Tělesná vada, která znemožňuje normální chůzi. Kulhavost může být následkem vrozené deformace (Sk 3:2; 14:8), ale ve většině případů k ní dochází následkem úrazů nebo nemocí.

Áronské kněžstvo. Jestliže byl někdo z Áronových potomků chromý, nemohl sloužit v kněžstvu, ačkoli z toho, co bylo poskytováno pro obživu kněžstvu, směl jíst. (3Mo 21:16–23) Pokud jde o tělesnou způsobilost, Jehova stanovil pro své kněžstvo vysoká měřítka, protože kněží ho zastupovali v jeho svatyni. (3Mo 21:17–23) Proto také Kristus, velký Velekněz, byl „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Heb 7:26)

Oběti. Pod Zákonem bylo také zakázáno obětovat jakékoli kulhavé zvíře; tyto oběti totiž předstiňovaly dokonalou oběť Kristovu. (5Mo 15:21; 3Mo 22:19, 20) Odpadličtí Izraelité tento zákon porušovali a Bůh je za to káral. Řekl: „Když předkládáte chromé . . . zvíře [jako oběť, říkáte]: ‚Není to nic špatného.‘ Přines to, prosím, ke svému místodržiteli. Najde v tobě zalíbení nebo přijme tě laskavě? . . . Mohu v tom mít zalíbení z vaší ruky?“ (Mal 1:8, 13) Je zřejmé, že v duchovním smyslu apoštol uplatňuje tento požadavek na křesťany, když je naléhavě prosí: „[Předkládejte] svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ (Ří 12:1)

Jákobova kulhavost. Když bylo Jákobovi asi 97 let, jednou celou noc zápasil se zhmotněným Božím andělem. Získal nad ním převahu v tom, že anděla nenechal odejít, dokud mu anděl nedal požehnání. Když spolu zápasili, anděl se dotkl jamky Jákobova stehenního kloubu, takže se prudce vysunula. Od té doby Jákob při chůzi kulhal. (1Mo 32:24–32; Oz 12:2–4) Zůstalo mu to jako připomínka, že sice „zápolil s Bohem [s Božím andělem] a s lidmi, takže . . . nakonec získal převahu“, jak řekl anděl, ale ve skutečnosti Božího mocného anděla nepřemohl. Pouze proto, že to bylo Božím záměrem, směl Jákob s Božím dovolením zápasit s andělem, aby byl podán důkaz o tom, že si plně uvědomuje, jak nutné je Boží požehnání.

Ohleduplnost. Bible zdůrazňuje, že k chromým lidem je nutné projevovat ohled. Job se zmínil o tom, že když se mu ještě dařilo dobře, ‚byl nohama chromému‘. (Job 29:15) Ježíš a jeho učedníci měli s nemocnými a chromými lidmi soucit a mnoho takových lidí uzdravili. (Mt 11:4, 5; 15:30, 31; 21:14; Sk 3:1–10; 8:5–7; 14:8–10)

Obrazné použití. Jebusejci se chlubili, že se spoléhají na svou bezpečnou citadelu; obrazně to vyjádřili slovy, jimiž se posmívali Davidovi: „‚Sem nevejdeš, ale jistě tě odvrátí slepí a chromí‘, a mysleli si: ‚David sem nevejde.‘“ Je možné, že opravdu postavili takové lidi na hradbu jako obránce, což uvádí Josephus (Židovské starožitnosti, VII, 61 [iii, 1]), a možná proto David řekl: „Kdokoli udeří Jebusejce, ať pomocí vodního tunelu naváže styk s chromými i slepými, které Davidova duše nenávidí!“ Tito chromí a slepí byli symbolem urážky, kterou Jebusejci vmetli do tváře Davidovi, a navíc ještě výsměchu, s nímž pohlíželi na vojska Jehovy. Za tuto vyzývavost David Jebusejce i s jejich chromými  a slepými lidmi nenáviděl. Je možné, že on sám posměšně nazval jebusejské vůdce ‚slepými a chromými‘. (2Sa 5:6–8)

