Tento výraz se v Písmu vyskytuje jen jednou a vztahuje se na duchovní Izrael, nikoli na tělesné potomky Jákoba, jehož jméno bylo změněno na Izrael. (1Mo 32:22–28) Bible mluví o ‚Izraeli podle těla‘ (1Ko 10:18) a také o duchovním Izraeli, který sestává z osob, jež nemusí pocházet z Abrahamova rodu. (Mt 3:9) Když apoštol Pavel používá výraz ‚Boží Izrael‘, ukazuje, že zde vůbec nejde o to, zda někdo je, nebo není obřezaným potomkem Abrahama. (Ga 6:15, 16)

 Prorok Ozeáš předpověděl, že když Bůh zavrhne národ přirozeného Izraele ve prospěch tohoto duchovního národa, k němuž patří i pohané, řekne ‚těm, kdo nejsou jeho lidem: „Jste můj lid.“‘ (Oz 2:23; Ří 9:22–25) Ve stanoveném čase bylo Boží Království odňato národu přirozených Židů a dáno duchovnímu národu, který nese ovoce Království. (Mt 21:43) Do duchovního Izraele ovšem byli zahrnuti i přirození Židé. Apoštolové a jiní učedníci (asi 120), kteří obdrželi svatého ducha o Letnicích roku 33 n. l., ti, kteří k nim byli připojeni týž den (asi 3 000), a ti, jimiž se později počet zvýšil asi na 5 000 — ti všichni byli Židé a proselyté. (Sk 1:13–15; 2:41; 4:4) Přesto však tvořili, podle slov Izajáše, „pouhý ostatek“, který byl zachráněn z onoho zavrženého národa. (Iz 10:21, 22; Ří 9:27)

Jiné biblické texty se touto myšlenkou zabývají podrobněji. Když byly z obrazného olivovníku některé „přirozené ratolesti“ vylomeny, došlo k naroubování ‚planých‘ neizraelských ratolestí, aby mezi těmi, kdo jsou „skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu“, nebyly žádné rasové ani třídní rozdíly. (Ří 11:17–24; Ga 3:28, 29) „Ne všichni, kdo pocházejí z Izraele, jsou . . . skutečně ‚Izrael‘.“ „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem.“ (Ří 9:6; 2:28, 29) Přirozený Izrael jich nevydal potřebný počet, a proto Bůh „obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“ (Sk 15:14) — lid, o němž bylo řečeno: „Kdysi jste . . . nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1Pe 2:10) Apoštol Petr citoval slova, která byla kdysi řečena přirozenému Izraeli, a uplatnil je na Boží duchovní Izrael, o němž řekl, že to je skutečně „vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví“. (2Mo 19:5, 6; 1Pe 2:9)

Několik závažných důvodů svědčí o tom, že 12 kmenů, o nichž se pojednává v 7. kapitole Zjevení, musí být tento duchovní Izrael. Jejich seznam zde neodpovídá údajům o přirozeném Izraeli, které jsou uvedeny v 1. kapitole 4. Mojžíšovy. Jeruzalémský chrám a kněžstvo a také všechny kmenové záznamy přirozeného Izraele byly provždy zničeny, natrvalo ztraceny dávno před tím, než měl Jan v roce 96 n. l. své vidění. Důležitější však je, že Jan obdržel své vidění na základě událostí, k nimž došlo v období od Letnic roku 33 n. l., jak zde již bylo uvedeno. Ve světle těchto událostí je v Janově vidění odhaleno, že počet těch, kdo stojí na nebeské hoře Sion s Beránkem (kterého kdysi přirozený Izrael zavrhl) — počet tohoto duchovního Božího Izraele —, je 144 000 a že byli „koupeni zprostřed lidstva“. (Zj 7:4; 14:1, 4)