[gazela].

Křesťanka ve sboru v Joppe, která oplývala „dobrými skutky a dary z milosrdenství“. K tomu zjevně patřilo i to, že zhotovovala spodní a svrchní oděvy pro nuzné vdovy. (Sk 9:36, 39) „Dorkas“ odpovídá aramejskému jménu „Tabitha“. Obojí znamená „gazela“. Dorkas byla možná známa oběma jmény. Pro Židy, zejména pro ty, kteří žili v přístavu, jako bylo Joppe, kde bylo smíšené obyvatelstvo Židů a pohanů, tehdy nebylo neobvyklé mít hebrejské a zároveň řecké nebo latinské jméno. Jinou možností je, že Lukáš to jméno přeložil k užitku pohanských čtenářů. Dorkas je jediná žena, o které se Písmo zmiňuje slovem „učednice“. To však neznamená, že měla nějaké zvláštní postavení ve sboru. Všichni křesťané totiž byli vlastně učedníky Ježíše Krista. (Mt 28:19, 20) Její smrt v roce 36 n. l. sice způsobila mnoho pláče mezi vdovami, které zjevně  měly velký užitek z její laskavosti, ale není ani zmínky o tom, že by truchlil její manžel. To naznačuje, že Dorkas v té době nebyla vdaná.

Když zemřela, učedníci v Joppe ji připravovali k pohřbu. Když se dověděli, že Petr je v Lyddě, asi 18 km na JV od Joppe, poslali pro něho. Bezpochyby slyšeli, že Petr uzdravil chromého Ainea, a možná si na základě toho pomysleli, že apoštol by mohl Dorkas vzkřísit. Na druhé straně, možná u Petra jen hledali útěchu. (Sk 9:32–38)

Petr se řídil podobným postupem, jaký použil Ježíš při vzkříšení Jairovy dcery. (Mr 5:38–41; Lk 8:51–55) Nejdříve všechny vykázal z horní místnosti, modlil se a pak řekl: „Tabitho, vstaň!“ Dorkas otevřela oči, posadila se a chytila se Petra za ruku, aby mohla vstát. To je první zaznamenaný případ, kdy někoho vzkřísil apoštol. Výsledkem bylo, že mnoho lidí v Joppe se stalo věřícími. (Sk 9:39–42)