Ve verši 8 je uvedeno: „Proto říkají: ‚Slepý a chromý nevejde do domu.‘“; pro tento výrok bylo předloženo několik vysvětlení. Výrok v tomto textu není připisován Davidovi a může znamenat, že jiní lidé vymysleli toto příslovečné rčení uplatňované na ty, kdo se jako Jebusejci vychloubali nebo si byli svým bezpečným postavením příliš jisti. Nebo mohlo toto rčení znamenat, že ‚nevejde nikdo, kdo se stýká s takovými výbojnými lidmi, jako jsou Jebusejci‘. Jiní přeložili tento text takto: „Protože slepí a chromí stále říkali: Nevejde do tohoto domu“, nebo „Protože řekli, dokonce i slepí a chromí: Nevejde do domu.“ (A Synopsis of Criticism, R. A. F. Barrett, Londýn, 1847, sv. II, díl II, s. 518, KJ, okrajová poznámka)

Později se Elijáš jednou zeptal Izraelitů: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory? Jestliže je pravým Bohem Jehova, následujte jeho; ale jestliže Baal, následujte jeho.“ Izraelité tehdy tvrdili, že uctívají Jehovu, ale zároveň uctívali Baala. Byli rozkolísaní a váhaví, a jejich jednání se podobalo chůzi kulhavého člověka. Následoval pokus, při kterém se Baalovi proroci od rána až do poledne marně snažili přimět svého boha, aby je vyslyšel, a přitom „kulhali okolo oltáře, který udělali“. To může být posměšný popis rituálního tance fanatických ctitelů Baala nebo jejich kulhání; je také možné, že kulhali proto, že už byli unavení dlouhým rituálem, který nepřinesl žádný výsledek. (1Kr 18:21–29)

Kulhání, zchromlost a klopýtání jsou používány jako metafory znázorňující váhavou nepravidelnost a rozkolísanost ve způsobu života, ve sledování cílů nebo v řeči. Bildad varoval Joba před nebezpečími, která ho údajně čekala, a o člověku, který se dává ničemnou cestou, řekl: „Pohroma stojí přichystána, aby ho přiměla kulhat.“ (Job 18:12) Podobnou metaforu použili David a Jeremjáš, když řekli, že jejich nepřátelé číhají na to, až udělají nejistý krok, dávají pozor, až začnou kulhat, aby pak udělali to, co řekli Jeremjášovi nepřátelé: „Abychom nad ním získali převahu a pomstili se na něm.“ (Jer 20:10; Ža 38:16, 17) Nepřátelé Ježíše Krista chtěli, aby klopýtl v řeči, aby ho chytli do pasti. (Mt 22:15)

Použití v příslovích. „Jako ten, kdo si mrzačí nohy [což by vedlo ke zchromnutí], jako ten, kdo pije pouhé násilí, je ten, kdo strká záležitosti do ruky někoho hloupého,“ řekl moudrý král Šalomoun. A je to pravda, protože ten, kdo pověří nerozumného člověka, aby něco pro něho zařizoval, násilně ochromuje své vlastní zájmy. Určitě bude svědkem toho, že se jeho plány zhroutí, a on sám utrpí škodu. (Př 26:6)

Dále je v knize Přísloví uvedeno podobné znázornění: „Načerpaly nohy chromého vodu? Potom je v ústech hloupých lidí přísloví.“ (Př 26:7) Ve starověku bylo zejména ve městech, která stála na pahorku, často nutné, aby pro vodu lidé sestupovali ke studni po žebříku nebo po dlouhém schodišti. Hloupý člověk, který se snaží říci nebo uplatnit nějaké přísloví, je stejně nešikovný a nevýkonný jako chromý muž, který se snaží vynést vodu po schodišti.

