[zasvěcený; pod klatbou].

1. Áronský kněz vybraný losem, aby byl v čele třetího z dvaceti čtyř kněžských oddílů, které vytvořil David. (1Pa 24:1, 3, 7, 8) „Synové [neboli potomci] Charima“ jsou uváděni mezi poexilními kněžími; z Babylóna se jich v roce 537 př. n. l. vrátilo 1 017. (Ezr 2:1, 2, 36, 39; Ne 7:42) V následující generaci byl hlavou tohoto otcovského domu Adna. (Ne 12:12, 15) Pět „Charimových synů“ se oženilo s cizozemskými manželkami, ale na Ezrovo vybídnutí je poslali pryč. (Ezr 10:10, 11, 21, 44) Představitel této rodiny (nebo možná někdo, kdo měl stejné jméno) podpořil smlouvu o věrnosti, jež byla uzavřena po Nehemjášově příchodu v roce 455 př. n. l. (Ne 9:38; 10:1, 5, 8)

2. Zakladatel nekněžské rodiny, jejíchž 320 členů se vrátilo z Babylóna do Jeruzaléma se Zerubbabelem. (Ezr 2:1, 2, 32; Ne 7:35) Podobně jako členové kněžské rodiny stejného jména (č. 1), i osm potomků tohoto Charima si vzalo cizozemské manželky, které pak propustili. (Ezr 10:25, 31, 32, 44) Představitelé této rodiny rovněž stvrdili „důvěryhodnou úmluvu“, která byla uzavřena během Nehemjášova místodržitelství. (Ne 9:38; 10:1, 14, 27)  Jeden „syn“ Charima, Malkijáš, pomáhal opravovat jeruzalémské hradby. (Ne 3:11)