Důležité starověké město v Sýrii. Damašek (novodobý eš-Šam neboli Dimašq) leží na úpatí pohoří Antilibanon. (Pís 7:4) Před ním na V se rozkládá Syrská poušť. Na JZ od města se do výšky 2 814 m zvedá zasněžený vrchol hory Hermon a označuje již. konec pohoří Antilibanon.

Svahy za Damaškem směrem na Z jsou celkem pusté, ale z jedné rokliny v horách vytéká chladná voda řeky Barada (Abana z 2Kr 5:12) a vtéká na planinu, kde město leží. Zavlažováním tam byla vytvořena kvetoucí oáza asi 16 km široká a 48 km dlouhá. Díky hojnému zdroji vody byl Damašek významným místem na starověkých vojenských a obchodních cestách mezi zeměmi vých. Středomoří, zeměmi Mezopotámie a zeměmi Orientu. Kromě toho pohoří Libanon a Antilibanon sloužily jako přirozená bariéra pro pohyb karavan od středomořského pobřeží, a tak vedly dopravu kolem Damašku.

Poblíž města je horské pásmo přerušeno. Od starověku tímto průsmykem vedla významná silnice, která se v místě kousek na J od pánve Hula stáčela na JZ k řece Jordán, pak šla podél záp. pobřeží Galilejského moře přes pláně Megiddo směrem k pobřeží a pokračovala na J přes Filisteu a dále do Egypta. Po této cestě pochodovaly armády Egypta, Asýrie, Babylónie a Persie. Další významná trasa, jíž se obvykle říkalo Králova silnice (srovnej 4Mo 21:22), vedla z Damašku na J po okraji náhorní roviny ležící na V od Jordánu, k Rudému moři a na Arabský poloostrov. A ještě v jiném směru vedla cesta, po níž karavany, které mířily do Mezopotámie, šly z Damašku nejprve do Tadmoru a odtud do oblasti Eufratu. Další cesta vedla na S do Chamatu, Aleppa a Karkemiše.

Planina, na níž Damašek leží, je náhorní rovina asi 700 m nad hladinou moře. Město má příjemné podnebí. V zimě jsou průměrné teploty asi 7 °C a v létě asi 29 °C. Na velmi úrodné půdě rostou sady oliv, fíků a meruněk a také tam jsou bohatá obilná pole. Prosperita města byla však závislá především na obchodním ruchu — mimo jiné proto, že město bylo přirozeným obchodním střediskem kočovných kmenů. Prorok Ezekiel nazval Damašek „kupcem“ Tyru. Damašek směňoval víno ze sousedního města Chelbon a narudle šedou vlnu za tyrské výrobky.  (Ez 27:18) Ben-hadad II. nabídl Achabovi v Damašku „ulice“ zjevně proto, aby v nich Achab zřídil bazary neboli trhy. Tak mohl Achab podpořit své obchodní zájmy v syrském hlavním městě. (1Kr 20:34)

Dějiny. Nejstarší dějiny Damašku nejsou známy. Josephus (Židovské starožitnosti, I, 145 [vi, 4]) předkládá tradiční židovský názor, že Damašek založil Uc, syn Aramův a vnuk Semův. Jsou však jisté známky toho, že potomci Uce sídlili dále na J. (1Mo 10:21–23; viz heslo UC č. 4.) Abraham na své cestě do Zaslíbené země Damaškem pravděpodobně přímo procházel nebo šel kolem něho. Eliezer, služebník bezdětného Abrahama, byl „muž z Damašku“. (1Mo 15:2) Na jisté místo sev. od Damašku, které se jmenovalo Choba, Abraham pronásledoval útočné krále, aby zachránil svého zajatého synovce Lota. (1Mo 14:1–16)

Protivník Izraele. Damašek se potom z biblické zprávy téměř na tisíc let vytratil, a když se znovu objevil, pak většinou jako protivník izraelského národa. V té době byl centrem jednoho z mnoha aramejských království Sýrie. Když David bojoval proti cobskému králi a porazil jej, poraženým přišla na pomoc „damašská Sýrie“. David porazil i Syřany a pak v damašském království rozmístil posádky a učinil Damašek poplatníkem Izraele. (2Sa 8:3–6; 1Pa 18:5, 6) Za vlády Šalomouna však jistý uprchlík z aramejského království Coby, který se jmenoval Rezon, získal vládu nad Damaškem a prohlásil se za krále. Svou nenávist k Izraeli projevoval skutky agrese. (1Kr 11:23–25)

Damašský král Ben-hadad I. nejprve uzavřel smlouvu s Baašou ze severního království Izraele, ale pak ho zaprodal judskému Asovi (977–937 př. n. l.) a vpadl na území svého bývalého spojence. (1Kr 15:18–20; 2Pa 16:2–4) Jeho následník Ben-hadad II. se postavil do čela koalice 32 spojeneckých králů a dvakrát napadl severní království Izraele. V obou případech utrpěl porážku. (1Kr 20:1, 16–22, 26–34) Ačkoli byl při druhém vpádu zajat, král Achab (asi 940–920 př. n. l.) ho propustil. Později, v bitvě u Ramot-gileadu, Ben-hadad II. vedl své jezdce na dvoukolých vozech proti spojeným silám Judy a Izraele, porazil je a způsobil Achabovu smrt. (1Kr 22:29–37) Za vlády izraelského Jehorama (asi 917–905 př. n. l.) Ben-hadad II. učinil poslední pokus zmocnit se Samaří, ale byl zázračně odehnán pryč. (2Kr 6:24; 7:6, 7)

