Záznam o stvoření v první kapitole 1. Mojžíšovy odhaluje, že Jehova Bůh stvořil pozemské živé tvory ‚podle jejich druhů‘. (1Mo 1:11, Rbi8, ppč) Ke konci šestého stvořitelského dne byla země plná rozmanitých základních stvořených „druhů“, k nimž patřily i velmi složité formy života. Tyto druhy byly obdařeny schopností plodit potomstvo ‚podle svého druhu‘, v pevně ustanoveném řádu. (1Mo 1:12, 21, 22, 24, 25; 1Ko 14:33)

Zdá se, že biblické „druhy“ tvoří kategorie životních forem, v jejichž rámci je možné křížení. Je-li to tak, hranice mezi druhy by měla vést tam, kde mizí schopnost oplodnění.

V posledních letech se výraz „druh“ používá tak, že vzniká nedorozumění, když se jeho význam zamění s tím, jak slovo „druh“ používá Bible. Slovo „druh“ se v biologické terminologii používá na skupinu živočichů nebo rostlin, v jejímž rámci může docházet k vzájemnému oplodnění a jejíž členové se vyznačují nejméně jedním význačným společným rysem. Takových druhů nebo variet může být tedy v jedné kategorii podle „druhů“ z 1. Mojžíšovy mnoho.

I když biblická zpráva o stvoření a fyzikální zákony, které Jehova Bůh vtělil do stvořených věcí, připouštějí velkou rozmanitost v rámci stvořených „druhů“, nepodporují teorii, že od doby stvoření vznikly „druhy“ nové. Nezměnitelné pravidlo, že „druhy“ se nemohou křížit, je biologický princip, který nikdy nebyl s úspěchem zpochybněn. Žádný nový „druh“ nebyl vytvořen ani s pomocí moderní laboratorní techniky a nových postupů. Kromě toho, křížení stvořených „druhů“ by bylo v rozporu s Božím záměrem, aby rodové skupiny byly oddělené, a zničilo by individualitu rozmanitých druhů života. A protože je mezi stvořenými „druhy“ zjevná mezera, každá základní skupina je jednotkou, která je od ostatních „druhů“ izolována.

Od nejstarších lidských záznamů až dosud je doloženo, že pes je stále psem, kočka je i nadále kočkou a slon byl a vždy bude slonem. Rozhodujícím faktorem v tom, co tvoří „druh“, je i nadále sterilita. Tento jev umožňuje pomocí testů sterility určit hranice všech „druhů“, které dnes existují. Pomocí tohoto přirozeného testu plodnosti je možné odhalit základní vztahy v živočišném i rostlinném životě. Sterilita například představuje nepřekročitelnou propast mezi člověkem a zvířetem. Experimenty s křížením ukazují, že vzhled není žádným kritériem. Člověk a šimpanz snad vypadají trochu podobně, mají srovnatelné typy svalů a kostí; nicméně naprostá neschopnost člověka křížit se s opy dokazuje, že to jsou dvě zvláštní stvoření a nejsou téhož stvořeného „druhu“.

Kdysi sice panovaly naděje, že křížení bude tím nejlepším prostředkem, jak vytvořit nový „druh“, ale v každém zkoumaném případě bylo snadno doloženo,  že pár byl vždy téhož „druhu“, například při křížení koně a osla, kteří oba patří do rodu koní. Až na výjimečné případy jsou takto vzniklé muly nebo mezci neplodní a nemohou přirozeně pokračovat v rozvíjení rozmanitosti. Tento fakt byl nucen připustit i Charles Darwin: „Osobitost druhových tvarů a že nesplývají dohromady nesčetnými stupni přechodnými, jest velmi patrná obtíž.“ (O vzniku druhů, 1914, kap. X, s. 246) To stále platí.

I když specifických stvořených „druhů“ je možná jen několik set, různých variet zvířat a rostlin na zemi je mnohem více. Novodobý výzkum ukázal, že statisíce různých rostlin jsou členy téhož rodu. Podobně v živočišné říši může být mnoho variet koček, ale všechny patří do jednoho rodu koček nebo do „druhu“ kočkovitých. Totéž platí o člověku, o dobytku i o psech — v rámci „druhu“ je umožněna velká rozmanitost. Faktem však zůstává, že bez ohledu na to, kolik variet se v každém rodě vyskytuje, žádné z těchto „druhů“ se geneticky nesměšují.

Geologický průzkum poskytl jasný doklad o tom, že zkameněliny, o nichž se má za to, že jsou prvními jedinci jistého druhu, jsou velmi podobné svým potomkům, kteří žijí dnes. Švábi nalezení mezi dosud nejstarším fosilním hmyzem, jsou vlastně stejní jako švábi novodobí. Fosilní „mosty“ mezi „druhy“ úplně chybějí. Koně, duby, orli, sloni, ořešáky, kapradiny a tak dále, všechno pokračuje v rámci téhož „druhu“ a nevyvíjí se v jiný „druh“. Svědectví zkamenělin je v plném souladu s biblickou historií stvoření, která ukazuje, že Jehova stvořil živé věci země ve velkém počtu a „podle jejich druhů“ během posledních stvořitelských dní. (1Mo 1:20–25)

Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že Noe mohl umístit všechna nezbytná zvířata do archy a tak je při potopě zachránit. Bible neříká, že musel zachovat naživu každou varietu zvířat. Píše se v ní: „Z létajících tvorů podle jejich druhů a z domácích zvířat podle jejich druhů, ze všech pohybujících se živočichů zemské půdy podle jejich druhů tam k tobě vejdou po dvou, aby se zachovali naživu.“ (1Mo 6:20; 7:14, 15) Jehova Bůh věděl, že je nezbytné zachránit jen představitele různých „druhů“, protože po potopě se znovu rozmnoží a rozmanitost se znovu objeví. (Viz heslo ARCHA.)

Po ústupu vod potopy bylo těchto poměrně málo „druhů“ vypuštěno z archy, rozšířilo se po celém povrchu země a nakonec vytvořilo mnoho variet téhož „druhu“. Po potopě sice vzniklo mnoho nových variet, ale přežijící „druhy“ zůstaly pevné a nezměněné. To je v souladu s nezměnitelným slovem Jehovy Boha. (Iz 55:8–11)