obtížného či těžkého. Je samozřejmé, že hřích, a tedy břemeno člověka, který udělá nějaký „chybný krok“ (jak se o tom píše v předchozím verši), není lehké, ale těžké. V 5. verši však apoštol říká: „Každý totiž ponese svůj vlastní náklad,“ tedy svůj náklad odpovědnosti. Pavel zde pro vyjádření slova „náklad“ použil řecké slovo for·tiʹon, které označuje něco, co je třeba nést, ale nepoukazuje na to, jak je ta věc těžká. V těchto verších tedy rozlišil výrazy „břemeno“ a „náklad“. Z toho vyplývá, že pokud se křesťan v duchovním ohledu dostal do těžkostí, které jsou natolik obtížné, že je nedokáže unést, poskytnou mu spoluvěřící pomoc; tak pomohou nést břemeno někoho jiného. Takoví lidé projeví lásku a splní tím Kristův zákon. (Jan 13:34, 35) To je v souladu s Pavlovými slovy v Galaťanům 6:1, že by způsobilí křesťané měli vyvinout úsilí na duchovní uzdravení člověka, což je možné udělat díky lásce, laskavosti a modlitbě. (Srovnej Jk 5:13–16.) Apoštol ale dále ukázal, že nést břemena druhých neznamená nést náklad jejich duchovní odpovědnosti k Bohu. Ve stejné souvislosti Pavel objasňuje, že ten, kdo si myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl. Také nabádal křesťany, aby prokázali, ‚jaké je jejich vlastní dílo‘, protože ‚pak budou mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samým, a ne ve srovnání s někým jiným‘. (Ga 6:3, 4; srovnej 2Ko 10:12.) A potom se zmínil o tom, že ‚každý ponese svůj vlastní náklad‘ odpovědnosti před Nejvyšším Soudcem, Jehovou Bohem.