Boží národ ve starověku. Když Jehova mluvil o tom, že se jeho lid vrátí z Babylóna, slíbil, že je posílí, aby opustili Babylón a podstoupili nebezpečnou cestu zpět do zpustošeného Jeruzaléma. Bude odstraněna veškerá duchovní kulhavost, váhavost či nerozhodnost. Prostřednictvím proroka Izajáše je Bůh povzbudil: „V tom čase bude chromý šplhat jako jelen.“ (Iz 35:6) Předtím Boží národ kulhal a upadl do zajetí, ale „v ten den,“ řekl Jehova, „shromáždím tu, která kulhala . . . A z té, která kulhala, jistě učiním ostatek, a z té, která byla odstraněna do daleka, mocný národ.“ (Mi 4:6, 7; Sef 3:19)

Jehova svůj lid utěšoval dál a jako jejich Král jim slíbil, že je bude chránit před útočníky. Bezmocnost nepřátel Siona přirovnal k lodi, jejíž lanoví je zplihlé, stožár se viklá a která už je bez plachet. Potom řekl: „V tom čase se bude muset rozdělit i hojnost kořisti [nepřítele]; chromí si opravdu vezmou hodně vydrancovaného.“ Kořisti bude tolik, že se na ní v té době budou moci podílet i lidé, kteří se plenění obvykle účastnit nemohou. (Iz 33:23)

Ohleduplnost k těm, kdo jsou chromí duchovně. Křesťanský pisatel dopisu Hebrejcům poukázal na to, že je mezi nimi mnoho lidí duchovně nezralých, kteří by měli dělat lepší duchovní pokroky. (Heb 5:12–14) Mluvil o ukázňování, a pak řekl: „Stále napřimujte stezky svým nohám, aby se chromé nevykloubilo, ale spíše aby se uzdravilo.“ (Heb 12:13) I ti, kdo jsou silnější, by měli dávat bedlivě pozor, jak jdou po své křesťanské cestě, aby slabší křesťané, duchovně ‚chromí‘, neklopýtli nebo se nezranili. Kdyby ti, kdo jsou ve víře silnější, využívali svou duchovní svobodu k tomu, aby dělali některé věci, i když jsou zákonné, mohlo by se jejich jednání stát kamenem úrazu pro křesťany, jejichž víra je slabší. (Ří 15:1)

Apoštol Pavel ukazuje, že tuto zásadu je možné uplatnit například na jedení a pití. (Ří 14:13–18, 21) V této souvislosti dává radu: „Spíše se rozhodněte tak, že nebudete dávat bratrovi kámen klopýtání nebo příčinu k zakopnutí.“ Říká: „Je dobře nejíst  maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Srovnej 1Ko 8:7–13.)

Naproti domu apoštol ukazuje, že by křesťan měl posílit své duchovní ‚nohy‘, aby nekulhal a neklopýtal kvůli tomu, co se stane nebo co dělá někdo jiný. Měl by se posilovat tak, aby zůstal na své křesťanské cestě pevný. Pavel říká: „Ať ten, kdo jí, nepohlíží svrchu na toho, kdo nejí, a ať ten, kdo nejí, nesoudí toho, kdo jí, protože ho Bůh přivítal.“ (Ří 14:3) Tuto zásadu vyjádřil žalmista slovy: „Hojný pokoj patří těm, kdo milují tvůj zákon, a není pro ně žádný kámen klopýtání.“ (Ža 119:165) Ty, kdo milují Boží zákon, nic duchovně neochromí a není nic, kvůli čemu by začali kulhat.

Úplné uzdravení. Mnoho lidí se kvůli této tělesné vadě velmi naplakalo. Ježíš Kristus za svého života na zemi uzdravil mnoho chromých a zmrzačených osob, dokonce i oživil ty části těla, které byly suché (Mr 3:1, 5; srovnej Lk 22:50, 51), a prostřednictvím ‚nového nebe‘ bude Boží Syn opět uzdravovat podobným způsobem. Jako Velekněz a Král, kterého dosadil Bůh, vykoná uzdravení úplně a setře všechny slzy z očí lidí. (Mt 8:16, 17; Zj 21:1, 4)