Osoba mužského rodu, která má s někým jiným společné rodiče nebo jednoho z rodičů; hebrejsky ʼach a řecky a·del·fosʹ. Vlastní bratři, synové téhož otce a téže matky, o nichž se pojednává v Bibli, byli například Kain a Abel, synové Adama a Evy (1Mo 4:1, 2; 1Ja 3:12); Jákob a Esau, dvojčata Izáka a Rebeky (1Mo 25:24–26); Jakub a Jan, synové Zebedea a jeho manželky (Mt 4:21; 27:56; srovnej Sd 8:19). Mojžíš a Áron byli bratři Miriam (4Mo 26:59); Lazar byl bratrem Marty a Marie. (Jan 11:1, 19) Výrazem „bratři“ jsou označováni také nevlastní bratři, ti, kdo mají téhož otce, ale různé matky, což byl případ Jákobových 12 synů, které měl Jákob se čtyřmi různými ženami (1Mo 35:22–26; 37:4; 42:3, 4, 13); mohou to být také potomci téže matky, ale různých otců, což bylo v případě Ježíše a jeho bratrů a možná také v případě Davidova příbuzenství s jeho sestrami. (Mt 13:55; 1Pa 2:13–16; 2Sa 17:25; viz dále „Ježíšovi bratři“.)

Výraz „bratr“ však nebyl omezen jen na bezprostřední tělesné příbuzenství. Abraham a Laban se o svých synovcích Lotovi a Jákobovi zmiňovali jako o svých bratrech. (1Mo 11:27; 13:8; 14:14, 16; 29:10, 12, 15; srovnej 3Mo 10:4.) V Izraeli měli členové téhož kmene mezi sebou bratrský vztah (2Sa 19:12, 13; 4Mo 8:26) a ještě v širším smyslu byli bratry všichni členové izraelského národa, protože byli v podstatě potomky společného otce, Jákoba, a byli sjednoceni uctíváním téhož Boha, Jehovy. (2Mo 2:11; 5Mo 15:12; Mt 5:47; Sk 3:17, 22; 7:23; Ří 9:3) Jako bratři byli označováni dokonce i Edomité, kteří byli potomky Jákobova dvojčete Esaua, a jako potomci Abrahama tedy byli příbuzní Izraelitů. (4Mo 20:14) Opětovné spojení království Judy a království Izraele je označeno jako „bratrství“ (heb. ʼa·chawahʹ). (Ze 11:14)

Výrazem „bratr“ jsou také označováni ti, kdo se spojili v nějaké společné věci a mají podobné cíle a záměry. Například tyrský král Chiram nazýval krále Šalomouna svým bratrem, a to nejen proto, že měli stejnou hodnost a stejné postavení, ale snad také proto, že jejich společným zájmem bylo opatřit stavební dříví a jiné věci pro chrám. (1Kr 9:13; 5:1–12) „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ napsal král David a naznačil tím, že pokoj a jednota mezi tělesnými bratry nevzniká pouze na základě pokrevního příbuzenství. (Ža 133:1) Vždyť David nazýval Jonatana svým bratrem ne proto, že by měli společné rodiče, ale proto, že pociťovali vzájemnou náklonnost a měli jeden o druhého zájem. (2Sa 1:26) Společníci, kteří mají podobné — i když špatné — povahové rysy a sklony, jsou výstižně označováni jako bratři. (Př 18:9)

V patriarchální společnosti a pod mojžíšským Zákonem měli tělesní bratři určité výsady a povinnosti. Když zemřel otec, obdržel jeho prvorozený syn, tedy nejstarší bratr, dvojitý díl rodinného dědictví a odpovědnost zastávat v rodině postavení hlavy. Tělesný bratr byl první, kdo měl výkupní právo, právo na levirátní manželství, a kdo měl vykonat krevní mstu. (3Mo 25:48, 49; 5Mo 25:5) Krvesmilstvo mezi bratrem a sestrou mojžíšský Zákon přísně zakazoval. (3Mo 18:9; 5Mo 27:22)

