Hebrejské slovo pro dozorce, pa·qidhʹ, je odvozeno ze slovesa pa·qadhʹ, které znamená ‚obrátit pozornost k‘ (1Mo 21:1), „navštívit“ (Sd 15:1), ‚ustanovit‘ (1Mo 39:5) nebo ‚pověřit‘ (Ezr 1:2). Podobně řecké slovo pro dozorce, e·piʹsko·pos, je příbuzné se slovesem e·pi·sko·peʹo, které znamená ‚pečlivě dávat pozor‘ (Heb 12:15), a s podstatným jménem e·pi·sko·peʹ, které znamená ‚prohlídka‘ (Lk 19:44, Int; 1Pe 2:12), „úřad dozorce“ (1Ti 3:1) nebo „dozorčí úřad“ (Sk 1:20). Řecká Septuaginta překládá hebrejské slovo pa·qidhʹ čtyřikrát jako e·piʹsko·pos. (Sd 9:28; Ne 11:9, 14, 22) Dozorce byl tedy člověk, který věnoval pozornost jistým záležitostem nebo lidem, navštěvoval, prohlížel a pověřoval. Základní myšlenkou, která je obsažena v řeckém výraze, je ochranný dozor.

Dozorci v Hebrejských písmech. Josef radil faraónovi, aby ustanovil dozorce nad zemí, kteří dohlédnou, aby po sedm let hojnosti byly ukládány zásoby na přicházející období hladomoru. (1Mo 41:34–36) Každá rodová linie Levitů se svým náčelníkem měla svou zvláštní odpovědnost v souvislosti s dozorem nad povinnostmi ve svatostánku. (4Mo 3:24–26, 30, 31, 35–37) Áronův syn Eleazar byl učiněn „náčelníkem náčelníků Levitů“ a měl celkový dozor nad svatostánkem a jeho nádobami. (4Mo 3:32; 4:16) Velekněz také mohl dosadit dozorce nad jistými službami ve svatyni. (2Kr 11:18) První Paralipomenon v kapitolách 23 až 27 ukazuje, že za Davidovy vlády byla zavedena řada rozmanitých postavení a uspořádání za účelem dozoru, ať šlo o kněžskou službu, nebo o královský dvůr včetně hospodářských a vojenských záležitostí.

Izajášovo proroctví (60:17) uvádí „dozorce“ paralelně s ‚těmi, kdo přidělují úkoly‘. Dozorci totiž mohou přidělovat práci druhým a také dohlížet a dávat pozor na zájmy osob nebo věcí svěřených do jejich péče. V tomto proroctví Jehova předpovídá dobu, kdy ‚určí pokoj jako tvé dozorce a spravedlnost jako ty, kdo ti přidělují úkoly‘. Toto proroctví se poprvé splnilo návratem Izraelitů z vyhnanství, ale potom ještě plněji v křesťanském sboru.

Dozorci v křesťanském sboru. Křesťanští „dozorci“ (e·piʹsko·poi) odpovídají těm, kdo jsou ve sboru uznáváni jako „starší muži“ (pre·sbyʹte·roi). To, že se oba tyto výrazy vztahují na totéž postavení ve sboru, můžeme vidět na příkladu, kdy si Pavel zavolal do Milétu „starší muže sboru“ v Efezu, aby se tam s ním setkali. Když tyto „starší muže“ napomínal, řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce [tvar slova e·piʹsko·poi], abyste pásli Boží sbor.“ (Sk 20:17, 28) Apoštol to dále objasňuje v dopise Titovi, ve kterém se zabývá námětem jmenování ‚starších mužů v jednom městě za druhým‘. V jedné zmínce, která se zjevně vztahovala právě na tyto starší muže, používá výraz „dozorce“ (e·piʹsko·pos). (Tit 1:5, 7) Oba výrazy se tedy vztahují na totéž postavení. Výraz pre·sbyʹte·ros se týká zralých vlastností lidí, kteří jsou za dozorce ustanoveni, a výraz e·piʹsko·pos se vztahuje na povinnosti, které s takovým ustanovením souvisejí. (Viz heslo STARŠÍ MUŽ.)

 Ve sboru nebyl stanoven přesný počet dozorců. Počet dozorců závisel na tom, kolik v tom sboru bylo mužů, kteří byli způsobilí, aby sloužili jako „starší muži“, a kteří byli touto službou pověřeni. Je zřejmé, že v jednom sboru v Efezu bylo několik dozorců. Podobně i v dopise filipským křesťanům se Pavel zmiňuje o tamních ‚dozorcích‘ (Fil 1:1). Z toho vyplývá, že sloužili jako rada, která dohlížela nad záležitostmi tohoto sboru.

