Kopání pod povrchem země s cílem najít kovy a drahé kameny je průmyslové odvětví staré téměř jako lidstvo samo. Ve zprávě v 1. Mojžíšově se mluví o ‚Tubal-kajinovi, kováři všech druhů měděných a železných nástrojů‘, který žil ve dnech před potopou. (1Mo 4:22) Mojžíš, který psal svou první knihu kolem roku 1513 př. n. l., se v souvislosti s řekou Pišon zmiňuje o „zemi Chavila, kde je zlato. A zlato té země je dobré.“ (1Mo 2:11, 12) Pokud jde o zlato z Ofiru, není známo, zda bylo získáváno z podzemních rudných žil, nebo zda bylo rýžováno. (1Kr 9:28; Job 28:16)

Tyto kovy se pravděpodobně nacházely v celkem čisté formě na povrchu nebo těsně pod povrchem země. Později se prováděly důlní operace pod zemí nebo v rudných žilách. Podél mocných rudonosných žil byly hloubeny hluboké šachty. Asi před 3 600 lety psal Job o tom, jak horníci ‚spustili šachtu daleko od míst, kde lidé přebývají‘. Tam, „v temnotě a hlubokém stínu“, se zhoupli dolů a nebezpečně se tam komíhali, aby našli vytoužené kovy. (Job 28:1–11)

Těžbou se v době, kdy došlo k exodu, zabývali ve velké míře Egypťané. Když Izraelité opouštěli Egypt, vzali si s sebou kovy a drahé kameny, které později použili při stavbě svatostánku. (2Mo 12:35, 36; 35:22; 39:6–14) Egyptské doly na tyrkys ležely na Sinajském poloostrově asi 80 km od hory Sinaj. Stopy egyptského těžebního průmyslu byly nalezeny podél vých. pobřeží Rudého moře.

Mojžíš vylíčil Zaslíbenou zemi, do níž měli Izraelité vejít, jako ‚zemi, jejíž kameny jsou železo a z jejíchž hor budeš těžit měď‘. (5Mo 8:9; viz hesla MĚĎ; PŘEČIŠŤOVAČ, PŘEČIŠŤOVÁNÍ; ŽELEZO.)