[včela].

1. Rebečina chůva. Když Rebeka odcházela z domácnosti svého otce Betuela, aby se přestěhovala do Palestiny a provdala se za Izáka, Debora ji doprovázela. (1Mo 24:59) Po letech služby v Izákově domácnosti Debora přešla k domácnosti Jákobově —  možná po Rebečině smrti. Asi po 125 letech od Rebečiny svatby s Izákem Debora zemřela a byla pochována pod velkým stromem u Betelu. Z toho, jak byl tento strom pojmenován (Allon-bakut, což znamená „mohutný strom pláče“), je vidět, jak Jákob a jeho rodina Deboru milovali. (1Mo 35:8)

2. Prorokyně v Izraeli; manželka Lappidotova. (Sd 4:4) Není žádný doklad o tom, že Lappidot a Barak byli jednou osobou, jak se někteří lidé domnívají. Deboru a Baraka spojoval pouze společný zájem o osvobození Izraele z kananejského útlaku. Debora bydlela pod palmou v hornatém kraji Efrajima mezi Ramou a Betelem; „izraelští synové k ní přicházeli pro soud“. (Sd 4:5)

Jehova použil Deboru, aby povolala Baraka z Kedeš-naftali a informovala ho o Božím záměru porazit s deseti tisíci mužů ohromnou kananejskou armádu krále Jabina, které velel Sisera. Barak měl slib od Jehovy, že On dá nepřítele do jeho ruky. Barak však trval na tom, aby až bude shromažďovat vojsko a povede je na horu Tabor, byla Debora jako Boží představitelka s ním, přestože to byla žena. Debora byla ochotna odejít ze svého bezpečnějšího stanoviště a k Barakovi se připojit. Prorokovala však, že „zkrášlující věc“, tedy vítězství, připadne ženě. Tato slova se vyplnila, když žena Jael zabila Siseru. (Sd 4:6–10, 17–22)

V den vítězství Debora a Barak společně zpívali píseň. Část té písně je psána v první osobě, což naznačuje, že ji alespoň z části, ne-li celou, složila Debora. (Sd 5:7) Oslavovat vítězství písní a tancem bylo zvykem žen. (2Mo 15:20, 21; Sd 11:34; 1Sa 18:6, 7; Ža 68:11) Píseň připisuje zásluhu i chválu Jehovovi za vítězství ve prospěch jeho lidu. Značně doplňuje předcházející příběh. Aby člověk situaci plně pochopil, musí na příběh i píseň pohlížet jako na jeden celek. Píseň nejprve popisuje Jehovovu moc a majestát a vzpomíná na to, v jaké situaci byl Izrael před Barakovou bitvou, a pak chválí kmeny, které na svolávání k bitvě reagovaly, a vznáší otázky na ty kmeny, které se bitvy neúčastnily. Názorně popisuje podrobnosti bitvy a porážku Kananejců, odvážný čin Jael, když zabila Siseru, a zklamání Siserovy matky, která marně čekala, až její syn Sisera po očekávaném vítězství přivede izraelské otroky a přinese kořist. (Sd 5)