Člen národa, který v patriarchálních dobách obýval hory Seir. O Chorijcích Bible říká, že to jsou „synové Chorijce Seira“. (1Mo 36:20, 21, 29, 30) Edomité „přistoupili k tomu, aby je zbavili vlastnictví a aby je před sebou vyhladili a aby bydleli na jejich místě“. (5Mo 2:12, 22)

V 1. Mojžíšově 36:2 v masoretském textu je děd jedné z Esauových manželek označen jako ‚Chivijec Cibeon‘. Ve verších 20 a 24 je však Cibeon označen jako potomek Chorijce Seira. Označení „Chorijec“ může být odvozeno od hebrejského slova chor („díra“) a může jednoduše znamenat „obyvatel jeskyně“. Cibeon by pak byl Chivijec, který byl obyvatelem jeskyně.

U Jozua 9:7 podle znění v řecké Septuagintě nejsou Gibeoňané označeni jako ‚Chivijci‘, ale jako „Chorrejci“ (Chorijci), což však je patrně omyl. Gibeoňané totiž patřili k jednomu ze sedmi kananejských národů, které byly, na rozdíl od Chorijců, zasvěceny zničení. Masoretský text na tomto místě uvádí „Chivijce“. (Joz 9:22–27; 5Mo 7:1, 2)

Churrité. Mnoho dnešních znalců se nyní domnívá, že Chorijci byli ve skutečnosti národem, který oni sami označují jako Churrity. Tento názor je založen hlavně na jazykové podobnosti, především u vlastních jmen uvedených na starověkých tabulkách, které byly v nedávné době nalezeny na rozsáhlém území od dnešního Turecka až po Sýrii a Palestinu. Domnívají se proto, že „Churrité“ začali být označováni jako Chorijci. Povšimněme si však komentáře, který uvádí E. A. Speiser v díle The World History of the Jewish People (1964, sv. 1, s. 159). Nejdříve vyjadřuje následující myšlenku:

„Ukázalo se, že i bibličtí Jebusejci byli vlastně Churrité. Byl to cizí kmen (Soud. 19:12), o čemž svědčí jebusejské vlastní jméno Awarnah (II. Sam. 24:16, K^ethib). Jméno jednoho panovníka, který vládl v Jeruzalémě neboli Jebusu ve 14. století, obsahovalo prokazatelně churrijskou složku Hepa. Jak Jebusejci, tak i Chivijci — dva význačné předizraelské národy — tedy byly pouze podskupinou rozšířené skupiny Churritů.“ Potom však dodává:

„Nyní ovšem musí být výše uvedený názor v jednom významném ohledu pozměněn. Úloha, kterou v raných biblických dobách zastávali místní Churrité, se přitom nesnižuje, ale ukazuje se, že Churrity není možno automaticky ztotožňovat s Chorijci . . . Neexistují vůbec žádné archeologické doklady o tom, že by se Churrité usadili v Edomu nebo v Zajordánsku. Z toho tedy vyplývá, že biblické označení Chori — stejně jako označení Kuš — muselo být kdysi používáno ve dvou odlišných a vzájemně nesouvisejících významech.“

Odborníci tedy sice chtějí označovat velmi rozšířený národ, k němuž podle nich patřili Chorijci, Chivijci i Jebusejci, jménem, které v Bibli uvedeno není, ale připouštějí například to, že v Edomu, kde žili bibličtí Chorijci, se nenašly žádné důkazy o osídlení churritském. Je tedy zřejmé, že v Bibli je jménem „Chorijci“ označována pouze skupina obyvatel Seiru, kteří v Seiru žili před Edomity.