Jedná se o dobrou zprávu o Božím Království a o záchraně skrze víru v Ježíše Krista. V Bibli je označována jako „dobrá zpráva o království“ (Mt 4:23), ‚Boží dobrá zpráva‘ (Ří 15:16), ‚dobrá zpráva o Ježíši Kristu‘ (Mr 1:1), ‚dobrá zpráva o Boží nezasloužené laskavosti‘ (Sk 20:24), ‚dobrá zpráva pokoje‘ (Ef 6:15) a ‚věčná dobrá zpráva‘ (Zj 14:6).

Řecké slovo překládané jako „dobrá zpráva“ je eu·ag·geʹli·on. „Evangelista“ je kazatel dobré zprávy. (Sk 21:8; 2Ti 4:5)

Její obsah. Jistou představu o obsahu dobré zprávy a o její působnosti je možné získat z jejích přívlastků, které byly právě uvedeny. Obsahuje všechny pravdy, o nichž mluvil Ježíš a psali učedníci. Muži dávných dob sice doufali v Boha a měli víru, protože Boha znali, ale Boží záměr a nezasloužená laskavost se poprvé staly ‚jasně patrnými prostřednictvím objevení se našeho Zachránce, Krista Ježíše, který zrušil smrt, ale vrhl světlo na život a na neporušenost prostřednictvím dobré zprávy‘. (2Ti 1:9, 10)

O staletí dříve Bůh oznámil dobrou zprávu Abrahamovi a naznačil tak, jakými prostředky zamýšlí opatřit podklad pro dobrou zprávu. Řekl: „Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.“ (Ga 3:8) Později Jehova mluvil skrze proroka Izajáše o kázání dobré zprávy. Ježíš Kristus četl z tohoto proroctví v nazaretské synagóze a potom řekl: „Dnes se  splnil tento text písma, který jste právě slyšeli.“ (Lk 4:16–21) Izajášovo proroctví popisovalo účel a účinek kázání dobré zprávy, zvláště od doby, kdy přijde Mesiáš. (Iz 61:1–3)

Její šíření. Při Ježíšově narození anděl pastýřům oznámil: „Nemějte strach, vždyť pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé.“ (Lk 2:10) Jan Křtitel připravoval cestu pro Ježíšovo kázání dobré zprávy, když Židům říkal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mt 3:1, 2) Ježíš o Janově kázání řekl: „Ode dnů Jana Křtitele až dosud je nebeské království cílem, ke kterému se lidé tlačí, a ti, kdo se tlačí kupředu, se ho zmocňují.“ (Mt 11:12)

Během své pozemské služby se Ježíš v kázání dobré zprávy omezil jen na Židy a proselyty. Řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“ (Mt 15:24) Když vysílal dvanáct apoštolů, přikázal jim: „Neodcházejte na cestu národů a nevstupujte do samaritánského města, ale místo toho choďte stále ke ztraceným ovcím izraelského domu.“ (Mt 10:5, 6) Při jedné příležitosti kázal Samaritánce, tedy ženě, která byla s Izraelity příbuzná, ale nekázal jí proto, že by šel do města za tím účelem. Nicméně reakce té ženy i druhých lidí byla tak příznivá, že s nimi Ježíš zůstal dva dny. (Jan 4:7–42)

Po své smrti a vzkříšení dal Ježíš svým učedníkům příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28:19, 20) Také jim řekl, že jejich kázání dosáhne až „do nejvzdálenější končiny země“. (Sk 1:8) Ale asi tři a půl roku vedl svatý duch učedníky k tomu, aby své kázání omezili na Židy a Samaritány. Pak Bůh vyslal Petra, aby přinesl dobrou zprávu do domácnosti římského důstojníka Kornélia. (Sk kap. 10, 11; 15:7) Od té doby byla dobrá zpráva oznamována v největší možné míře a v co nejrozsáhlejší oblasti.

Její důležitost. Apoštol Pavel psal se silným přesvědčením o opatření k záchraně, které Bůh učinil skrze Ježíše Krista. Prohlásil, že kdyby někdo Galaťanům oznamoval něco nad to, co se dozvěděli, něco, co bylo vlastně jiným učením, „ať je proklet“. Pak poukázal na pramen dobré zprávy, kterou oznamoval: „Vždyť jsem ji nepřijal od člověka ani jsem jí nebyl vyučován, vyjma skrze zjevení od Ježíše Krista.“ (Ga 1:8, 11, 12) Toto silné prohlášení bylo nezbytné, protože i tehdy byli lidé, kteří se snažili podvrátit pravou víru kázáním ‚jiné dobré zprávy‘. (2Ko 11:4; Ga 1:6, 7) Pavel varoval před odpadlictvím a konstatoval, že ‚záhada nezákonnosti‘ je již v činnosti; napomínal křesťany, aby pamatovali na účel dobré zprávy a aby stáli pevně a nadále se drželi duchem vedených tradic, které poznali od apoštolů. (2Te 2:3, 7, 14, 15; viz heslo TRADICE.)

