[můj soudce je Bůh].

1. Druhý Davidův syn, kterého v Hebronu porodila Abigail. (1Pa 3:1) Ve 2. Samuelově 3:3 je nazván Kileab. Když byl zabit Davidův prvorozený syn Amnon, mohl si Daniel myslet, že by po Davidovi přicházel v úvahu jako král, ale nikde není zmínka o tom, že by chtěl trůn násilně uchvátit. To naznačuje, že buď respektoval Bohem dané jmenování Šalomouna, nebo že zemřel dříve než otec.

2. Vynikající Jehovův prorok z kmene Juda. Pisatel knihy, která je po něm pojmenována. O jeho dětství se toho ví velmi málo; Daniel však vypráví, že byl spolu s královskými potomky a šlechtici odveden do Babylóna, pravděpodobně jako mladistvé kníže. (Da 1:3–6) Stalo se to za Jehojakima (vazalského krále Babylóna), ve třetím roce jeho vlády, který začal na jaře roku 618 př. n. l. (Da 1:1) Po neslavné smrti Jehojakima panoval několik měsíců jeho syn Jehojakin a potom se vzdal. Jehojakina a další „nejpřednější muže“ (2Kr 24:15), mezi nimi i mladého Daniela, odvedl počátkem roku 617 př. n. l. Nebukadnecar do zajetí.

Pod babylónskou vládou. Mnoha vyhnancům bylo vykázáno místo u řeky Kebar za městem Babylón. Daniel a jeho tři druhové však byli vybráni pro zvláštní školení v písmu a jazyku Chaldejců, které je mělo připravit pro práci ve státních službách. V souladu s tamním zvykem dostali babylónská jména. Daniel byl pojmenován Beltšacar podle jména Nebukadnecarova boha. (Da 1:7; 4:8; viz heslo BELTŠACAR.) Daniel se nechtěl znečistit jídlem, jež  jim bylo přidělováno a jež možná obsahovalo některé potraviny, které mojžíšský Zákon zakazoval nebo které byly poskvrněny pohanskými obřady, a proto požádal, aby jejich stravu tvořila pouze zelenina a voda. Jehova Bůh jim dal „poznání a pochopení všeho písma a moudrosti; a Daniel měl porozumění všem druhům vidění a snů“. (Da 1:17) Po uplynutí tří let je král vyzkoušel a zjistil, že jsou ‚desetkrát lepší než všichni kněží provozující magii a zaklínači, kteří byli v celé jeho královské říši‘. (Da 1:20)

Daniel sloužil u dvora až do pádu Babylóna. V knize Daniel, v 1. kapitole a v 19. verši je řečeno, že Danielovi tři druhové také „dále stáli před králem“ (Babylóna). Zda žili a měli toto postavení ještě v době, kdy Babylón padl, není řečeno. Daniel však v té době žil a minimálně až do třetího roku Kýrovy vlády sloužil u perského dvora. (Da 10:1)

Nebukadnecarovy sny. Ve druhém roce své vlády (počítáno pravděpodobně od zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.) má Nebukadnecar sen, který ‚znepokojuje jeho ducha‘. Žádný moudrý muž není schopen ten sen odhalit. Potom přichází před krále Daniel a sen mu díky tomu, že mu ho Bůh odhalil, nejen vypráví, ale také vyloží, a tak zachrání sebe i ostatní moudré muže před popravou. Nebukadnecara to podnítí k tomu, aby Daniela udělal „panovníkem nad celou babylónskou soudní oblastí a vrchním prefektem nad všemi babylónskými moudrými muži“. (Da 2:48) Danielovi tři druhové dostávají vysoké postavení mimo královský dvůr, ale Daniel slouží na králově dvoře.

Neví se jistě, proč také Daniel nebyl zahrnut do sporné otázky ryzosti, před niž byli postaveni jeho druhové Šadrak, Mešak a Abednego, když dostali příkaz, aby uctívali zlatou sochu, která byla vztyčena na pláni Dura. (Da 3) Bible o tom nic neříká. Ovšem Danielův předchozí způsob jednání a také jeho pozdější věrná oddanost Bohu, kterou prokázal dokonce i tváří v tvář smrti, jak to popisuje Danielova 6. kapitola, dávají plnou záruku, že pokud Daniel byl přítomen a ať byly okolnosti jakékoli, nedopustil se kompromisu tím, že by se před sochou poklonil. Jehova ve svém Slově také vyjádřil, že Daniela jakožto zcela oddaného schvaluje, a Písmo o něm mluví v souvislosti s Noemem a Jobem. (Ez 14:14, 20; Mt 24:15; Heb 11:32, 33)

Později vyložil Daniel Nebukadnecarovi sen o obrovském stromu, který byl podťat a potom mohl zase vyrašit. Vysvětlil, že strom představuje samotného velkého babylónského panovníka (v prvním splnění tohoto proroctví). (Da 4:20–22) Nebukadnecar měl být sedm let duševně chorý a potom se mu mělo jeho duševní zdraví a také království vrátit. Nebukadnecar potvrdil, že se na něm tento sen, který dostal od Boha, splnil, protože uznal za vhodné, aby tuto událost oznámil po celé říši. (Da 4:1, 2)

