[oblast deseti měst].

Liga nebo konfederace deseti měst (z řeckého deʹka, „deset“, a poʹlis, „město“). Název se také používá na oblast, v níž většina těchto měst ležela. (Mt 4:25)

Po dobyvatelském tažení Alexandra Velikého asi v roce 332 př. n. l. vznikly v Sýrii a Palestině řecké kolonie, kde se bezpochyby usadili veteráni z Alexandrových vojsk a po nich řecky mluvící přistěhovalci. V mnoha případech tyto kolonie vyrostly na místě dřívějších židovských měst nebo vznikly nově, zvlášť na V od Jordánu. Za vlády syrských Seleukovců a egyptských Ptolemaiovců vzkvétaly, ale  vzestup makabejského židovského státu (založeného asi v roce 168 př. n. l.) značně ohrozil jejich relativně nezávislé postavení. Mezi jejich obyvatelstvem bylo bezpochyby mnoho Židů, avšak tato města byla středisky řecké kultury a organizace, což vůbec nebylo v souladu s cíli Makabejců. Když Pompeius v roce 63 př. n. l. dobyl a reorganizoval Palestinu, těmto helénistickým městům se dostalo římské ochrany a získala zvláštní statut. Směla razit vlastní mince a do velké míry měla samosprávu, ačkoli byla stále zavázána věrností Římu a syrské provinciální vládě a musela platit daně a poskytovat muže k vojenské službě.

Formování ligy. Někdy mezi Pompeiovým dobyvatelským tažením a smrtí Heroda Velikého (asi 1 př. n. l.) se deset těchto helénistických měst spojilo do volné federace známé jako Dekapolis. Zdá se, že motivem pro vytvoření tohoto svazku byl vzájemný zájem na blízkých obchodních vztazích a obrana proti antihelénistickým silám v Palestině nebo agresivním nomádským kmenům v pouštních oblastech na V. Výraz „Dekapolis“ se poprvé objevuje v Křesťanských řeckých písmech a ve spisech Josepha a Plinia Staršího (oba z 1. stol. n. l.). Plinius jmenoval jako původní města Dekapole Damašek, Filadelfii, Rafanu, Skythopolis, Gadaru, Hippo (Hippos), Dion, Pellu, Galasu (Gerasu) a Kanathu, ale připustil, že v této věci již existují názorové rozdíly. (Naturalis historia, V, XVI, 74) Z těchto měst pouze Skythopolis (Bet-šean) ležela na Z od Jordánu; kvůli strategické poloze údolí Esdrelon sloužila jako důležitý spojovací článek se středomořským pobřežím a námořními přístavy. Damašek daleko na S v Sýrii byl zřejmě zahrnut do Dekapole proto, že byl důležitým obchodním střediskem. Filadelfie (dávná Rabba, novodobý Ammán) byl nejjižnějším městem Dekapole, jen asi 40 km na SV od sev. cípu Mrtvého moře. Ostatní města ležela v úrodném kraji Gilead nebo v sousedním Bašanu. Má se za to, že většina z nich byla na hlavních cestách v té oblasti nebo blízko nich. Kanatha je pravděpodobně Kenat ze 4. Mojžíšovy 32:42.

Ve druhém století n. l. Ptolemaios jmenoval 18 měst, která byla v „Dekapoli“. To může znamenat, že se tento název začal používat obecně a že počet měst se měnil. Někteří učenci řadí mezi původních deset měst Abilu, kterou uvádí Ptolemaios, místo Rafany. Zdá se být zřejmé, že oblast Dekapole neměla přesně stanovené hranice a že autorita měst Dekapole se nevztahovala na všechno mezilehlé území, ale platila jen v okolí každého města.

Ježíšova služba a Dekapolis. Lidé z Dekapole sice byli v zástupu, který se shromáždil v Galileji, aby slyšel Ježíšovo učení (Mt 4:25), ale není žádná konkrétní zmínka o tom, že by Ježíš věnoval čas některému z jejích helénistických měst. Ježíš  vstoupil do oblasti Dekapole při své službě v Galileji, když přeplul Galilejské moře a dostal se do kraje Gerasenských (nebo podle Mt 8:28 Gadarenských). (Mr 5:1) Ale zde, když vyhnal démony a dovolil jim, aby vešli do stáda vepřů, což vedlo ke zničení stáda, lidé z blízkého města i venkova na Ježíše naléhali, aby ‚odešel z jejich oblastí‘. Vyhověl jim, ale muž, který byl posedlý démonem a kterého Ježíš osvobodil, poslechl Ježíšův pokyn, aby šel svědčit svým příbuzným a ohlašoval v Dekapoli Ježíšovy skutky uzdravování. (Mr 5:2–20) Někteří učenci se domnívají, že stádo vepřů je dalším dokladem, že v tom kraji převládal nežidovský vliv.

Po svátku Pasach roku 32 n. l. a po návratu z cesty do krajů Tyru a Sidonu ve Fénicii Ježíš přišel „ke Galilejskému moři středem krajů Dekapole“. (Mr 7:31) Někde v této oblasti vyléčil hluchého muže, který měl vadu řeči, a později zázračně nasytil zástup 4 000 lidí. (Mr 7:32–8:9)

Pozdější historie. Podle Eusebia křesťané z Judeje uprchli před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. do Pelly v hornatém kraji Gileadu a uposlechli tak Ježíšovo prorocké varování. (Lk 21:20, 21; Církevní dějiny, III, V, 3)

Mezi palestinskými městy nejsou města Dekapole jediná, která podléhala helénistickým vlivům, ale ve městech Dekapole byl řecký vliv nejsilnější. Má se za to, že liga dosáhla svého vrcholu ve druhém století n. l. a v následujícím století se začala rozpadat. Doklady o silném řeckém vlivu i o bohatství měst Dekapole je možné vidět v působivých pozůstatcích divadel, amfiteátrů, chrámů, lázní, akvaduktů a jiných staveb v Gerase (moderní Džaraši) i v jiných městech.

[Mapa na straně 347]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

DEKAPOLIS

silnice

Velké moře

Damašek

Rafana (?)

Hippos

Galilejské moře

Dion

Kanatha

Abila (?)

Gadara

Skythopolis (Bet-šean)

Pella

Gerasa

Filadelfie (Rabba)

Solné moře