Uměle vytvořená podzemní dutina obvykle používaná jako zásobárna vody. Na rozdíl od studní, které jsou vyhloubeny proto, aby se z nich získávala spodní voda, jsou cisterny určeny k zachycování a uchovávání dešťové vody nebo vody odtékající z pramenů. Oproti rybníkům jsou obvykle zakryté. Hebrejské slovo bór překládané jako „cisterna“ se také překládá jako ‚vodní jáma‘, zejména jestliže v ní není voda (1Mo 37:20–29; 2Sa 23:20); jako ‚vězeňská díra‘, pokud byla použita za tímto účelem (1Mo 40:15); a jako ‚jáma‘, jestliže se vztahuje k ‚šeolu‘ nebo má se ‚šeolem‘ nějakou souvislost. (Ža 30:3; Př 1:12; Ez 31:14, 16)

Cisterny byly v Zaslíbené zemi životně důležité. Často byly jedinými prostředky k udržení dostatečné zásoby vody, protože v hornaté krajině nebylo mnoho studní ani pramenů, a pokud tam byly, často ke konci léta vyschly. Uměle vytvořené vodní cisterny poskytovaly možnost vzniku vesnic i na místech, kde jinak bylo velmi málo vody, například v Negebu. Jehova svůj lid ujistil slibem, že až vejdou do Zaslíbené země, najdou tam již vykopané cisterny. (5Mo 6:10, 11; Ne 9:25) O králi Uzzijášovi je řečeno, že po celém území Judy vytesal „mnoho cisteren“. (2Pa 26:1, 10) Od horní Galileje až po Negeb bylo objeveno mnoho cisteren, kterých tam musely být tisíce, protože některé části toho území jimi byly doslova posety. Zdá se, že pro každou domácnost, i mezi Moabci, bylo velmi žádoucí, aby měla svou vlastní cisternu. Podle nápisu na Moabském kameni z  devátého století př.n. l. král Meša prohlásil: „Žádná cisterna nebyla uvnitř města v Kerichu, takže jsem řekl všem lidem: ‚Ať si každý z vás udělá cisternu ve svém domě!‘“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 320; viz také Příběhy ze starověké Palestiny, H. Bardtke, 1988, s. 54.) Senacherib se pokoušel obyvatele Jeruzaléma nalákat slibem, že pokud se mu vzdají, bude každý z nich pít „vodu ze své vlastní cisterny“. (2Kr 18:31; Iz 36:16)

Cisterny byly nejčastěji vytesány do skály. Pokud skála byla pevná a neměla trhliny, nebyly problémy s unikáním vody, ale v pórovitém vápenci, který pokrýval velkou část Palestiny, bylo nezbytné vnitřní stěny cisterny vodotěsně omítnout. Stěny cisteren vykopaných v zemi byly obloženy cihlami nebo kameny a pak zpevněny omítkou. Tyto cisterny měly obvykle tvar hrušky — u dna byly široké a směrem nahoru se zužovaly; průměr otvoru byl někdy pouze 30 až 60 cm. Jestliže se cisterny vytvářely úpravou nebo rozšířením přírodních jeskyní, podpěru střechy tvořily sloupy z kamenů jeskyně nebo se — jako u některých cisteren objevených v Negebu — ze stejných důvodů uvnitř cisterny postavila klenba. Dešťová voda z horských úbočí se do podzemní nádrže vedla kanály.

V Kazateli 12:6 je uvedeno „čerpací kolo pro cisternu“, ale obvykle se voda čerpala pomocí džbánů zavěšených na provazech. Na dně většiny cisteren se našly hliněné střepy, a z toho je vidět, že se tyto džbány občas rozbily. To, proč jsou mnohé cisterny částečně zaneseny blátem, se dá nepochybně vysvětlit prastarým zvykem — do cisterny, ve které byla hnijící nebo znečištěná voda, házet zeminu, aby se nečistoty plovoucí na hladině dostaly na dno. Zakrytím otvoru cisterny se voda do určité míry chránila před znečištěním a lidem nebo zvířatům se tím zabraňovalo, aby nespadli dovnitř; a kdyby tam snad náhodně spadlo nějaké mrtvé tělo, voda by v tom případě nebyla v obřadním smyslu nečistá; nečistý by však byl ten, kdo by mrtvé tělo vytahoval. (2Mo 21:33; 3Mo 11:35, 36) Víko na cisterně kromě toho sloužilo k tomu, aby se voda udržela chladná a aby se snížily ztráty způsobené odpařováním. (Jer 6:7) Některé velké cisterny měly několik otvorů, kterými se voda čerpala. Do hodně velkých a hlubokých cisteren (30 m i více) vedly schody.

Jiné použití. V některých případech se cisterny používaly k jiným účelům než jako zásobárna vody. V suchém prostředí, a pokud byly utěsněním chráněny před vlhkostí, krysami a hmyzem, byly vynikajícími skladišti obilí, která se také dala snadno utajit před zloději; je zřejmé, že některé cisterny, jež byly objeveny v místech, kde nejsou žádné přírodní zdroje vody, byly zvlášť postaveny jako obilnice. Prázdné cisterny se někdy používaly jako vězení. (Ze 9:11) Josefa hodili jeho bratři do vodní jámy (1Mo 37:20–24) a později se dostal do vězeňské díry (doslova „cisterny“) v Egyptě. (1Mo 40:15, Rbi8, ppč; 41:14) Desátá rána, která postihla Egypt, zasáhla všechny prvorozené až „po prvorozeného zajatce, který byl ve vězeňské díře [doslova v „domě cisterny“]“. (2Mo 12:29) Jeremjáš byl uvězněn v „domě cisterny“ a později uvržen do jámy plné bláta. (Jer 37:16; 38:6–13) Když Izraelité jednou utíkali před Filištíny, někteří se schovali v cisternách (ve vodních jamách); při jiné příležitosti se z velké cisterny krále Asy stala hrobka, kde bylo pohřbeno 70 těl. (1Sa 13:6; Jer 41:4–9) Díky své trvanlivosti sloužily některé cisterny jako orientační body v krajině. (1Sa 19:22; 2Sa 3:26; 2Kr 10:14)

Obrazné použití. Slovo „cisterna“ je v obrazném smyslu použito ve dvou zajímavých pasážích.  Jehova říká, že lidé, kteří ho opustili proto, aby si hledali jiné zdroje ochrany a pomoci, vlastně opustili „zdroj živé vody, aby si vytesali cisterny, puklé cisterny, které nemohou udržet vodu“. (Jer 2:13, 18) Když Šalomoun nabádal k manželské věrnosti, řekl: „Pij vodu ze své vlastní cisterny.“ (Př 5:15)