Barvy nejsou v Bibli označovány tolika přesnými výrazy, jaké obsahují dnešní stupnice barev. Pisatelé Bible zprostředkovávali představu o barvě tím, že předmět, o němž mluvili, více přiblížili, jinými slovy, že neznámé věci přirovnávali k věcem známým. (2Mo 16:31; Zj 1:14) K vyjádření barvy byly používány takové běžné věci jako krev, sníh, určití ptáci, oheň, drahokamy atd. (2Kr 3:22; Ža 51:7; Pís 5:11; Mt 16:2, 3; Zj 9:17) Barvy byly také používány v přeneseném významu a s některými barvami byly někdy spojovány konkrétní představy.

Bílá je barva, o níž se Písmo zmiňuje nejčastěji. Nepoužívá se pouze k popisu, ale slouží také jako symbol spravedlnosti a duchovní čistoty. (Zj 3:4; 7:9, 13, 14) Bílý kůň, který je popsán ve Zjevení 6:2 a 19:11, symbolizuje čistou, spravedlivou válku, kterou vede Ježíš Kristus.

Bílé oděvy nosili jak lidé chudí, tak i lidé vyšších společenských vrstev. Pokud se mluví o tom, jak jsou oděni andělé, jsou obvykle zobrazováni v bílých oděvech. (Mr 16:5; Jan 20:12; Zj 19:14) Bílou barvou jsou popisovány také vlasy (3Mo 13:3; Mt 5:36), maso (3Mo 13:16), obilná pole zralá ke žni (Jan 4:35) a Boží trůn, na němž Bůh vykonává spravedlivý soud (Zj 20:11). Ježíš přirovnal zákoníky a farizey k obíleným hrobům. (Mt 23:27) Toto znázornění Ježíš odvodil od toho, že v období před Pasachem bylo zvykem bílit hroby v okolí Jeruzaléma, aby ti, kdo přicházeli slavit Pasach, byli chráněni před znečištěním, které by si způsobili tím, že by se hrobů dotkli. V Bibli jsou rozlišovány různé stupně bělosti, například narudle bílá (3Mo 13:19, 24) a nevýrazně bílá. (3Mo 13:39)

Černá je uváděna při popisu barvy vlasů (3Mo 13:31; Mt 5:36), koní (Ze 6:2, 6), kůže (Job 30:30) a slunce (Zj 6:12). Černý kůň ze Zjevení 6:5, 6 představuje hlad. Písmo se také zmiňuje o ‚černém mramoru‘ a o ‚černé barvě‘. (Es 1:6; Jer 4:30)

Červená, ryšavá, ohnivě červená a žlutavě červená jsou výrazy, které se používají k popisu různých věcí, například barvy vlasů (1Mo 25:25), obarvených beraních kůží (2Mo 25:5), k popisu barvy zvířat (4Mo 19:2; Sd 5:10; Ze 1:8), oblečení (Iz 63:2) a večerní oblohy (Mt 16:2, 3). Hebrejské slovo překládané jako „červený“ (ʼa·dhomʹ) je odvozeno od slova dam, jehož význam je „krev“. (1Mo 25:30; 9:6)

Hnědá se vyskytuje pouze v souvislosti s popisem ovcí. (1Mo 30:32, 33, 35, 40)

Karmínová byla jednou z barev drahých barvených látek. (2Pa 2:7, 14; 3:14; Na 2:3) K syté karmínové barvě jsou také přirovnávány hříchy. (Iz 1:18)

Modrá je barva různých barvených materiálů, například příze, šňůrky, látky a roucha. (2Mo 26:4, 31, 36; 39:22; 4Mo 4:7) Modrou šňůrku si měl každý Izraelita dát nad třásňové okraje svého oděvu. (4Mo 15:38, 39) Hyacintově modrá je jedna z překrásných barev, které zdobily pancíře, o nichž se píše ve Zjevení 9:17.

Ohnivým zbarvením je symbolicky popsán vzhled velkého draka, Satana Ďábla. (Zj 12:3) Kůň této barvy znázorňuje války mezi národy, jak to popisuje Zjevení 6:4.

Purpurová a červenofialová jsou barvy, o nichž se v Písmu často mluví, i když se tam nerozlišuje mezi mnoha rozmanitými odstíny purpurové, jichž se dosáhne použitím různých barviv nebo způsobů barvení. (2Mo 25:4; 4Mo 4:13; Ez 27:7, 16; Da 5:7, 29; Mr 15:17, 20; Lk 16:19; Zj 17:4) Tato barva byla velmi drahá, a proto byla často spojována s bohatstvím, důstojností a královským majestátem nebo byla jejich symbolem.