Členové křesťanského sboru mají k sobě navzájem duchovní vztah, který je obdobou vztahu mezi bratry. Ježíš nazval své učedníky bratry. (Mt 25:40; 28:10; Jan 20:17) Tento vztah velmi silně zdůraznil, když řekl: „Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce . . . , ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Mt 12:48–50) Pokrevní příbuzné je tedy nutno milovat méně než Krista, a kvůli Kristu je nutné ponechat je stranou, jestliže to je nezbytné. (Mt 10:37; 19:29; Lk 14:26) Bratr by skutečně mohl vydat bratra na smrt. (Mr 13:12) Výraz „bratr“ se nevztahuje pouze na Ježíšovy bezprostřední společníky, ale zahrnuje celý sbor věřících (Mt 23:8; Heb 2:17), ‚celé společenství bratrů‘, „kteří mají dílo vydávání svědectví o Ježíšovi“. (1Pe 2:17; 5:9; Zj 19:10) V takovém společenství duchovních bratrů se ‚bratrská láska‘ projevuje v nejplnější míře. (Ří 12:10; Heb 13:1)

Když Petr o Letnicích promluvil k lidem ze vzdálených zemí — a byli mezi nimi i proselyté —, všechny je oslovil „bratři“. (Sk 2:8–10, 29, 37) Mezi křesťanskými věřícími byli muži někdy označováni jako ‚bratři‘ a ženy jako ‚sestry‘ (1Ko 7:14, 15), ale pro oslovení smíšené skupiny se obvykle používalo označení „bratři“, a tím nebyli míněni jen muži. (Sk 1:15; Ří 1:13; 1Te 1:4) S tímto významem je uvedený výraz použit ve všech inspirovaných dopisech kromě tří (Titovi, 2. Jana, Juda) a také ve spisech spisovatelů rané církve. Apoštolové varovali před ‚falešnými bratry‘, kteří pronikali do sborů. (2Ko 11:26; Ga 2:4)

Ježíšovi bratři. Ve čtyřech evangeliích, ve Skutcích apoštolů a ve dvou z Pavlových dopisů je zmínka o ‚Pánových bratrech‘, o ‚Pánovu bratru‘, o ‚jeho bratrech‘ a ‚jeho sestrách‘, a čtyři z ‚bratrů‘ jsou uvedeni jménem: Jakub, Josef, Šimon a Jidáš. (Mt 12:46; 13:55, 56; Mr 3:31; Lk 8:19; Jan 2:12; Sk 1:14; 1Ko 9:5; Ga 1:19) Na základě souhrnu těchto zmínek většina znalců Bible usuzuje, že Ježíš měl nejméně čtyři bratry a dvě sestry a ti všichni že byli přirozenými potomky Josefa a Marie po narození Ježíše, jež bylo způsobeno zázrakem.

 Nepodložená tvrzení, že tito Ježíšovi bratři byli Josefovými syny z předcházejícího manželství nebo z levirátního manželství s Josefovou švagrovou, musí být označena jako nepravdivá, protože je Písmo nepotvrzuje ani konkrétně, ani v podobě náznaku. Prohlášení, že „bratr“ (a·del·fosʹ) zde znamená „bratranec“ (a·ne·psi·osʹ), je tvrzení teoretické; přisuzuje se Jeronýmovi a datuje se ne dříve než do roku 383 n. l. Jeroným vůbec neuvádí, na čem se jeho nová hypotéza zakládá, a sám ve svých pozdějších spisech dává najevo, že si není svými názory jist; svou „teorii o bratrancích“ dokonce sám zpochybňuje. V díle St. Paul’s Epistle to the Galatians J. B. Lightfoot uvádí, že „sv. Jeroným se ve své teorii neodvolává na žádnou tradiční autoritu, a doklady, které by pro [jeho teorii] svědčily, je tedy nutno hledat jedině v Písmu. Prozkoumal jsem biblické doklady, a  . . . spletité těžkosti . . . jsou daleko závažnější než podružné argumenty, které by svědčily v její prospěch, což ve skutečnosti musí vést k jejímu odmítnutí.“ (Londýn, 1874, s. 258)

