Národ, jehož předkem byl Chamův syn Kanaán. (1Mo 10:6, 15, 17; 1Pa 1:13, 15) Ve dnech patriarchy Jákoba obývali Chivijci město Šekem. Jákobovi synové pod vedením Simeona a Leviho pobili všechny muže a město vyplenili, protože Šekem, syn náčelníka Chamora, poskvrnil jejich sestru Dinu. (1Mo 34:1–29)

Když Izraelité vešli do Zaslíbené země, byli Chivijci jedním ze sedmi kananejských národů, o nichž Bůh Izraelitům slíbil, že je před nimi vyžene. (2Mo 3:8, 17; 13:5; 23:23, 28; 33:2; 34:11) O těchto národech je řečeno, že byly lidnatější a mocnější než Izrael. (5Mo 7:1) Mojžíš přikázal Izraelitům, aby je zasvětili zničení a aby, až se zmocní jejich měst, nenechali v nich nikoho naživu, protože tito obyvatelé měli odporné zvyky a uctívali falešné bohy. Jinak by se Izraelitům stali léčkou a způsobili by, že by Izrael ztratil Boží přízeň. (3Mo 18:27, 28; 5Mo 18:9–13; 20:15–18)

Bible podává zprávu o tom, že Jozue města těch národů úplně zničil. (Joz. kapitoly 10, 11) Chivijci sídlili „na úpatí [hory] Hermonu v zemi Micpa“ a patřili ke kmenům, které se na výzvu chacorského krále Jabina připojily ke kananejským králům v boji proti Jozuovi. (Joz 11:1–3) Chivijci jsou uvedeni mezi těmi, kdo proti Izraeli bojovali a utrpěli porážku. (Joz 9:1, 2; 12:7, 8; 24:11) Jedna skupina z chivijského národa však byla ušetřena. (Joz 9:3, 7) Touto skupinou byli Gibeoňané, kteří pravděpodobně zastupovali ještě tři další chivijská města. Jedině oni se báli Jehovy a uznávali, že Jehova bojuje za Izrael. Lstí se jim podařilo uzavřít s vůdci Izraele smlouvu, a proto nebyli pobiti, ale stali se z nich v Izraeli sluhové, kteří měli vykonávat pomocné práce. (Joz 9:1–15, 24–27) To je jeden případ splnění Noemovy kletby pronesené nad Kanaánem; Gibeoňané a lidé, kteří byli s nimi, sice nebyli zničeni, ale stali se otroky Semitů. (1Mo 9:25–27)

Jehova schvaloval to, že Izraelité věrně dodržovali svou smlouvu s těmito Chivijci. Dal to najevo tím, že sám bojoval, aby chránil Gibeon proti okolním kananejským národům, které vytáhly proti Gibeonu proto, že Gibeoňané uzavřeli s Izraelity smlouvu. (Joz 10:1–14) Od té doby Gibeoňané žili s Izraelem v míru. (2Sa 21:1–6) Ve 2. Samuelově 21:2 jsou označeni jako ‚Amorejci‘, ale příčinou je patrně to, že jako ‚Amorejci‘ byli často označovány kananejské národy všeobecně, protože Amorejci byli jedním z nejmocnějších kmenů. (Viz heslo AMOREJEC.) V době Jozuova dobyvatelského tažení obývali tito schválení Chivijci město Gibeon ležící nedaleko Jeruzaléma směrem na SZ, a bydleli také v Kefiře, Beerotu a Kirjat-jearimu. Gibeon je popsán jako ‚velké město, jako jedno z královských měst, které bylo větší než Ai, a všichni jeho muži byli silní‘. (Joz 10:2; 9:17)

Po Jozuově smrti Izraelité nepokračovali v tom, aby se podle Božího nařízení zbavili kananejských národů, ale dokonce se s nimi spojovali manželskými svazky. Proto biblická zpráva říká: „To jsou národy, které Jehova ponechal, aby jimi zkoušel Izrael . . . Pět vládců aliance Filištínů a všichni Kananejci, Sidonci a Chivijci, kteří obývají horu Libanon od hory Baal-hermon až ke vstupu do Chamatu . . . a [Izraelité se] chopili . . . služby jejich bohům.“ (Sd 3:1–6)

Podle tohoto textu žili Chivijci v horách, a to v pohoří Libanon až k nejsevernější hranici Zaslíbené země. (4Mo 34:8; Joz 11:1, 3) Když Joab a jeho muži prováděli na Davidův příkaz sčítání, „přišli k tyrské  tvrzi a ke všem městům Chivijců“. (2Sa 24:7) Je zřejmé, že Tyros ležel přímo pod již. hranicí chivijského území.

Při uskutečňování svého celonárodního stavebního programu používal Šalomoun Kananejce, včetně Chivijců, k nuceným pracím pod vedením izraelských dozorců. Tím se dále splnila Noemova prorocká kletba vynesená nad Kanaánem. (1Kr 9:20–23; 2Pa 8:7–10)

Chivijci, Chorijci a Churrité. V 1. Mojžíšově 36:2 je Cibeon, děd jedné z Esauových manželek, označen jako Chivijec. Ve verších 20 a 24 však je o něm uvedeno, že byl potomkem Chorijce Seira. Slovo „Chorijec“ může být odvozeno od hebrejského slova chor („díra“) a může znamenat prostě „obyvatel jeskyně“. Tím by se odstranila jakákoli zdánlivá nesrovnalost mezi texty v 1. Mojžíšově 36:2 a ve verších 20, 24. (Viz heslo CHORIJEC.)

Archeologové objevili starověké záznamy, v nichž znalci spatřují důkaz, že v oblasti Arménie, Anatolie, Sýrie a na některých místech v Palestině sídlil od patriarchálních dob národ Churritů; zastávají názor, že k tomuto národu patřili i Chivijci, Chorijci a Jebusejci. „Chorijce“ ztotožňují s „Chivijci“ a domnívají se, že Churrité začali být z nějakých důvodů označováni jako Chivijci. Jejich teorie je z velké části založena na jazykových podobnostech, zejména u vlastních jmen. Všeobecně se proto domnívají, že jméno Chorijec neznamená „obyvatel jeskyně“, ale že je spíše příbuzné jménu „Churrita“.

Zdá se však, že Bible tyto kmeny jednoznačně rozlišuje, a jméno Churrita v ní uvedeno není. Je proto moudřejší nepovažovat dosavadní určování totožnosti těchto národů za definitivní, ale počkat na další důkazy.