Původně země a národ obývající již. část babylónské naplaveninové nížiny, bohaté území delty řek Tigris a Eufrat. Kdysi se tyto řeky vlévaly do Perského zálivu zřejmě odděleně a města Eridu a Ur byla přístavními městy. Ale říční naplaveniny během let záliv postupně zanášely, a pobřeží se posunulo na JV. Tak se stalo, že se řeky Tigris a Eufrat spojily ještě před tím, než dospěly k moři. V raných dobách bylo nejdůležitějším městem této oblasti město Ur, ze kterého pocházel Abraham. Před rokem 1943 př. n. l. Abraham i se svou rodinou toto město na Boží příkaz opustil. (1Mo 11:28, 31; 15:7; Ne 9:7; Sk 7:2–4) Asi o tři sta let později přiměl Satan chaldejské nájezdníky, aby věrnému Jobovi způsobili těžké ztráty. (Job 1:17)

Když se chaldejský vliv začal rozšiřovat směrem na S, celá Babylónie začala být známa jako „země Chaldejců“. Tento rozmach i následný úpadek Chaldejců předpověděl ve svém proroctví prorok Izajáš. (Iz 13:19; 23:13; 47:1, 5; 48:14, 20) Moc Chaldejců byla zvláště patrná v sedmém a šestém století př. n. l., kdy Chaldejec Nabopalasar a jeho následníci, Nebukadnecar II., Evil-merodak (Avíl-Marduk), Neriglisar, Labaši-Marduk, Nabonid a Belšacar, vládli třetí světové velmoci, Babylónu. (2Kr 24:1, 2; 2Pa 36:17; Ezr 5:12; Jer 21:4, 9; 25:12; 32:4; 43:3; 50:1; Ez 1:3; Hab 1:6) Tato dynastie skončila, když „byl chaldejský král Belšacar zabit“. (Da 5:30) ‚Králem nad královstvím Chaldejců byl učiněn‘ Dareios Médský. (Da 9:1; viz heslo BABYLÓN č. 2.)

Chaldejci byli odedávna známi jako znalci matematiky a astronomie. Za Danielových dnů existoval zvláštní kult proroků, kteří byli nazýváni Chaldejci a kteří se považovali za odborníky na věštění. (Da 2:2, 5, 10; 4:7; 5:7, 11)