Hora, která se dnes jmenuje Džebel Eslamije (Har ʽEval) a leží v oblasti Samaří. Hora Ebal leží naproti hoře Gerizim. Odděluje je krásné úzké údolí, údolí Šekem (údolí Nablus), ve kterém leží nedaleko starověkého Šekemu město Nablus. Rostliny, například víno a olivovníky, rostou jen v nižší části svahu této hory. Ve vyšších polohách je hora celkem pustá a skalnatá. Stejně jako jiné samařské hory i Ebal je tvořen vápencovým jádrem, které je pokryto vrstvou křídy. Leží na SV od hory Gerizim a zvedá se do výše přes 900 metrů nad hladinu Středozemního moře. Hory Ebal a Gerizim jsou na Z od Jordánu. (5Mo 11:29, 30)

Když se člověk podívá z vrcholku Ebalu na S, může vidět většinu Galileje a také horu Hermon. Na J je možné vidět vrchovinu blízko Jeruzaléma a na Z pláň Šaron a Středozemní moře. Směrem na V je možné dohlédnout až k Chavranu za Jordánem. Abram (Abraham) kdysi tábořil v údolí mezi těmito dvěma horami, poblíž velkých stromů More. (1Mo 12:6)

Mojžíš řekl Izraeli, že až jej Jehova přivede do země, kterou má vlastnit, „stane se, že dáš rovněž požehnání na hoře Gerizim a zlořečení na hoře Ebal“. (5Mo 11:29, 30) Také je poučil, že mají vybrat velké neotesané kameny, obílit je vápnem a postavit je na hoře Ebal. Měli tam vystavět oltář, na kterém se měly předkládat oběti Jehovovi. Mojžíš také řekl: „Na kameny napíšeš všechna slova tohoto zákona. Uděláš je zcela jasná.“ (5Mo 27:1–8)

Když Izrael překročil Jordán, kmeny Ruben, Gad, Ašer, Zebulon, Dan a Naftali se měly ‚postavit k zlořečení na hoře Ebal‘ a ostatní kmeny se měly ‚postavit, aby žehnaly lidu na hoře Gerizim‘. Pak se vypočítávaly druhy požehnání pro ty, kdo budou poslouchat Boží zákon, a prokletí nebo zlořečení pro ty, kdo Boží zákon porušují. (5Mo 27:12–14) Když byly vysloveny kletby za neposlušnost, všechen lid měl říci „Amen!“ neboli „Tak se staň!“, aby vyjádřil souhlas s tím, že pachatelé ničemnosti si zaslouží odsouzení. (5Mo 27:15–26)

Po vítězství Izraelitů u Aie Jozue poslechl Mojžíšovy pokyny a postavil Jehovovi oltář na hoře Ebal. Na kameny (možná, ale ne nutně, na kameny samotného oltáře) napsal „opis Mojžíšova zákona, který on napsal před izraelskými syny“. Potom Jozue před izraelským sborem (včetně cizích usedlíků), který se shromáždil, jak nařídil Mojžíš, „četl nahlas všechna slova zákona, požehnání a zlořečení, podle všeho, co je napsáno v knize zákona“. Polovina sboru stála před horou Ebal, druhá polovina před horou Gerizim  a truhla smlouvy a Levité stáli mezi těmito dvěma skupinami. (Joz 8:30–35) Svahy hory Ebal a svahy hory Gerizim poskytly pro tuto příležitost vynikající akustiku. Za pozornost stojí i to, že k těmto událostem došlo přibližně uprostřed Zaslíbené země a blízko místa, kde Jehova slíbil zemi izraelskému praotci Abramovi (Abrahamovi). (1Mo 12:6, 7)

Židovská tradice říká, že Levité stojící mezi horami Ebal a Gerizim stáli čelem ke Gerizim, když pronášeli požehnání, a lid, který tam byl shromážděn, na to odpověděl „Amen!“ Pak se prý otočili k Ebalu a pronesli jedno z prokletí, a lid shromážděný na té straně řekl „Amen!“ Písmo však přesně neuvádí, jak se při této pozoruhodné příležitosti postupovalo.

Podle samaritánského Pentateuchu je v 5. Mojžíšově 27:4 řečeno, že kameny byly postaveny na hoře „Gerizim“. Avšak masoretský text, latinská Vulgáta, syrská Pešita a řecká Septuaginta uvádějí „Ebal“. Z textu u Jozua 8:30–32 vyplývá, že kameny, na nichž byl napsán „opis Mojžíšova zákona“, postavil Jozue na hoře Ebal. (Viz heslo GERIZIM [HORA].)

[Vyobrazení na straně 409]

Pohled z hory Gerizim směrem k hoře Ebal