[syn Hadada].

Jméno tří syrských králů, o nichž se zmiňuje biblická zpráva. Hadad byl bůh bouře uctívaný po celé Sýrii i v jiných sousedních oblastech.

1. První syrský král, kterého biblická zpráva označuje jménem Ben-hadad, byl syn Tabrimmona a vnuk Chezjona. Uzavřel smlouvu s izraelským králem Baašou, ale judský král Asa, zneklidněný tím, že Baaša začal opevňovat Ramu ležící jen několik km na S od Jeruzaléma, podplatil Ben-hadada, aby svou smlouvu porušil a napadl severní království; tím by totiž Baašu přinutil, aby se stáhl. Výměnou za judské královské poklady a za poklady z chrámové svatyně Ben-hadad zaútočil na Izrael a vpadl přitom do různých měst na území Naftaliho a v oblasti Galilejského moře. Baaša se podle očekávání stáhl do svého hlavního města Tirca. (1Kr 15:16–21; 2Pa 16:1–6) K tomu došlo asi v roce 962 př. n. l. (‚třicátý šestý rok‘, o němž je zmínka ve 2. Paralipomenon 16:1, je zřejmě 36. rok po rozdělení království v roce 997 př. n. l.). (Viz heslo ASA č. 1.)

2. O dalším syrském králi, který se jmenoval Ben-hadad, je zmínka za vlády izraelského krále  Achaba (asi v letech 940–920 př. n. l.). Asi pět let před Achabovou smrtí „syrský král Ben-hadad“ přivedl spojená vojska 32 králů, patrně vazalů, proti Samaří, oblehli město a vyzvali krále Achaba, aby se bezpodmínečně vzdal. (1Kr 20:1–6) Achab svolal radu starších mužů země a ti mu poradili, aby se postavil na odpor. A tak zatímco se syrská vojska připravovala k útoku na město a Ben-hadad a ostatní králové se opíjeli v chýších, které si postavili, Achab — podle Boží rady — postupoval strategicky, překvapivě zaútočil na syrský tábor a podařilo se mu přinutit je k útěku. (1Kr 20:7–21)

Ben-hadad uvěřil teorii svých rádců, kteří mu řekli, že Jehova je „Bohem hor“, a že by tedy Izraelité mohli být poraženi na rovině. V následujícím roce proto přivedl své vojsko k Afeku, k městu, které zjevně leželo na V od Galilejského moře. (Viz heslo AFEK č. 5.) Syrská vojska byla předtím reorganizována a místo 32 králů byli do čela oddílů postaveni místodržitelé; patrně se totiž předpokládalo, že místodržitelé budou v boji projevovat větší jednotu a poslušnost a že na vítězství, jež by jim mohlo přinést povýšení, budou mít patrně větší zájem než králové, kteří měli větší nezávislost. Ukázalo se však, že Ben-hadadovy náboženské a vojenské úvahy jsou v boji proti izraelským vojskům bezcenné, protože ta sice musela čelit ohromné přesile, ale prostřednictvím jistého proroka byla před útokem varována a měla podporu Krále vesmíru, Jehovy Boha. Syrská vojska byla rozdrcena a Ben-hadad uprchl do Afeku. Když však tento nebezpečný nepřítel Achabovi slíbil: „Města, která můj otec vzal tvému otci, vrátím; a určíš si ulice v Damašku, jako určil můj otec v Samaří“, Achab Ben-hadada propustil. (1Kr 20:22–34)

Názory na to, zda byl tento Ben-hadad totožný se syrským králem, který panoval v době Baašy a Asy, nebo zda to spíše byl syn nebo vnuk tohoto krále, se různí. Kdyby Ben-hadad I. (současník Asy) byl totožný s Ben-hadadem, který byl současníkem Achaba, a dokonce i Jehorama (asi v letech 917–905 př. n. l.), musel by vládnout nejméně 45 let, což ovšem není vyloučeno.

Zastánci názoru, že syrský král, který byl současníkem Achabovým, by měl být označován jako Ben-hadad II., však poukazují na výše uvedený slib, který dal Ben-hadad Achabovi. (1Kr 20:34) Zdá se tedy, že podle těchto slov Ben-hadadův otec vzal tato města Omrimu, otci Achaba. Jestliže se však zmíněné dobytí vztahuje na čin, který provedl Ben-hadad I. za vlády Baašovy, byl by Ben-hadad I. otcem (nebo snad jen předchůdcem) Ben-hadada II., který žil za vlády Achaba. Podobně Achabův „otec“ mohl být některý z Achabových předchůdců na královském trůnu, a nemusel to být jeho pokrevní předek. (Viz heslo BELŠACAR.)

Avšak z toho, že se Ben-hadad ve svém slibu zmínil o Samaří, by se zřejmě dalo usuzovat, že Syřané museli izraelská města dobýt za vlády Omriho, protože ten Samaří vybudoval a pak je určil za hlavní město Izraele. Je zřejmé, že určení „ulic“ souviselo se založením bazarů neboli tržišť, a to v zájmu obchodního podnikání.