Rumělkou (Jer 22:14; Ez 23:14) se rozumí načervenalá barva připravená z oxidů železa nebo olova. Zdá se, že jako první ji začali používat Féničané, kteří ji dováželi z přírodních ložisek v severní Africe. Později byla taková ložiska objevena na Středním východě.

Šarlatová, jasně červená barva, se vyskytuje ve zmínkách o provazu nebo přízi, o látce a rouchu a také ve zmínkách o hříchu. (1Mo 38:28, 30; 4Mo 4:8; Joz 2:18; Jer 4:30; Mt 27:28; Iz 1:18) Šarlatově zbarvené je ‚divoké zvíře‘ popisované v 17. kapitole Zjevení (verš 3); tato barva ho odlišuje od ‚divokého zvířete‘ ze 13. kapitoly. Nevěstka, která sedí na šarlatovém zvířeti, je oděna v purpuru a šarlatu. (Zj 17:3–5) Vidění tak živě znázorňuje nároky, které si ‚zvíře‘ činí na královskou moc, a znázorňuje také přepych a královskou důstojnost, kterým se těší žena, jež na zvířeti jede.

 Šedá se obvykle používá v souvislosti s barvou vlasů starších lidí. (1Mo 42:38; 3Mo 19:32; Př 20:29) Narudle šedou barvu měla někdy drahá vlna. (Ez 27:18)

Zelená se v Písmu vyskytuje často, ale málokdy se týká výlučně barvy. Spíše připomíná svěžest a bujnost rostlinstva, nebo ukazuje, že něco je zdravé a prosperující. (1Mo 1:30; 9:3; 2Mo 10:15; 2Kr 19:26; Zj 8:7) Nažloutle zelená se používá v souvislosti s barvou takových věcí, jako jsou skvrny způsobené malomocenstvím, které se objeví na látce a na kamenných domech s omítkou, nebo se používá k popisu přečištěného zlata. (3Mo 13:49; 14:37; Ža 68:13)

O žluté a sírově žluté se v Bibli také mluví. (3Mo 13:30, 32, 36; Zj 9:17)

Kombinované barvy. Kromě konkrétnějších barev se v Bibli objevuje mnoho výrazů, které popisují předměty, jež jsou buď neurčité barvy, nebo jsou zabarveny směsí barev — například: strakatý (1Mo 30:32, 33; Ze 6:3, 7), žhoucí barvy (Iz 63:1), pestrobarevný (Jer 12:9), ruměný (1Sa 16:12; Pís 5:10), grošovaný (Ze 6:3, 6), skvrnitý (1Mo 31:10, 12), pruhovaný (1Mo 37:3; 2Sa 13:19), snědý (Pís 1:6), dvoubarevný (Ez 27:24), různých barev (Ez 16:16) a různobarevný (Ez 17:3; Ez 27:7, 16, 24). (Viz heslo BARVENÍ, BARVIVA.)

Kristův plášť. Barva pláště, do něhož byl Ježíš oblečen v den své popravy, vedla některé lidi k námitce, že v souvislosti s tímto oděvem je v biblické zprávě rozpor. Matouš napsal, že vojáci Ježíše ‚zahalili šarlatovým pláštěm‘ (Mt 27:28), ale Marek a Jan uvádějí, že plášť byl purpurový. (Mr 15:17; Jan 19:2) Nejedná se však o rozpor; rozdíl v popisu barvy tohoto oděvu pouze dokazuje osobitý přístup pisatelů evangelií a také skutečnost, že nebyli předem smluveni. Matouš popsal plášť tak, jak se jevil jemu, tedy jak on určil jeho barvu, a položil důraz na červený odstín tohoto oděvu. Jan a Marek na červený tón takový důraz nekladli a plášť označili jako purpurový. „Purpurová“ může být jakákoli barva, která je tvořena jak modrou, tak červenou barvou. Marek a Jan se tedy s Matoušem shodli na tom, že oděv byl do určité míry červený. Je samozřejmé, že pozadí a odraz světla mohly dát plášti rozdílný nádech. Barva nějaké vodní plochy se v různou dobu mění v závislosti na barvě oblohy a na odrazu světla v daný okamžik. Když se tedy tyto činitele vezmou v úvahu, pak je vidět, že si pisatelé evangelií neodporují, když popisují barvu pláště, do něhož vysmívající se římští vojáci zahalili Ježíše v poslední den jeho lidského života.