DAVID, syn Jišaiův, byl vynikajícím hudebníkem, básníkem, válečníkem a státníkem. Písmo však vyzdvihuje Davida zejména pro jeho vztah k Bohu. Jehova prohlásil, že David je ‚muž příjemný jeho srdci‘. (Sk 13:22; 1Sa 13:14)

Bůh vybral Davida za budoucího krále nad Izraelem v době, kdy byl David pouhým mladým pastýřem. Brzy potom se David s plnou důvěrou v Jehovu odvážně postavil proti filištínskému obru Goliášovi, jak je to zobrazeno vpravo, a zabil ho. Davidova rostoucí popularita však vedla k tomu, že na něj začal žárlit král Saul, a David byl nucen žít jako uprchlík. Během tohoto obtížného období David složil mnoho procítěných žalmů, které přinášejí čtenářům Bible útěchu i dnes.

Když se nakonec stal králem, David se podílel na historických událostech izraelských dějin: Hranice Izraele dosáhly slíbených míst. Truhla smlouvy byla přinesena do Jeruzaléma. Byly připraveny plány pro nádherný Jehovův chrám. Velmi důležitý byl také smluvně potvrzený Boží slib daný Davidovi, že v jeho královském rodu povstane trvalý vládce. (2Sa 7:12–16) Tato smlouva ukazuje na celosvětovou vládu Ježíše Krista. (Ří 1:3; Lk 1:32)