Zdá se, že bez ohledu na to, kdy a za jakých okolností byla izraelská města dobyta, podle biblické zprávy patrně v době Achabově panoval jiný Ben-hadad, který proto může být označen jako Ben-hadad II. Zdá se, že Ben-hadadův slib o navrácení měst, která jeho otec vzal Izraeli, nebyl úplně splněn; izraelský král Achab se totiž v posledním roce své vlády spojil s Jehošafatem k neúspěšnému pokusu znovu dobýt na Syřanech Ramot-gilead (na V od Jordánu). Ben-hadad II. je patrně tím nejmenovaným ‚syrským králem‘, který přikázal svým „dvaatřiceti velitelům dvoukolých vozů“, aby v oné bitvě soustředili svůj útok na Achaba. (1Kr 22:31–37) On také musel být tím králem, který za vlády Jehorama poslal malomocného Naamana, velitele svého vojska, za Elišou, aby jej Eliša uzdravil. Syrský král uctíval boha Rimmona (jehož jméno je obsaženo ve jménu Tabrimmon, což bylo jméno otce Ben-hadada I.). (2Kr 5:1–19)

Ačkoli byla Ben-hadadovi prokázána služba tím, že byl uzdraven jeho vojevůdce, tento král stále pociťoval vůči Izraeli nepřátelství a posílal do Izraele přepadové oddíly. (2Kr 6:8; srovnej verš 23.) Eliša však izraelského krále soustavně předem varoval a sděloval mu, kudy přepadové oddíly půjdou, takže Ben-hadad začal mít podezření, že mezi jeho vlastními služebníky je zrádce. Když se dozvěděl, že to je Eliša, kdo informuje izraelského krále o tom, co Ben-hadad ‚mluví ve své vnitřní ložnici‘, syrský král poslal mohutné vojsko, aby v Dotanu Elišu zajali. Eliša však způsobil, že vojáci byli postiženi jistým druhem slepoty, a přivedl je přímo doprostřed izraelského hlavního města Samaří. Tento zážitek, a snad i okolnost, že se Syřany se tam jednalo milosrdně a že byli propuštěni, vedly k tomu, že záškodnické akce přestaly, ačkoli Ben-hadad ve své útočnosti nepolevil. (2Kr 6:9–23)

Ben-hadad byl i nadále rozhodnut izraelské království zničit, a proto později sebral svá vojska, obklíčil Samaří a vyvolal tím těžký hladomor. (2Kr 6:24–29) Jednou večer však Jehova způsobil, že v táboře Syřanů bylo slyšet hluk blížící se velké armády, a Syřané se domnívali, že si Jehoram najal Chetity a Egypťany, aby ho zachránili. Sami tedy  ve tmě uprchli zpět do Sýrie a všechnu svou výstroj a všechny zásoby zanechali v táboře. (2Kr 7:6, 7)

Ben-hadad II. byl právě nemocný, když Eliša cestoval do Damašku, aby splnil úkol, který dal Bůh jeho předchůdci Elijášovi. (1Kr 19:15) Ben-hadad poslal prorokovi dary, náklad čtyřiceti velbloudů, a dotazoval se, zda se ze své nemoci zotaví. Z odpovědi, kterou dal Eliša Chazaelovi, bylo patrné, že král zemře a Chazael že převezme královský úřad. Příští den Chazael způsobil, že se Ben-hadad udusil, a pak se Chazael ujal trůnu jako král. (2Kr 8:7–15)

3. Syn syrského krále Chazaela. (2Kr 13:3) Je zřejmé, že Ben-hadad III. byl spojencem svého otce, když utlačovali Izrael za dnů Jehoachaza (asi 876–860 př. n. l.) a když se Syřané zmocňovali izraelských měst. Jehova však vzbudil Izraeli „zachránce“, zjevně v osobě Jehoachazova syna Jehoaše (asi 859–845 př. n. l.) a jeho nástupce Jeroboama II. (asi 844–804 př. n. l.). (2Kr 13:4, 5) Elišovo poslední proroctví se splnilo tím, že Jehoaš „vzal opět zpátky z ruky Ben-hadada, syna Chazaelova, města, která ve válce vzal z ruky jeho otce Jehoachaza“ a že třikrát porazil syrské vojsko. (2Kr 13:19, 23–25) Jeroboam II. pokračoval ve vítězných taženích, která vedl jeho otec proti Sýrii; uvedl hranice Izraele do původního stavu, a tak sloužil Izraeli jako zachránce. (2Kr 14:23–27) Ve spojitosti s Jeroboamovými dobyvatelskými taženími se o Ben-hadadovi III. nemluví, a možná že už v té době nežil.

Označení „Ben-hadadovy obytné věže“, jež použil prorok Amos (který prorokoval za vlády Jeroboama II.), se vztahuje na královské paláce v Damašku (Am 1:3–5; srovnej 2Kr 16:9) a podobně asi o dvě stě let později použil toto označení Jeremjáš. (Jer 49:23–27)

Ben-hadad ve starověkých nápisech. V jednom nápise Salmanasara III. je líčen konflikt se Syřany a pak se zde uvádí: „Hadadezer (sám) zmizel. Chazael, obyčejný člověk (dosl. syn nikoho), se zmocnil trůnu.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 280; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 149.) Zdá se tedy, že Salmanasar III. nazývá Ben-hadada II. jménem „Hadadezer“ (asyrsky Adad-idri).

Zakirova stéla popisuje trestní tažení proti ‚Zakirovi, králi Chamatu a Lu‘atu‘, které podnikl „Barhadad, syn Chazaelův, král Aramu“ v čele koalice syrských králů; to je další archeologické svědectví o existenci Ben-hadada III., syna Chazaelova. (Ancient Near Eastern Texts, s. 655; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 155.)

V roce 1940 byla v severní Sýrii, asi 6 km na S od města Aleppo, nalezena stéla, která je známa jako stéla Melkartova. Nápis sice není čitelný celý, ale úryvek z něho říká: „Stéla vztyčená Barhadadem . . . jeho pánu Melkartovi.“ (Ancient Near Eastern Texts, s. 655; viz také Královská tažení ve starém Orientu, s. 141.) Zda tento Barhadad je totožný s Ben-hadadem I., II., III. nebo s jiným mužem toho jména, nelze s jistotou určit.