[syn útěchy].

S touto význačnou postavou křesťanství prvního století nás v Písmu poprvé seznamuje Lukáš, a to ve Skutcích 4:34–36. Zde se dozvídáme, že tento zbožný muž byl Levita a že pocházel z ostrova Kypr, ale v době, kdy se o něm mluví poprvé, byl v Jeruzalémě. Z mnoha věřících, kteří krátce po Letnicích prodali svá pole a své domy a výtěžek dali apoštolům na podporu křesťanského díla, je tento muž uveden jmenovitě. Jeho vlastní jméno bylo Josef, ale apoštolové mu dali přezdívku Barnabáš, to znamená „syn útěchy“. Dávat lidem přezdívky podle jejich charakteristických vlastností nebylo tehdy nic neobvyklého.

Byl to velmi laskavý a štědrý muž, který byl ochoten bez váhání obětovat sám sebe i svůj hmotný majetek, aby podpořil zájmy Království. S radostí „přišel na pomoc“ bratrům (Sk 9:27) a v přítomnosti nových zájemců se „zaradoval . . . a všechny je začal povzbuzovat, aby setrvali v Pánu s rozhodnutím v srdci“. Barnabáš „byl dobrý muž, plný svatého ducha a víry“ (Sk 11:23, 24) a v Antiochii působil jako prorok a učitel. (Sk 13:1) Apoštolové uváděli Barnabáše mezi svými „milovanými“, „kteří vydali své duše pro jméno našeho Pána Ježíše Krista“. (Sk 15:25, 26) Nebyl sice jedním ze 12 apoštolů, ale je vhodné, že je označován jako apoštol (Sk 14:14), protože skutečně patřil k těm, kteří byli ‚vysláni svatým duchem‘. (Sk 13:4, 43)

Dlouholeté úzké společenství s Pavlem navázal Barnabáš asi tři roky po Pavlově obrácení, když se Pavel chtěl dostat do styku s jeruzalémským sborem. Za jakých okolností se Barnabáš a Pavel poprvé setkali, to nevíme. Ale právě Barnabáš měl tu výsadu, že mohl Pavla představit Petrovi a učedníku Jakubovi. (Sk 9:26, 27; Ga 1:18, 19)

Velký zájem o křesťanství mezitím projevili v syrské Antiochii jistí řecky mluvící Židé z Kypru a z Kyréné. Jeruzalémský vedoucí sbor proto poslal Barnabáše do Antiochie, aby tyto nové věřící povzbuzoval a dále je upevňoval. Bylo vhodné, že byl k této práci vybrán právě Barnabáš, protože byl Kypřan a mluvil řecky. Když se v Antiochii „k Pánu . . . přidal značný zástup“, Barnabáš se rychle vypravil do Tarsu a přesvědčil Pavla, aby mu přišel pomoci ve službě. Na základě výstrahy od Boha, že přijde hladomor, bratři v Antiochii asi v té době shromáždili mnoho zásob, které pak byly v pravý čas prostřednictvím Barnabáše a Pavla poslány jeruzalémskému sboru. (Sk 11:22–24, 27–30; 12:25)

Když byla tato humanitární pomoc ukončena, byli oba asi v roce 47 n. l. již opět v Antiochii a odtud se vydali na misionářskou cestu, při níž je vedl svatý duch. Tak se Barnabáš a Pavel dostali nejdříve na Kypr, kde se jejich prostřednictvím dostal do styku s pravdou prokonzul Sergius Paulus. Potom cestovali vnitrozemím Malé Asie. Někdy je krutě pronásledovaly srocené davy. Jednou v Lystře uzdravili chromého muže, a když se jim podařilo zadržet „zástupy, aby jim neobětovaly“ (v domnění, že Barnabáš je bůh Zeus a Pavel, který „se ujímal vedení v řeči“, že je Hermes neboli Merkur), Židé „přemluvili zástupy a ty kamenovaly Pavla a vyvlekly ho z města ven“. (Sk 13:1–12; 14:1–20)

Asi v roce 49 n. l. přednesli Barnabáš a Pavel jeruzalémskému vedoucímu sboru naléhavou otázku, zda je pro Nežidy nutná obřízka. Když byla tato otázka vyřešena, byli brzy zase v Antiochii a připravovali se na další misionářskou cestu. (Sk 15:2–36) Nemohli se však dohodnout, zda s sebou vezmou Jana Marka, a proto se rozešli každý do jiného území. Barnabáš vzal svého bratrance Marka s sebou na Kypr a Pavel vzal Sila do oblasti Sýrie a Kilikie. (Sk 15:37–41) Tím končí biblická zpráva o Barnabášovi; krátké zmínky však o něm nacházíme ještě v některých Pavlových dopisech. (1Ko 9:6; Ga 2:1, 9, 13; Kol 4:10)