Prorocká kniha, která je v české Bibli zařazena mezi velké proroky hned za Ezekiela. Odpovídá to pořadí knih v řecké Septuagintě a v latinské Vulgátě. V hebrejském kánonu je Daniel zařazen mezi „Spisy“ či „Hagiografa“.

Pisatel. To, že pisatelem byl Daniel, je zřejmé ze samotné knihy. Uvádí se tam: „V prvním roce babylónského krále Belšacara spatřil Daniel na svém  lůžku sen a vidění své hlavy. Tehdy sen zapsal. Pověděl úplnou zprávu o těch záležitostech.“ (Da 7:1) Je to zřejmé také ze skutečnosti, že 7. až 12. kapitola jsou napsány v první osobě.

Kapitoly 1 až 6 jsou sice napsány ve třetí osobě, ale to nedokazuje, že pisatelem nebyl Daniel. Události popisoval z hlediska pozorovatele, který podává zprávu o tom, co se přihodilo jemu a ostatním. To často dělal Jeremjáš, jiný biblický pisatel. (Viz Jer 20:1–6; 21:1–3 a kap. 26, 36.) A na dalších místech psal Jeremjáš zase v první osobě. (Jer 1, 13, 15, 18; viz heslo DANIEL č. 2.)

Dějiště a doba psaní. Dějištěm knihy je Babylón a jedno vidění se odehrává v Šušanu na řece Ulai. Není jasné, zda Daniel byl v Šušanu skutečně, nebo jen ve vidění. Psaní bylo dokončeno asi v roce 536 př. n. l. a kniha zahrnuje období od roku 618 až asi do roku 536 př. n. l. (Da 8:1, 2)

Věrohodnost. Někteří kritikové zpochybňují věrohodnost knihy Daniel. Zastávají přitom postoj, který měl ve třetím století pohanský filozof a nepřítel křesťanství Porfyrios. Ten tvrdil, že kniha Daniel byla padělkem jistého palestinského Žida z doby Antiocha Epifana. Podle Porfyriovy teorie tento padělatel přepsal události, které se už v minulosti odehrály, tak, aby vypadaly jako proroctví. O pravosti knihy Daniel však od té doby až do první poloviny 18. století nikdo vážně nepochyboval. Mnohem význačnějším dokladem věrohodnosti Danielova proroctví je skutečnost, že ho uznával sám Ježíš Kristus. (Mt 24:15; Da 11:31)

Historické hledisko. V jeskyních u Mrtvého moře bylo nalezeno několik rukopisů částí Danielovy knihy. Nejstarší rukopis pochází z první poloviny prvního století př. n. l.; v té době byla kniha Daniel uznávanou částí Písma a byla Židům tak známa, že už tehdy bylo pořízeno mnoho jejích opisů. To, že byla uznávána jako kanonická kniha, je potvrzeno pisatelem apokryfní, nicméně historické knihy První Makabejská (2:59, 60). Ten se zmiňuje o Danielově vysvobození ze lví jámy a o vysvobození tří Hebrejců z ohnivé pece.

Máme také svědectví židovského historika Josepha, který tvrdí, že když Alexandr Veliký vstoupil do Jeruzaléma, byla mu ukázána Danielova proroctví. To se stalo asi v roce 332 př. n. l., více než 150 let před obdobím Makabejců. Josephus o této události říká: „Když mu byla ukázána kniha Daniel, v níž se prohlašuje, že jeden z Řeků zničí říši Peršanů, věřil, že tím Řekem je on.“ (Židovské starožitnosti, XI, 337 [viii, 5]) Dějiny také líčí, že Alexandr projevoval Židům velkou přízeň; má se za to, že to bylo kvůli tomu, co o něm ve svém proroctví napsal Daniel.

Jazyk. Daniel 1:1–2:4a a 8:1–12:13 je napsán v hebrejštině, zatímco Daniel 2:4b–7:28 je napsán v aramejštině. O slovníku, který je používán v aramejské části Daniela, dílo The International Standard Bible Encyclopedia (sv. 1, s. 860) říká: „Když se prozkoumá aramejský slovník knihy Daniel, devět desetin z něj je možné okamžitě potvrdit západosemitskými nápisy či papyry pocházejícími z 5. století př. Kr. nebo z doby dřívější. Zbývající slova byla nalezena v aramejských pramenech, jako jsou například spisy Nabatejců či Palmýrců, které vznikly později než v pátém století př. Kr. Je sice teoreticky možné, že tato malá část slovní zásoby vznikla nenadále po 5. století př. Kr., ale je stejně možné argumentovat tím, že šlo o psanou formu aramejštiny z pátého století př. Kr., která vznikla ze starší mluvené formy. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je však to, že chybějící desetina slov je pouhou trhlinou v našem současném poznání tehdejší situace v oblasti jazyka, trhlinou, u níž můžeme s důvěrou očekávat, že se s postupem času zacelí.“ (G. Bromiley, ed., 1979)

