[[ten, kdo] vystoupil; [ten kdo] vyšel nahoru].

Velekněz Izraele; patrně potomek Itamara, který je uveden jako Áronův čtvrtý syn. (Srovnej 2Sa 8:17; 1Kr 2:27; 1Pa 24:3; 2Mo 6:23.) Eli jakožto velekněz soudil Izrael 40 let. Za jeho života nastoupil svou prorockou dráhu Samuel. (1Sa 4:18; 3:10–13, 19–21) Doba Eliho se vyznačovala tím, že v Izraeli panoval duchovní hlad, protože „Jehovovo slovo se v oněch dnech stalo vzácným; nešířilo se žádné vidění“. (1Sa 3:1)

První zmínku o Elim nacházíme v 1. kapitole První Samuelovy. Eli sedí venku u sloupku dveří svatostánku a kárá spravedlivou Hanu, kterou považuje za opilou, ačkoli se ve skutečnosti Hana zde před svatostánkem dlouze modlí. Hana odpovídá, že není opilá, ale že mluvila z hojnosti své starosti a trýzně, a Eli ji potom propouští v pokoji. Jehova vyslýchá Haninu modlitbu a Haně se narodí syn, který dostává jméno Samuel. Jakmile je odstaven, Hana ho podle svého slavnostního slibu odevzdává do služby ve svatostánku. (1Sa 1:9–18, 20, 24, 28; 2:11, 18)

Nedbá na ukázňování svých synů. Eli je otcem a v Izraeli je veleknězem, ale při uplatňování ukázňování od Jehovy je nedbalý. Jeho dva synové Chofni a Pinechas slouží jako úřadující kněží, ale jsou to „neužiteční muži“, kteří mají zájem jen o to, jak by nasytili své břicho a jak by uspokojili své nečisté sexuální žádosti. Nejsou spokojeni s tou částí oběti, která jim podle Božího zákona patří, a dokonce poslouží sami sobě dříve než Jehovovi — přikazují totiž sloužícímu, aby od člověka, který přináší oběť, vyžádal syrové maso ještě před tím, než by nechali dýmat tuk na oltáři. Chamtiví a smyslní synové Eliho využívají svého postavení, které mají ve stanu setkání, a dopouštějí se neřestí a krádeží na úkor čistého uctívání Jehovy. I když se Eliho zkažení synové dopouštějí nemravných intimních styků s ženami, které slouží u vchodu do svatostánku, Eli je nezbavuje úřadu, ale pouze je mírně kárá. Eli stále ctí své syny víc než Jehovu. (1Sa 2:12–17, 22–25, 29)

Během doby přichází jeden Boží prorok se strašlivou výstražnou zprávou: Moc Eliho domu má být odťata a stejně i jeho vliv, takže v Eliho domě nebude žádný stařec. Jeho zkažení synové mají zemřít v jednom dni. (1Sa 2:27–36) Jehova potvrzuje svůj nepříznivý rozsudek nad Eliho domem, a to prostřednictvím mladého chlapce Samuela. (1Sa 3:11–14) Samuel se bojí tuto zprávu vyřídit, ale když ho o to Eli požádá, Samuel mu ji sdělí. Eli se povolně podřizuje a říká: „Je to Jehova. Ať udělá, co je dobré v jeho očích.“ (1Sa 3:15–18)

Jehova soudí jeho dům. V souladu s Božím slovem přichází odplata. V bitvě s Filištíny Izrael ztrácí asi 4 000 mužů. Izraelité se rozhodují, že odnesou ze Šila Truhlu a přinesou ji do tábora, protože se domnívají, že to povede k osvobození od nepřátel. Filištíni však bojují tím usilovněji. Je pobito třicet tisíc Izraelitů. Truhla se dostává do rukou nepřátel. Chofni a Pinechas, kteří jsou u Truhly, přicházejí o život. Jeden muž z Benjamína běží z bitevní linie a přináší tuto zprávu Elimu. Osmadevadesátiletý Eli, slepý a slabý, sedí na sedátku u silnice a srdce se mu chvěje starostí o Truhlu. Jakmile zaslechne, že se Truhla dostala do rukou nepřátel, Eli upadne dozadu, zlomí si vaz a zemře. (1Sa 4:2–18)

Další odplata postihla dům Eliho prostřednictvím krále Saula; ten dal krutý příkaz, aby byli povražděni kněží z Nobu, potomci Eliho syna Pinechase a jeho syna Achituba. (1Sa 14:3; 22:11, 18) Pouze Achimelekův syn Abjatar unikl této hromadné vraždě a za vlády Davida sloužil dále jako kněz. (1Sa 22:20; 2Sa 19:11) Abjatar však poskytl pomoc vzpurnému spiklenci Adonijášovi a Šalomoun jej za to zbavil kněžského úřadu. (1Kr 1:7; 2:26, 27) Tak se splnil Jehovův rozsudek nad Eliho domem a Eliho potomci byli zbaveni velekněžského úřadu navždy. (1Sa 3:13, 14)