Slovo „blázen“, jak je používá Bible, obvykle neoznačuje ani tak člověka, kterému se nedostávají myšlenkové schopnosti, jako spíše toho, kdo pohrdá rozumem a v morálním ohledu jedná necitlivě a v rozporu s Božími spravedlivými měřítky. Různé hebrejské výrazy označující takového člověka jsou kesilʹ (‚hlupák‘; Př 1:22), ʼewilʹ (‚pošetilý‘; Př 12:15), na·valʹ (‚bláznivý‘; Př 17:7) a lec („posměvač“; Př 13:1). Řecký výraz aʹfron označuje ‚nerozumného‘ (Lk 12:20), a·noʹe·tos ‚bláznivého‘ (Ga 3:1) a mo·rosʹ ‚blázna‘ nebo ‚pošetilého‘ (Mt 23:17; 25:2).

Jednání blázna je výstižně znázorněno jednáním Nabala (1Sa 25) a jednáním lidí, kteří sice pravého Boha znají, ale uctívají stvořené věci. (Ří 1:20–25) Izajáš řekl, že blázen neboli bláznivý člověk „bude mluvit pouhou bláznivost a jeho srdce, to bude pracovat na tom, co ubližuje, aby pracoval na odpadlictví a mluvil proti Jehovovi, co je scestné, aby nechal duši hladového odejít s prázdnou, a dokonce i žíznivého nechává odejít bez pití“. (Iz 32:6) Blázen pohrdá moudrostí a ukázňování. (Př 1:7) Blázen nedbá na radu, ale jde dále cestou, kterou považuje za ‚správnou ve svých vlastních očích‘. (Př 12:15) Je urážlivý a vyvolává spory. (Ka 7:9; Př 20:3) Říká ve svém srdci (přičemž jeho jednání může být výmluvnější než jeho slova): „Není žádný Jehova.“ (Ža 14:1)

O znalcích Zákona a farizeech Ježíš Kristus oprávněně řekl, že to jsou „blázni a slepci“, to znamená lidé, kteří nemají moudrost a jsou morálně bezcenní, protože zkomolili pravdu lidskými tradicemi a jednali pokrytecky. Ježíš také ukázal, proč si toto označení zaslouží; znázornil totiž, jak se u nich projevuje nedostatek rozlišovací schopnosti. (Mt 23:15–22; 15:3) Ale ten, kdo by neprávem nazval bratra ‚opovrženíhodným bláznem‘ a tak by svého bratra soudil a odsuzoval jako mravně bezcenného, sám by mohl podlehnout gehenně. (Mt 5:22; Ří 14:10–12; Mt 7:1, 2)

Pošetilý člověk, který si postavil dům na písku, a boháč, jehož země dobře rodila, a který proto plánoval, jak rozšíří své zásobárny a jak se potom bude opravdu radovat ze života — to jsou příklady Ježíšových vynikajících podobenství z každodenního života. Ukázal jimi, jak je pošetilé zanedbávat duchovní věci a přijít tak o skutečné požehnání. Pošetilé také je, jestliže někdo v duchovním směru ‚nezůstane ostražitý‘, jak je to zdůrazněno v Ježíšově podobenství o pěti pošetilých pannách, které sice vyšly vstříc ženichovi, ale nevzaly si do svých lamp olej. (Mt 7:24–27; Lk 12:16–21; Mt 25:1–13)

Jestliže se člověk má stát skutečně moudrým, musí se stát bláznem v očích světa, protože „moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí“. Jehova si totiž za své zástupce nevybral lidi se světskou moudrostí, ale lidi, kteří jsou v pohrdání, kteří jsou považováni za nevzdělané, za blázny. Tak bláznovství tohoto světa ještě více vyniká. A člověk, kterého si Bůh vybral, tedy nemá žádný důvod k chlubení. Naopak, všechna sláva je oprávněně vzdávána Jehovovi, zdroji veškeré moudrosti. (1Ko 3:18, 19; 1:18–31)

Kdybychom odpovídali bláznovi „podle jeho pošetilosti“ v tom smyslu, že bychom se uchýlili k jeho znevažujícím způsobům argumentace, znamenalo by to, že s bláznovým nerozumným uvažováním nebo jednáním souhlasíme. Abychom v tomto směru nejednali jako blázen, dostáváme radu v přísloví: „Neodpovídej nikomu hloupému podle jeho pošetilosti.“ Naproti tomu Přísloví 26:4, 5 ukazují, že odpovíme-li mu „podle jeho pošetilosti“ v tom smyslu, že předmět jeho sporu rozebereme, přičemž se odhalí, že tento spor je směšný, a ukážeme-li mu, že jeho vlastní argumenty vedou k úplně jiným závěrům, než k jakým sám došel, může to být užitečné.