Ježíš považoval věrnost dobré zprávě a vytrvalost v jejím hlásání za důležitější než současný život, a Pavel si uvědomoval, že věrně oznamovat tuto zprávu je životně důležité. (Mr 8:35; 1Ko 9:16; 2Ti 1:8) Jednotlivec může utrpět ztrátu svého nejcennějšího majetku a podstoupit pronásledování, ale získá za to nyní stonásobně „domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí . . . a v budoucím systému věcí věčný život“. (Mr 10:29, 30)

Dobrá zpráva je prubířským kamenem, podle něhož je lidstvo souzeno: přijímání a poslušnost dobré zprávy přinese záchranu; odmítání a neposlušnost má za následek zničení. (1Pe 4:5, 6, 17; 2Te 1:6–8) Zejména z tohoto hlediska je nutné, aby člověk, který káže dobrou zprávu, měl čisté pohnutky, aby ji kázal ze srdce, z lásky k těm, kdo ji slyší. Apoštolové tolik oceňovali životodárnou důležitost dobré zprávy a byli tak zapáleni Božím duchem a láskou, že těm, kdo naslouchali jejich kázání, předávali nejen dobrou zprávu, ale i „své vlastní duše“. (1Te 2:8) Bůh zařídil, aby hlasatelé dobré zprávy měli právo přijmout hmotnou pomoc od toho, komu tuto zprávu přinesli. (1Ko 9:11–14) Ale Pavel a jeho blízcí společníci si své výsady být nositeli dobré zprávy tak cenili, že pečlivě dbali na to, aby z ní neměli žádný finanční prospěch a aby v souvislosti s kázáním dobré zprávy ani nevzbuzovali takový dojem. To, jak v tomto ohledu jednal, popisuje apoštol Pavel v 1. Korinťanům 9:15–18 a 1. Tesaloničanům 2:6, 9.

Nepřátelé. Proti dobré zprávě vznikl prudký odpor a apoštol určil zdroj tohoto nepřátelství: „Jestliže je tedy dobrá zpráva, kterou oznamujeme, skutečně zahalená, pak je zahalená mezi těmi, kdo hynou, mezi nimiž bůh tohoto systému věcí zaslepil mysl nevěřících, aby ji neprozářilo osvícení slavnou dobrou zprávou o Kristu, který je Božím obrazem.“ (2Ko 4:3, 4) Prvními nepřáteli dobré zprávy byli židovští náboženští vůdci. Jejich nepřátelství však přineslo dobro pohanům neboli lidem z národů v tom, že jim otevřelo příležitost být „prostřednictvím dobré zprávy podílníky na slibu . . . ve spojení s Kristem Ježíšem“. (Ří 11:25, 28; Ef 3:5, 6)

Nepřátelé dobré zprávy způsobili křesťanům mnoho utrpení. Vyžadovali, aby apoštolové podstoupili těžký boj před vládci, když hájili a zákonně prosazovali dobrou zprávu, aby se mohla šířit s největší volností. (Fil 1:7, 16; srovnej Mr 13:9–13; Sk 4:18–20; 5:27–29.)

Ježíšova pozemská služba a Ježíšův návrat. Stojí za pozornost, že asi šest měsíců před tím, než Ježíš přišel k Janu Křtiteli, aby se dal pokřtít, Jan  kázal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Když se Ježíš objevil, Jan poukázal na Ježíše jako na ‚Božího Beránka, který snímá hřích světa‘. (Mt 3:1, 2; Jan 1:29) Tak zaměřil pozornost lidí k dlouho očekávanému mesiášskému Králi. (Sk 19:4)

Když byl Ježíš na zemi, spolu se svými učedníky oznamoval: „Nebeské království se přiblížilo.“ (Mt 4:17; 10:7) Ježíš, pomazaný za Krista, Krále, řekl farizeům, svým nepřátelům: „Boží království je ve vašem středu.“ (Lk 17:20, 21) To bylo námětem či ústřední myšlenkou dobré zprávy během Ježíšovy pozemské služby. Avšak není žádný záznam o tom, že by po Ježíšově smrti učedníci oznamovali, že Království se „přiblížilo“ nebo že je velmi blízko. Dobrou zprávou, kterou kázali, bylo to, že Ježíš položil svůj život jako výkupní cenu za záchranu, vystoupil do nebe a sedí po Boží pravici. Také kázali o tom, že Ježíš se později vrátí a že přijde jeho Království. (Heb 10:12, 13; 2Ti 4:1; Zj 11:15; 12:10; 22:20; srovnej Lk 19:12, 15.)

Učedníci se Ježíše ptali: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Ve své odpovědi Ježíš uvedl jisté věci, které se v té době budou dít. Mimo jiné řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mt 24:3, 14; Mr 13:10; srovnej Kol 1:23.) Ve Zjevení, které dostal apoštol Jan asi v roce 96 n. l., viděl Jan „anděla, jak letí středem nebe, a měl věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst těm, kdo bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu, a říkal silným hlasem: ‚Bojte se Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu.‘“ (Zj 14:6, 7) Z těchto inspirovaných prohlášení je vidět, že v „posledních dnech“ bude oznamování dobré zprávy o Království probíhat v takovém rozsahu, jaký nikdy neměl obdoby.