Vzácné kameny a drahokamy (broušené a leštěné) se vsazovaly do vzácného kovu (převážně do zlata nebo stříbra) a nosily se jako šperky. Už v raných biblických dobách nosili šperky pro ozdobu muži i ženy. Dnes se přísně rozlišují drahokamy od polodrahokamů. Diamant, smaragd, rubín a safír jsou považovány za drahokamy, kdežto ostatní vzácné a krásné kameny se řadí mezi polodrahokamy. Avšak hebrejský výraz překládaný jako „drahokam“ má širší význam, jak je vidět u Ezekiela 28:12, 13. Tyto drahokamy se odlišují od ostatních nerostů hlavně tím, že jsou vzácné, krásné a trvanlivé.

První biblická zmínka o nějakém vzácném kameni je v 1. Mojžíšově 2:11, 12. Tam se říká, že v zemi Chavila je dobré zlato, „klejopryskyřice a onyx“.

Bohatství se částečně měřilo tím, jak velké množství drahých kamenů člověk vlastní; králové Šalomoun a Ezekjáš jich zjevně měli mnoho. (1Kr 10:11; 2Pa 9:10; 32:27) Vzácné kameny se dávaly jako dary (1Kr 10:2, 10; 2Pa 9:1, 9), mohly být součástí válečné kořisti (2Sa 12:29, 30; 1Pa 20:2) a pro starověké Tyřany byly obchodním artiklem (Ez 27:16, 22). V inspirovaném žalozpěvu o „tyrském králi“ Ezekiel uvedl: „Tvým přikrytím byl každý drahokam, rubín, topas a jaspis; chryzolit, onyx a jadeit; safír, tyrkys a smaragd; a zpracování tvých obrouček a tvých lůžek v tobě bylo ze zlata.“ (Ez 28:12, 13) Symbolický Velký Babylón je popisován jako bohatě zdobený drahokamy. (Zj 17:3–5; 18:11–17)

Ve starověku se vzácné kameny ohlazovaly a leštily, ale zdá se, že se nebrousily do plošek, jak to dělají klenotníci dnes. Hebrejci a Egypťané používali k leštění vzácných kamenů smirek (korund) nebo smirkový prášek. Vzácné kameny se často tvarovaly nebo se zdobily rytinami. Hebrejci zjevně věděli, jak se dělají rytiny do vzácných kamenů, dávno před tím, než se stali nevolníky v Egyptě, kde bylo rytectví také uměním. Judův pečetní prsten byl zřejmě rytý. (1Mo 38:18) Další pojednání o starověkých špercích a ozdobách najdete pod hesly BROŽ; KORÁLKY; KOTNÍKOVÝ ŘETÍZEK; NÁHRDELNÍK; NÁRAMEK; NÁUŠNICE; NOSNÍ KROUŽEK; OZDOBY; PRSTEN.

Použití v souvislosti s uctíváním. Izraelité v pustině měli výsadu, že mohli přispět různými cennými věcmi na svatostánek a veleknězův efod a náprsník. Jistě přispěli věcmi, které jim dali Egypťané, když na Izraelity naléhali, aby odešli. (2Mo 12:35, 36) Mezi to patřily i „onyxy a kameny ke vsazení pro efod a do náprsníku“. (2Mo 25:1–7; 35:5, 9, 27) Veleknězův efod měl dva onyxy na náramenících a na každém kameni byla vyryta jména šesti ze dvanácti izraelských kmenů. „Náprsník soudu“ byl ozdoben čtyřmi řadami vzácných kamenů. Zpráva říká: „Řada z rubínu, topasu a smaragdu byla první řada. A druhá řada byla tyrkys, safír a jaspis. A třetí řada byla kámen lešʹem, achát a ametyst. A čtvrtá řada byla chryzolit a onyx a jadeit. Byly vsazeny se zlatými obroučkami do svých výplní.“ Na každém kameni bylo vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů. (2Mo 39:6–14; 28:9–21; viz heslo NÁPRSNÍK.)

Přestože Jehova Davidovi nedovolil, aby chrám v Jeruzalémě postavil (1Pa 22:6–10), letitý král s radostí připravoval pro stavbu chrámu cenný materiál, mimo jiné i „onyxy a kameny, které se mají zasadit s tvrdou maltou, a mozaikové oblázky a každý drahokam a alabastr ve velkém množství“. Významně přispěl materiálem a přispěli i ostatní lidé. (1Pa 29:2–9) Když Šalomoun postavil chrám, „obložil dům pro krásu drahokamy“ neboli posázel jej vzácnými kameny. (2Pa 3:6)

Obrazné použití. Když apoštol Pavel označil Ježíše za základ, na kterém by křesťané měli stavět, zmínil se v souvislosti s křesťanskou službou o různých druzích materiálu. Ukázal, že k vybraným materiálům patří „drahokamy“, které jsou schopny odolávat síle „ohně“. (1Ko 3:10–15)

Vzácné kameny jsou někdy v Písmu symbolicky použity jako vlastnosti nebeských nebo duchovních věcí či osob. Ezekielovi byla otevřena nebesa a on ve dvou viděních spatřil čtyři okřídlené živé tvory doprovázené čtyřmi koly. Vzhled každého kola byl přirovnán ke „žhnutí chryzolitu“, to znamená, že měla žlutý nebo snad zelený nádech. (Ez 1:1–6, 15, 16; 10:9) Později Daniel viděl anděla, ‚jistého muže oblečeného v plátně‘, a „jeho tělo se podobalo chryzolitu“. (Da 10:1, 4–6)

 I Ezekiel, když spatřil vidění Jehovovy slávy, viděl „vzhledem něco jako safír [tmavě modrý], podoba trůnu“. (Ez 1:25–28; 10:1) Sláva Jehovy Boha samotného byla přirovnána ke třpytivé kráse drahokamů. Když totiž apoštol Jan spatřil vidění nebeského trůnu, řekl: „Ten, kdo sedí, je vzhledem jako jaspis a červeně zbarvený drahokam, a kolem dokola trůnu je duha, vzhledem jako smaragd.“ (Zj 4:1–3, 9–11)

O ‚svatém městě, Novém Jeruzalému‘, tedy o ‚Beránkově manželce‘, je řečeno, že z něho vychází záře „podobná nejvzácnějšímu drahokamu, jako jaspis, který září jako čistý křišťál“. Dvanáct základů jeho zdí ‚bylo ozdobeno drahokamy všeho druhu‘, každý základ jiným kamenem: jaspisem, safírem, chalcedonem, smaragdem, sardonyxem, sarditem, chryzolitem, berylem, topasem, chryzoprasem, hyacintem a ametystem. Dvanáct městských bran bylo dvanáct perel. (Zj 21:2, 9–21; viz heslo KORÁL a jednotlivé články o různých druzích vzácných kamenů.)