Vidění. V prvním a třetím roce Belšacarovy vlády dostal Daniel dvě vidění (Da 7. a 8. kap.). Různá zvířata, která viděl, představovala světové velmoci, které po sobě budou následovat až do doby, kdy budou násilně ukončeny a nebeské panství bude dáno ‚někomu podobnému synu člověka‘. (Da 7:11–14) Neví se jistě, zda v době, kdy dostal vidění zapsané v 8. kapitole, Daniel skutečně byl v Šušanu, nebo zda se tam ve vidění pouze viděl. Jakožto rádce byl po Nebukadnecarově smrti po mnoho let patrně využíván jen velmi málo a možná nebyl využíván vůbec. Když tedy během Belšacarovy hýřivé a rouhavé hostiny žádný moudrý muž nedokázal vyložit zlověstné písmo na palácové zdi, považovala královna (pravděpodobně královna matka) za nezbytné Belšacara na Daniela upozornit. Jak bylo slíbeno, „ohlásili o něm, že se má stát třetím panovníkem v království“, přičemž prvním panovníkem byl Nabonid a druhým byl jeho syn Belšacar. Téže noci padlo město do rukou Médů a Peršanů a Belšacar byl zabit. (Da 5:1, 10–31)

Pod médo-perskou vládou. Za vlády Dareia Médského byl Daniel jedním ze tří vysokých úředníků dosazených nad 120 satrapy, kteří měli vládnout království. Daniel ve státních službách značně vynikal, protože měl Boží přízeň. Měl být proto vyvýšen nad všechna království. To však vyvolalo závist a žárlivost jiných úředníků a ti úkladně naplánovali jeho popravu. Zákon, který na jejich popud král uzákonil, musel souviset s Danielovým uctíváním Boha, protože jinak na Danielovi nemohli najít žádnou chybu. Král sice nechtěl tento zákon uposlechnout, ale ten nemohl být podle tehdejšího zvyku změněn, a proto král hodil Daniela do lví jámy. Vzhledem k tomu, že Daniel byl ve své ryzosti a víře pevný, poslal Jehova svého anděla, aby Daniela zachránil ze lvích tlam. Dareios potom vykonal právo, když spiklence nechal týmiž lvy zabít. (Da 6)

V prvním roce Dareiovy vlády Daniel poznal, že se přiblížil konec 70 let, po které měl být podle Jeremjášových spisů Jeruzalém zničený. (Jer 25:11, 12) Daniel pokorně uznal hříchy svého národa a modlil se, aby Jehova nechal svůj obličej zářit na zničenou svatyni v Jeruzalémě. (Da 9:1, 2, 17) Potom byl poctěn tím, že prostřednictvím Gabriela dostal zjevení — proroctví o 70 týdnech, které poukazovalo na rok, kdy přijde Mesiáš. Daniel měl to štěstí, že byl naživu, když se Židé pod vedením Zerubbabela v roce 537 př. n. l. vraceli, ale v Bibli není řečeno, zda odešel s nimi. Ve třetím roce vlády Kýra (536 př. n. l.) měl Daniel vidění, které mu zprostředkoval  anděl, jenž se musel utkat s knížetem Persie, aby mohl splnit své poslání a navštívit Daniela. Tento anděl mu zjevil, co mělo ‚postihnout Danielův lid v konečné části dnů, protože je to vidění na dny ještě budoucí‘. (Da 10:14) Daniel předem zaznamenal, k jakým historickým událostem počínaje perskými králi dojde. Proroctví odhalilo, že světovou scénu budou ovládat dvě hlavní, proti sobě stojící politické mocnosti, které jsou označeny jako „král severu“ a „král jihu“, a že tato situace bude trvat až do doby, kdy povstane Michael; potom má následovat čas velké tísně. (Da 11. a 12. kap.)

Po třetím roce Kýrovy vlády Daniel už možná dlouho nežil. Pokud byl v roce 617 př. n. l. přiveden do Babylóna jako mladík, muselo mu být v době, kdy dostal toto vidění zaznamenané v 10. až 12. kapitole, téměř sto let. Anděl Danielovi řekl: „Pokud jde o tebe, ty jdi ke konci; a budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ Tato slova patrně ukazují, že se přiblížil konec jeho života, ale ujišťují ho o vzkříšení. (Da 12:13)

Daniel jakožto pisatel. Na Daniela se odvolával Kristus (Mt 24:15) a je o něm zmínka v Hebrejcům 11:33. Tvrzení, že se na zapsání celé kanonické knihy Daniel nebo jejích částí podílel jeden či více pozdějších pisatelů z doby Makabejců, nemohou kritikové úspěšně prokázat. Tři přídavky nazvané „Tři muži v rozpálené peci“, „Zuzana“ a „Bél a drak“ jsou však apokryfní knihy a byly napsány později. Tyto a další spisy, podle nichž je jejich pisatelem Daniel nebo v nichž jsou popsány jeho pozoruhodné činy či nauky, se soustředí na Danielův značný věhlas a patří spíše do říše bájí; jsou tedy nespolehlivé. (Viz heslo APOKRYFY; také heslo DANIEL [KNIHA].)

3. Kněz z levitského domu Itamara, který v roce 468 př. n. l. doprovázel do Jeruzaléma Ezru. (Ezr 8:2) Pravděpodobně Daniel nebo jeho potomek podepsal za dnů místodržitele Nehemjáše písemné vyznání hříchů. (Ne 10:6) Nebyl však totožný s prorokem Danielem, protože ten pocházel z kmene Juda. (Da 1:6)