Tímto slovem se obvykle překládá hebrejské podstatné jméno paʹchadh (sloveso pa·chadhʹ), jehož základní význam je to, co způsobuje chvění. (Srovnej Mi 7:17.) Jeden tvar slova quc se překládá jako ‚děsit se až k nevolnosti‘ (2Mo 1:12; 4Mo 22:3; Iz 7:16) a tento výraz často zprostředkovává představu „něčeho odpuzujícího“. (Viz heslo ODPUZUJÍCÍ VĚC.) Slovní spojení ‚děs za nocí‘ se vztahuje na něco, co vyvolává děs čili silný strach během noci, například nečekané přepadení lupiči nebo útok velkého dravého zvířete. (Pís 3:8)

Jákob mluvil o Všemohoucím jako o ‚Izákově Děsu‘, jako o tom, na koho Izák pohlížel s posvátnou bázní a jehož nelibost se bál vyvolat. Jákob na Boha pohlížel stejně jako jeho otec Izák; ukazuje to přísaha, kterou složil „při Děsu svého otce Izáka“. (1Mo 31:42, 53)

Chce-li člověk zůstat Božím služebníkem, je nezbytně důležité, aby měl před Jehovou zdravý děs, děs, z něhož je patrná touha vyvarovat se všeho, co Jehova neschvaluje. Tento děs umožnil Jobovi, aby zůstal bezúhonný a přímý. (Job 1:1; 23:15; 31:23) A žalmistovi umožnil vytrvat na cestě, která měla Boží přízeň, navzdory pronásledování ze strany knížat. (Ža 119:120, 161) Jehošafat povzbuzoval soudce, aby měli tento správný děs, a mohli tak vynášet nestranné a spravedlivé rozsudky. (2Pa 19:5–7)

Jehova chrání a podporuje svůj lid. Nikdo tedy nemá důvod děsit se lidí nebo mít silný strach z toho, co snad udělají, a tak se podvolit jejich nesprávným požadavkům. (Ža 27:1; 78:53; 91:2–5; Iz 12:2) To však neznamená, že Boží služebníci nebudou v současném systému věcí trpět. Čas od času se dostávají do žalostných, nepříznivých situací. Lidé bez víry, kteří s nimi nechtějí sdílet zdánlivě beznadějný úděl, protože si neuvědomují, že služebníci Jehovy jsou stále v jeho péči, je ze strachu mohou opustit. (Ža 31:11) Jehova však své služebníky neopustí. (Ža 27:10; 94:14)

Ničemní pokračují ve svém ničemném jednání, protože nemají žádný děs před Bohem. (Ža 36:1–4) Ale neuniknou děsu, který na ně padne, až na ně přijde neštěstí kvůli tomu, že odmítali Boží moudrost. (Př 1:26, 27)

Když Jehova přestal chránit nevěrné Izraelity, zažívali děs dnem i nocí a nebyli si jisti dokonce ani životem. Před neštěstím nebylo úniku. (5Mo 28:66, 67; Iz 24:17–20; 33:14; Jer 30:5; Ná 3:47) Tento druh děsu však nezažijí ti, kdo jednají v souladu s Boží moudrostí, ti, kdo stále mají posvátnou bázeň před Stvořitelem. (Př 1:33; 3:24, 25; 28:14)

Když Jehova někoho podporuje nebo je někomu příznivě nakloněn, mohou projevy jeho nesrovnatelné moci vyvolat děs v těch, kdo je pozorují. (2Pa 17:10; Ža 53:5; 105:38; Iz 19:16, 17; Jer 33:9) Například když Izraelité měli Boží pomoc, dosahovali pozoruhodných a opravdu bázeň vzbuzujících vítězství nad svými nepřáteli. (5Mo 11:25; 1Pa 14:17; 2Pa 14:12–14; 20:29) Neočekávaný zvrat událostí ve prospěch Židů za dnů Mordekaie a Ester způsobil, že na jejich nepřátele padl děs. (Es 8:17; 9:2, 3) Zdravý děs a poslušnost mohou být také vyvolány důkazy odvahy a síly, které jsou podníceny Bohem. Když například král Saul mocným způsobem žádal Izraelity, aby se přidali k obraně Jabeš-gileadu, padl na ně „děs před Jehovou“ a reagovali „jako jeden muž“. (1Sa 11:7)

Když Jehova předpověděl, že Babylón padne rukou Kýra, Izraelité neměli důvod děsit se této události, která otřásla světem. Pro ně to mělo být vysvobození z děsu před hněvem Babylóňanů. Ale ti, kdo si dělali modly, byli přinuceni pocítit děs, když se prokázalo, že žádná božstva vyrobená lidskýma rukama nejsou schopna Babylón zachránit. (Iz 44:8–11, 24–28; 51:12, 13)