Prorok Eliša plnil pověření, které dostal jeho předchůdce Elijáš. Šel do Damašku a řekl Chazaelovi, že to bude on, kdo nahradí Ben-hadada II. jako krále Sýrie. (1Kr 19:15; 2Kr 8:7–13) Před Ben-hadadovou smrtí byl Damašek ústředním místem odporu vůči rozpínavosti Asyrské říše, která hodlala ovládnout země sousedící se Středozemním mořem. Jako místo, kde se setkávala cesta od Středozemního moře s cestou z Mezopotámie, byl Damašek hlavním cílem asyrského útoku. V čele koalice sousedících království Damašek do jisté míry úspěšně odolával sérii útoků asyrského Salmanasara III. Jeden ze Salmanasarových nápisů zaznamenává, jak se Chazael zmocnil syrského trůnu. Po jednom významném konfliktu Salmanasar uvěznil Chazaela v Damašku tím, že město oblehl. Nebyl však schopen Damašek obsadit.

Jako král Damašku pokračoval Chazael v agresivní politice proti Izraeli. (2Kr 10:32) Rozšířil moc Damašku až k filištínskému městu Gat, a dokonce napadl i Judu a zastrašil krále Jehoaše (898–859 př. n. l.) tak, že judský král platil vysoký tribut, aby ušetřil Jeruzalém před syrským útokem. (2Kr 12:17, 18; 13:3, 22; 2Pa 24:23, 24) Za vlády Chazaelova následníka Ben-hadada III. se Izrael z damašského jha vymanil, když izraelský král Jehoaš (asi 859–845 př. n. l.) Sýrii třikrát porazil. (2Kr 13:24, 25) Pak izraelský král Jeroboam II. (asi 844–804 př. n. l.) pronikl hluboko na syrské území až ke „vstupu do Chamatu“ a „navrátil Damašek a Chamat Judovi v Izraeli“. (2Kr 14:23–28) To se všeobecně chápe tak, že učinil tato království poplatníky Izraele, jak to bylo i v době Davida a Šalomouna. (1Kr 4:21)

Jehovovy soudy nad Damaškem. O sto let později se však Damašek znovu objevil v postavení jako ‚hlava Sýrie‘. (Iz 7:8) Za vlády judského krále Achaza (761–746 př. n. l.) se damašský Recin a izraelský Pekach přehnali Judou až k Elatu v Akabském zálivu. To krále Achaza tak vyděsilo, že poslal úplatek asyrskému Tiglat-pileserovi III. a požádal ho, aby odvrátil od Judy syrský tlak. Asyřané hbitě zaútočili na Damašek, zmocnili se ho, Recina usmrtili a mnoho obyvatel Damašku odvedli do zajetí. (2Kr 16:5–9; 2Pa 28:5, 16) Tak se splnila proroctví Izajáše a Amose (Iz 8:4; 10:5, 8, 9; Am 1:3–5), nicméně když Achaz přijel do Damašku, kde se měl setkat s Tiglat-pileserem (a pravděpodobně mu slíbit věrnost), nerozumně nechal udělat kopii damašského oltáře pro falešné uctívání, který tam uviděl, a později na něm obětoval „damašským bohům“. (2Kr 16:10–13; 2Pa 28:23)

Damašek potom již nikdy nepředstavoval pro Izrael hrozbu. Vojensky byl slabý, avšak zjevně znovu získal obchodní moc, jak naznačuje Ezekielovo proroctví. (Ez 27:18) Ale Damašek, kdysi tak vychvalovaný, měl také podle Jeremjášova proroctví prožít tíseň následkem špatné zprávy přicházející z Chamatu a Arpadu v sev. Sýrii, zprávy, která se  pravděpodobně týkala krutého dobytí aramejských království postupujícími babylónskými vojsky Nebukadnecarovými. (Jer 49:23–27) Damašek, klenot pouště, účinkům tohoto dobyvatelského tažení neunikne. Ještě později je Damašek zahrnut v nepříznivém výroku Jehovova proroka Zecharjáše, jehož proroctví bylo napsáno v roce 518 př. n. l. Toto proroctví se pravděpodobně splnilo v době Alexandra Velikého, který po svém vítězství v bitvě u Issu v roce 333 př. n. l. obsadil Sýrii a Fénicii. (Ze 9:1–4)

Během seleukovského období byl Damašek jako hlavní město provincie nahrazen Antiochií. V roce 85 př. n. l. se města zmocnil král arabského nabatejského království Aretas III. V letech 64–63 př. n. l. dobyli celou Sýrii Římané a Damašek existoval dál jako římské město až do roku 33 n. l. Plinius (římský historik z 1. stol. n. l.) jej uvedl jako jedno z původních deseti měst Dekapole.

V prvním století n. l. V době, kdy se Saul z Tarsu při svém pronásledování křesťanů vydal do Damašku, bylo ve městě mnoho židovských synagóg. (Sk 9:1, 2) Damašek byl tehdy zjevně částí území, nad kterým panoval nabatejský král Aretas IV., a město spravoval ustanovený místodržitel. (2Ko 11:32, 33) Po svém obrácení byl oslepený Saul veden do jednoho domu v ulici, která se jmenovala Přímá. (Viz heslo PŘÍMÁ.) Pavel (Saul) kázal nějaký čas v damašských synagógách, ale vražedné spiknutí ho donutilo, aby uprchl v noci otvorem v městských hradbách. (Sk 9:11, 17–25; 26:20; Ga 1:16, 17)