[Bůh Betelu].

Jméno, jímž Jákob označil místo, kde podle Božího příkazu postavil oltář. (1Mo 35:1, 7) Někteří znalci považují za nepravděpodobné, že by se nějaké místo jmenovalo „Bůh Betelu“, a poukazují na to, že v řecké Septuagintě, latinské Vulgátě, syrské Pešitě a v arabských překladech bylo počáteční slovo „El“ vynecháno. Je však třeba pamatovat na to, že území kolem Betelu mělo pro Jákoba mimořádný význam. O dvacet let dříve se právě v této oblasti Bůh zjevil Jákobovi ve snu a slíbil mu, že ho bude chránit. Patriarcha na to tehdy reagoval výrokem: „Jehova je opravdu na tomto místě.“ (1Mo 28:10–22) A tak když Jákob později označil jménem celý prostor v okolí oltáře, vlastně řekl: ‚Bůh je v Betelu.‘ (Srovnej 1Mo 33:20.)