Z rozboru Křesťanských řeckých písem je vidět, že dozorci neboli starší muži ve sboru si byli svou autoritou rovni. V dopisech sborům Pavel nikoho nevyčlenil jako toho jednoho dozorce ani tyto dopisy nejsou určeny nějakému jednotlivci jako takovému. Dopis Filipanům byl určen „všem svatým ve spojení s Kristem Ježíšem, kteří jsou ve Filipech, spolu s dozorci a služebními pomocníky“. (Fil 1:1) Manuel Guerra y Gomez k tomu poznamenal: „Výraz episcopos v úvodním odstavci dopisu Filipanům jistě neoznačuje královskou autoritu; je to výraz, který označuje lidi, kteří patří do plurální, kolegiální struktury, jež je pověřena vedením a správou křesťanské obce v onom makedonském městě. A diaconos podle běžného významu toho slova byli pomocníci, služebníci episcopos, a ze stejného důvodu sloužili věřícím.“ (Episcopos y Presbyteros, Burgos, Španělsko, 1962, s. 320)

Způsobilost dozorce neboli staršího. Aby někdo mohl získat úřad dozorce, musí splňovat následující požadavky: „Dozorce by tedy měl být bez výtky, manžel jedné manželky, umírněný v návycích, zdravé mysli, pořádný, pohostinný, způsobilý vyučovat, ne opilý výtržník, ne rváč, ale rozumný, ne útočný, ne milovník peněz, muž, který předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti, jenž má děti v podřízenosti se vší vážností . . . , ne nově obrácený . . . Navíc by měl také mít znamenité svědectví od lidí, kteří jsou vně.“ (1Ti 3:1–7)

Pavel se věnoval tématu jmenování starších i v dopise Titovi. Napsal, že má-li být nějaký muž způsobilý jako starší, musí být „bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti ani nepoddajnosti. Dozorce jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby, ne umíněný, ne zlobný, ne opilý výtržník, ne rváč, ne lačný nečestného zisku, ale pohostinný, milující dobrotu, zdravé mysli, spravedlivý, věrně oddaný, se sebeovládáním, a pevně se drží spolehlivého slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak vybízet učením, které je zdravé, tak kárat ty, kdo odporují.“ (Tit 1:5–9) Rozdíly v tomto pozdějším seznamu požadavků zřejmě berou v úvahu zvláštní potřeby sborů na Krétě, kde Titus sloužil. (Tit 1:10–14)

Nejvyšší dozorce. První dopis Petrův 2:25 zjevně cituje Izajáše 53:6, když mluví o těch, kdo „bloudili jako ovce“. Pak Petr píše: „Ale nyní jste se vrátili k pastýři a dozorci svých duší.“ Zde se jistě myslí Jehova Bůh, protože lidé, kterým Petr psal, nezbloudili od Krista Ježíše, ale naopak, skrze něho byli přivedeni zpět k Jehovovi Bohu, jenž je Velkým Pastýřem svého lidu. (Ža 23:1; 80:1; Jer 23:3; Ez 34:12) Jehova je také dozorce, ten, kdo provádí prohlídky. (Ža 17:3) Prohlídka (řec. e·pi·sko·peʹ) mohla být spojena s vyjádřením Božího nepříznivého rozsudku, stejně jako v 1. stol. n. l. v případě Jeruzaléma, který nerozeznal čas, kdy byl ‚zkoumán [řec. e·pi·sko·pesʹ]‘. (Lk 19:44) Nebo mohla přinést příznivý výsledek a užitek jako v případě těch, kdo oslavují Boha v den „jeho prohlídky [řec. e·pi·sko·pesʹ]“. (1Pe 2:12)

„Ten, kdo se plete do záležitostí jiných lidí.“ Apoštol Petr varoval, aby se nikdo nestal ‚tím, kdo se plete do záležitostí jiných lidí‘. (1Pe 4:15) Tento výraz je překladem řeckého slova al·lo·tri·e·piʹsko·pos, což doslova znamená „dozorce nad tím, co je někoho jiného“. Francisco Zorell definuje toto slovo takto: „Ten, kdo na sebe bere povinnost starat se o záležitosti jiných lidí a dávat je do pořádku, ten, kdo se nerozumně  plete do věcí jiných lidí.“ (Lexicon Graecum Novi Testamenti, Paříž, 1961, sl. 70)

[Rámeček na straně 382]

Dozorci neboli starší muži

Služební pomocníci

1Ti 3:1–7

Tit 1:5–9

1Ti 3:8–10, 12, 13

bez výtky

bez obžaloby

bez obžaloby

manžel jedné manželky

manžel jedné manželky

manžel jedné manželky

ne opilý výtržník

ne opilý výtržník

ne oddávající se množství vína

nemilující peníze

ne lačný nečestného zisku

ne lačný nečestného zisku

předsedající znamenitým způsobem své vlastní domácnosti, mající děti v podřízenosti

mající věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti ani nepoddajnosti

předsedající znamenitým způsobem dětem a své vlastní domácnosti

ne nově obrácený

—

vyzkoušen, zda je vhodný

zdravé mysli

zdravé mysli

—

pohostinný

pohostinný

—

způsobilý vyučovat

držící se slova při svém umění vyučovat, schopný jak vybízet, tak kárat

—

ne rváč

ne rváč

—

rozumný

ne umíněný

—

ne útočný

ne zlobný

—