Nepříjemný tělesný pocit, buď mírný, nebo silný; také pronikavá duševní nebo citová úzkost.

Lidé prožívali duševní, citovou i tělesnou bolest následkem vyčerpávající práce při obdělávání prokleté zemské půdy (1Mo 3:17–19; 5:29), následkem zraňujících slov (Př 15:1), následkem nevděčnosti osob, jimž bylo prokázáno dobro (Ří 9:2), i následkem nemoci nebo jiných těžkých okolností (Job 2:13; 16:6). Bolest byla také důsledkem hrozných nebo děsivých situací, ať skutečných, nebo spatřených ve vidění. (Ža 55:3, 4; Iz 21:1–3; Jer 4:19, 20; Ez 30:4, 9; viz také heslo PORODNÍ BOLESTI.)

‚Nebude již bolest.‘ Pocit tělesné bolesti je sice nepříjemný, ale slouží užitečnému účelu, protože člověka upozorňuje na nebezpečí tělesného poškození a umožňuje tak podniknout potřebné kroky, aby se vyhnul vážnému zranění. Splnění Božího slibu, že již „nebude . . . bolest“ (Zj 21:4), tedy nemůže znamenat, že by se lidé stali necitlivými nebo neschopnými pociťovat bolest. Znamená to spíše, že duševní, citová a tělesná bolest, jež je následkem hříchu a nedokonalosti (Ří 8:21, 22), ‚již nebude‘ v tom smyslu, že budou odstraněny její příčiny (například nemoce a smrt). Tělesná dokonalost sama o sobě neznamená, že by člověk vůbec necítil bolest; o tom svědčí skutečnost, že i dokonalý člověk Ježíš pociťoval tělesnou i citovou bolest související s jeho smrtí a také s tím, že lidé, kterým sloužil, byli neteční. (Mt 26:37; Lk 19:41) Bylo dokonce předpověděno, že Ježíš bude „muž určený k bolestem“. (Iz 53:3) Léčil lidi, kteří byli ‚stísněni různými chorobami a trýzněmi‘ (Mt 4:24), a tak nesl bolesti druhých. (Iz 53:4)

Obrazné použití. Písmo často mluví o bolesti v obrazném smyslu. Podle kontextu může být bolest označením pro tvrdou práci (Př 5:10) nebo pro zdravý strach a posvátnou úctu před Jehovou Bohem. (1Pa 16:30; Ža 96:9; 114:7) O vodách, horách a zemi je řečeno, že když se znepokojí, jsou v bolesti. (Ža 77:16; 97:4; Jer 51:29; Hab 3:10) Na nevěrnou Judu se Jehova díval tak, jako by její bolest byla nevyléčitelná a životu nebezpečná. (Jer 30:15)

Bolesti nebo bolestivé křeče mohou také označovat tísnivé situace. O Ježíši Kristu apoštol Petr prohlásil: „Bůh ho vzkřísil tím, že uvolnil bolestivé křeče smrti, protože nebylo možné, aby ho držela stále.“ (Sk 2:24) Mrtví nejsou při vědomí, ale smrt je přesto trpká a skličující okolnost, jednak proto, že jí často předchází bolest, a jednak proto, že ochromující sevření smrti znemožňuje veškerou činnost a zbavuje člověka veškeré svobody. (Srovnej Ža 116:3.)