Kniha Daniel obsahuje některá takzvaná perská slova, ale není to nic neobvyklého, protože Židé byli s Babylóňany, Médy a Peršany často v kontaktu. Kromě toho většina cizích slov, která Daniel použil, jsou jména úředníků, označení součástí oděvů, právnické a podobné pojmy, pro něž tehdejší hebrejština ani aramejština neměly odpovídající výrazy. Daniel psal pro příslušníky svého národa, kteří byli tehdy z větší části v Babylónii a mnozí byli rozptýleni na jiných místech. Psal tedy jazykem, kterému mohli rozumět.

Naukové hledisko. Někteří kritikové mají námitky kvůli tomu, že se Daniel zmiňuje o vzkříšení. (Da 12:13) Domnívají se, že tato nauka se objevila později nebo že byla převzata z pohanského názoru. Avšak zmínka o vzkříšení v knize Daniel je v souladu se zbývající částí Hebrejských písem, která obsahují výroky o víře ve vzkříšení. (Job 14:13, 15; Ža 16:10) Jsou tam také popsány případy, kdy ke vzkříšení skutečně došlo. (1Kr 17:21, 22; 2Kr 4:22–37; 13:20, 21) A dokonce taková autorita, jakou byl apoštol Pavel, se vyjádřila, že ve vzkříšení z mrtvých věřil Abraham (Heb 11:17–19) a že se na vzkříšení těšili i jiní věrní Boží služebníci starověku. (Heb 11:13, 35–40; Ří 4:16, 17) Sám Ježíš řekl: „Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři, když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.“ (Lk 20:37)

Ti, kdo tvrdí, že kniha Daniel vlastně není prorocká kniha, ale že byla napsána až potom, co se popisované události odehrály, by museli dobu jejího psaní zařadit až za období, kdy Ježíš sloužil na zemi.  Devátá kapitola totiž nesporně obsahuje proroctví týkající se příchodu a oběti Mesiáše. (Da 9:25–27) Proroctví také pokračuje a podrobně popisuje dějiny těch království, která budou vládnout až do „času konce“, kdy budou zničena Božím Královstvím v čele s Božím Mesiášem. (Da 7:9–14, 25–27; 2:44; 11:35, 40)

Hodnota knihy. Kniha Daniel se vyznačuje tím, že jsou v ní zaznamenána prorocká časová období: 69 týdnů (let) od výnosu, aby byl znovu vybudován Jeruzalém, k příchodu Mesiáše; události, které se odehrají během 70. týdne, a zničení Jeruzaléma, které má brzy následovat (Da 9:24–27); „sedm časů“, které Ježíš označil jako „ustanovené časy národů“ a které, jak ukázal, probíhaly ještě v době, kdy byl na zemi, a měly skončit mnohem později (Da 4:25; Lk 21:24); období 1 290, 1 335 a 2 300 dnů a „ustanovený čas, ustanovené časy a půl“. Všechna tato proroctví týkající se času jsou velmi důležitá pro to, abychom porozuměli Božímu jednání s jeho lidem. (Da 12:7, 11, 12; 8:14; viz hesla USTANOVENÉ ČASY NÁRODŮ; SEDMDESÁT TÝDNŮ.)

