STAROVĚKÝ Jeruzalém se vyznačoval pozoruhodným rysem — byl jediným městem na zemi, na něž Jehova vložil své jméno. (1Kr 11:36) Byl také střediskem čistého uctívání Jehovy. Jeruzalém mohl být obzvláště nazván Boží „místo odpočinku“, protože tam stál Jehovův chrám. (Ža 132:13, 14; 135:21) Kromě toho byl Jeruzalém místem, kde na „Jehovově trůně“ usedali králové z Davidovy rodové linie a zastupovali Jehovu tím, že správu vykonávali podle jeho zákonů. (1Pa 29:23)

Na rozdíl od Jeruzaléma byl starověký Babylón střediskem falešného náboženství, které se odtud šířilo do všech částí světa. Když tedy Jehova dovolil, aby byl nevěrný Jeruzalém zničen Babylóňany, mělo to zvláštní význam. Babylóňané si Jeruzalém podmanili v roce 620 př. n. l. (2Kr 24:1) O tři roky později, v roce 617 př. n. l., poslali Babylóňané mnoho obyvatel Jeruzaléma — jeho urozené a mocné muže a jeho řemeslníky — do vyhnanství a vydrancovali poklady ve městě. (2Pa 36:5–10) Město a jeho chrám byly nakonec zničeny a tisíce Židů byly odvedeny do vyhnanství. (2Pa 36:17–20)

Ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 607 př. n. l., což je z hlediska biblických proroctví význačný rok. Toto datum se sice liší od dat, která uvádějí mnozí komentátoři Bible, ale v této publikaci ho důsledně uvádíme. Proč? Protože větší váhu přikládáme svědectví Bible než závěrům, k nimž na základě neúplné historické zprávy, která se dochovala ve formě klínopisných tabulek, dospěli učenci.