Vlastnost nebo stav toho, kdo je dobrý; mravní znamenitost; ctnost. Dobrota je ve všech ohledech úplná, neobsahuje žádnou špatnost nebo zkaženost. Je to pozitivní vlastnost a projevuje se vykonáváním dobrých a užitečných skutků pro druhé. Nejběžnější slovo s významem „dobrý“, které se v Bibli vyskytuje, je hebrejské slovo tóv a řecké a·ga·thosʹ; a·ga·thosʹ se obvykle používá v mravním nebo náboženském smyslu.

Jehovova dobrota. Jehova Bůh je dobrý v absolutním smyslu, dokonale. Písmo říká: „Dobrý a přímý je Jehova“ (Ža 25:8) a provolává: „Jak velká je . . . jeho dobrota!“ (Ze 9:17) Ježíš Kristus, který tuto vlastnost mravní znamenitosti měl, nepřijímal označení „dobrý“ jako titul. Člověku, který ho oslovil „Dobrý Učiteli“, řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha.“ (Mr 10:17, 18) Tak uznal, že základním měřítkem toho, co je dobré, je Jehova.

Když Mojžíš prosil Jehovu, aby mohl vidět Jeho slávu, Jehova odpověděl: „Sám způsobím, aby před tvým obličejem přešla všechna má dobrota, a oznámím před tebou Jehovovo jméno.“ Jehova Mojžíše zastínil, aby Mojžíš neviděl jeho obličej, ale jak Jehova procházel kolem něho (zjevně zastoupen některým z andělů [Sk 7:53]), oznamoval Mojžíšovi: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu.“ (2Mo 33:18, 19, 22; 34:6, 7)

Zde je dobrota představována jako vlastnost, k níž patří milosrdenství, milující laskavost a pravda, ale která v žádném případě nepřehlíží špatnost a nijak s ní nespolupracuje. Na tomto základě se David mohl modlit k Jehovovi o odpuštění svých hříchů ‚kvůli Jehovově dobrotě‘. (Ža 25:7) Jehovova dobrota a také jeho láska se podílely na tom, že Jehova dal svého Syna jako oběť za hříchy. Tím poskytl prostředek pro pomoc těm, kdo budou chtít to, co je opravdu dobré, a zároveň odsoudil špatnost a položil základ pro plně uspokojující právo a spravedlnost. (Ří 3:23–26)

Ovoce ducha. Dobrota je ovocem Božího ducha a světla z jeho Slova pravdy. (Ga 5:22; Ef 5:9) Křesťané ji mají pěstovat. Dobrota se rodí z poslušnosti Jehovových příkazů; žádný člověk není dobrý sám od sebe. (Ří 7:18) Žalmista se dovolává Boha jako Zdroje dobroty: „Vyučuj mě dobrotě, rozumnosti a poznání, neboť projevuji víru v tvá přikázání.“ Také říká: „Jsi dobrý a činíš dobro. Vyučuj mě svým předpisům.“ (Ža 119:66, 68)

Dobrota přináší užitek. Dobrota také může znamenat dobročinnost, dávání užitečných věcí druhým. Jehova si přeje projevovat dobrotu svému lidu. Apoštol Pavel se modlil za křesťany v Tesalonice: „Právě proto se vždy za vás skutečně modlíme, aby vás náš Bůh uznal za hodné svého povolání a zcela provedl vše dobré, co se mu líbí, a dílo víry s mocí.“ (2Te 1:11) Je mnoho příkladů hojné Boží dobroty vůči těm, kdo ho vyhlížejí. (1Kr 8:66; Ža 31:19; Iz 63:7; Jer 31:12, 14) Navíc „Jehova je dobrý ke všem a projevy jeho milosrdenství jsou nade všemi jeho díly“. (Ža 145:9) Záměrně projevuje dobro všem, aby jeho dobrota přivedla mnoho lidí k tomu, že mu budou sloužit, a získají tak život. Podobně každý člověk, který projevuje dobrotu, je požehnáním pro své společníky. (Př 11:10)

Jako Boží služebníci a napodobitelé jsou křesťané nabádáni, aby si sami ověřili, co je Boží dobrá a dokonalá vůle vzhledem k nim (Ří 12:2); mají lnout k tomu, co je dobré (Ří 12:9), konat to (Ří 13:3, Ří  2:10), usilovat o to (1Te 5:15), být pro to horlivý (1Pe 3:13), napodobovat to (3Ja 11) a přemáhat tím zlo (Ří 12:21). Své činění dobra mají rozšířit zvláště na ty, kdo jim jsou příbuzní v křesťanské víře; dále mají dobro projevovat všem. (Ga 6:10)

Příbuzný výraz. Řeckému slovu a·ga·thosʹ, které znamená „dobrý“, se podobá jiné slovo, ka·losʹ. Toto slovo označuje to, co je v samé podstatě dobré, krásné, dobře přizpůsobené svému okolí nebo účelu (například znamenitá půda; Mt 13:8, 23) a co má znamenitou kvalitu, a také to, co je mravně dobré, správné nebo hodné cti (například Boží jméno; Jk 2:7). Svým významem je blízké slovu dobrý, ale může se od něho odlišit tak, že je překládáno jako ‚znamenitý‘, ‚správný‘ nebo ‚poctivý‘. (Mt 3:10; Jk 4:17; Heb 13:18)