Daniel také uvádí podrobnosti o vzestupu a pádu světových velmocí od dob starověkého Babylóna až do doby, kdy je Boží Království navždy vymaže z existence. Proroctví obrací pozornost na Boží Království v rukou dosazeného Krále a jeho druhů, „svatých“, jako na vládu, která bude trvat navždy a bude požehnáním pro všechny, kdo slouží Bohu. (Da 2:44; 7:13, 14, 27)

Vysvětlení proroctví o zvířatech představujících světové velmoci, které pod inspirací Danielovi zprostředkoval anděl (Da 7:3–7, 17, 23; 8:20, 21), velmi pomáhá v tom, aby člověk porozuměl symbolice zvířat ve Zjevení. (Zj 13:1–18; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)

Danielova zpráva o vysvobození jeho tří druhů z ohnivé pece, do níž byli vhozeni proto, že odmítli poklonit se před velkou zlatou sochou, kterou nechal udělat Nebukadnecar (Da 3), ukazuje, že v říši první světové velmoci v průběhu „časů pohanů“ bylo zákonně zakotveno právo Jehovových služebníků být Jehovovi výlučně oddáni. Z této zprávy se křesťané mohou také naučit, že jejich podřízenost nadřazeným autoritám, o níž se mluví v dopise Římanům 13:1, je relativní, což je v souladu i s jednáním apoštolů, jak to popisují Skutky 4:19, 20 a 5:29. Tato zpráva křesťany také posiluje v jejich neutrálním postoji k záležitostem národů a ukazuje, že se kvůli své neutralitě mohou dostat do těžkostí. Ale ať už je Bůh z takové situace vysvobodí, nebo dovolí, aby byli kvůli své ryzosti dokonce zabiti, křesťanský postoj je uctívat Jehovu Boha a sloužit jen jemu samotnému. (Da 3:16–18)

[Rámeček na straně 309]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY DANIEL

Proroctví o vzestupu a pádu lidských vlád od starověkého Babylóna až po dobu, kdy Boží Království všechny tyto vlády zničí a ujme se panování nad světem

Pisatelem je Daniel, který byl v Babylóně od roku 617 př. n. l. až do doby po návratu židovských vyhnanců do Jeruzaléma v roce 537 př. n. l.

Daniel a jeho tři druhové prokazují během vyhnanství v Babylóně věrnost Jehovovi

Když jsou připravováni na službu u Nebukadnecarova dvora, zdržují se vína a lahůdek, které se tam podávají; Bůh jim projevuje přízeň tím, že jim dává poznání a pochopení (1:1–21)

Šadrak, Mešak a Abednego odmítají připojit se k uctívání obrovské sochy, kterou nechal udělat Nebukadnecar; rozhněvanému králi rozhodně sdělují, že jeho bohy uctívat nebudou; král je nechává svázat a vhodit do neobvykle rozpálené pece; anděl je vysvobozuje a oni nejsou vůbec zraněni (3:1–30)

Žárliví úředníci vymyslí proti Danielovi úkladný plán; Daniel se přes zákaz dále modlí ke svému Bohu a nesnaží se to nijak zakrýt; je vhozen do lví jámy; lvi mu neublíží a anděl ho vysvobozuje (6:1–28)

Prorocké sny a vidění poukazují na Boží Království v rukou Božího Mesiáše

Obrovská socha je rozdrcena kamenem, který z hory nebyl vysekán rukama; socha zobrazuje sled světových velmocí, který začíná Babylónem a končí tím, že jsou všechny velmoci zničeny a nahrazeny Božím Královstvím (2:1–49)

Obrovský strom, který je podťat a na sedm časů opásán; k prvnímu splnění dochází, když král zešílí a sedm let žije jako zvíře, dokud neuzná, že Nejvyšší je Panovníkem království lidstva a že dává panování tomu, koho sám vybere (4:1–37)

Ve chvíli, kdy Belšacar používá nádoby z Jehovova chrámu, aby připil svým zbožněným modlám, objevuje se na zdi písmo; Daniel je zavolán, nebojácně krále pokárá, vysvětlí mu význam nápisu a sdělí mu, že jeho království je dáno Médům a Peršanům (5:1–31)

Postup světových velmocí, které jsou znázorněny lvem, medvědem, levhartem, strašlivým zvířetem s deseti rohy a také malým rohem, který vystupuje z hlavy tohoto zvířete; Prastarý na dny potom předává panování nad všemi národy někomu podobnému synu člověka (7:1–28)

Beran, kozel a malý roh představují světové velmoci, které budou následovat po Babylónu; malý roh se staví na odpor Knížeti nebeského vojska, potom je bez použití ruky zlomen (8:1–27)

Sedmdesát týdnů (let); po 7 + 62 týdnech se má objevit Mesiáš a potom má být odříznut; smlouva (abrahamská) má být pro Židy udržována v platnosti pouze jeden týden (9:1–27)

Boj mezi králem severu a králem jihu, povstání Michaela jakožto vysvoboditele a události, které pak následují (10:1–12:13)