Pokud se v Řeckých písmech pojednává o synovci nebo bratranci, označení a·del·fosʹ se nepoužívá. Příbuzenský vztah je obvykle vysvětlen, například „syn Pavlovy sestry“ nebo „Marek, Barnabášův bratranec [a·ne·psi·osʹ]“. (Sk 23:16; Kol 4:10) U Lukáše 21:16 se vyskytuje jak řecké slovo syg·ge·nonʹ (příbuzní, například bratranci), tak i a·del·fonʹ (bratři), a z toho je patrné, že v Řeckých písmech nejsou tyto výrazy používány nepřesně ani náhodně.

Když Ježíš vykonával svou kazatelskou službu, „jeho bratři v něj ve skutečnosti neprojevovali víru“, a rozhodně zde tedy nemohlo jít o jeho bratry v duchovním smyslu. (Jan 7:3–5) Ježíš ukázal, že tito jeho tělesní bratři se liší od jeho učedníků, kteří v něj věřili a byli jeho duchovními bratry. (Mt 12:46–50; Mr 3:31–35; Lk 8:19–21) Ježíšovi tělesní bratři neměli víru, a proto nemohou být ztotožňováni s apoštoly, kteří měli stejná jména jako oni: Jakub, Šimon a Jidáš; od Ježíšových učedníků jsou výslovně odlišeni. (Jan 2:12)

Vztah, který měli tito Ježíšovi tělesní bratři k Ježíšově matce, také svědčí o tom, že to byly její děti, a ne nějací vzdálenější příbuzní. Obvykle o nich bývá zmínka ve spojitosti s Marií. Výroky, z nichž je patrné, že Ježíš byl Mariin ‚prvorozený‘ (Lk 2:7) a že Josef ‚s ní neměl žádný styk, dokud neporodila syna‘, rovněž podporují názor, že Josef a Marie měli další děti. (Mt 1:25) Také nazaretští sousedé Ježíše poznali a řekli o něm, že to je „bratr Jakuba a Josefa a Jidáše a Šimona“, a dodali: „A nejsou snad tady u nás jeho sestry?“ (Mr 6:3)

Ve světle těchto biblických textů je na místě otázka: Proč tedy Ježíš těsně před svou smrtí svěřil svou matku Marii do péče apoštolu Janovi, a ne svým tělesným bratrům? (Jan 19:26, 27) Nepochybně proto, že Ježíšův bratranec, apoštol Jan, byl muž, který již prokázal svou víru, byl to učedník, kterého Ježíš velmi miloval, a tento duchovní vztah byl důležitější než vztah tělesný; v podstatě z ničeho nelze usuzovat, že by Ježíšovi tělesní bratři tehdy již byli jeho učedníky.

Když byl Ježíš vzkříšen, jeho tělesní bratři změnili svůj postoj a přestali pochybovat; po Ježíšově vystoupení do nebe totiž byli se svou matkou a s apoštoly tam, kde se společně modlili. (Sk 1:14) Z toho se dá usuzovat, že byli přítomni i při vylití svatého ducha v den Letnic. Ježíšův bratr Jakub, který měl mezi staršími muži vedoucího sboru v Jeruzalémě význačné postavení, napsal dopis, který nese jeho jméno. (Sk 12:17; 15:13; 21:18; Ga 1:19; Jk 1:1) Ježíšův bratr Juda napsal knihu, která nese jeho jméno. (Juda 1, 17) Pavel naznačuje, že alespoň někteří z Ježíšových bratrů byli ženatí. (1Ko 9:5)