1. Prvorozený syn Esaua a jeho kananejské manželky Ady. Šest nebo sedm Elifazových synů, mezi nimi Teman, Omar a Amalek, se stalo šejky edomských kmenů. (1Mo 36:4, 10–12, 15, 16; 1Pa 1:35, 36; viz heslo ŠEJK.)

2. Jeden z Jobových tří druhů. (Job 2:11) Jakožto Temanita byl pravděpodobně potomkem muže uvedeného pod č. 1; byl to tedy potomek Abrahama a vzdálený příbuzný Joba. On i jeho potomci se chlubili svou moudrostí. (Jer 49:7) Mezi třemi ‚těšiteli‘ vyniká Elifaz jako nejdůležitější a nejvlivnější; z toho vyplývá, že byl možná také nejstarší. Ve třech kolech debaty promlouvá jako první a jeho řeč je vždy delší.

Ve své první řeči Elifaz argumentuje takto: „Který nevinný kdy zahynul? A kde byli kdy zahlazeni přímí?“ Z toho tedy usuzuje, že se Job musel dopustit něčeho ničemného a že jej za to Bůh trestá. (Job, kapitoly 4, 5) Ve druhém kole výčitek se Elifaz vysmívá Jobově moudrosti: „Odpoví moudrý nadutým poznáním nebo naplní si břicho východním větrem? . . . Co vlastně víš, co nevíme my?“ Elifaz tvrdí, že se Job ‚snaží ukázat se jako nadřazený vůči Všemohoucímu‘. V závěru druhého kola osočování Jobových ctností tento Edomita tvrdí, že spravedlivý Job je vlastně odpadlík, že žije ve stanech úplatkářství a že je mužem plným klamu. (Job 15) Nakonec Elifaz trápí Joba potřetí, když ho křivě obviňuje z nejrůznějších zločinů — z vydírání, z toho, že lidem, kteří jsou v nouzi, nedává vodu ani chléb, a z toho, že utiskuje vdovy a sirotky. (Job 22)

Po druhé Elifazově nabubřelé řeči Job výstižně odpovídá: „Všichni jste obtížní těšitelé! Je nějaký konec nadutým slovům?“ (Job 16:2, 3) Na závěr těchto debat oslovuje Elifaza sám Jehova: „Můj hněv se rozpálil  proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“ Elifazovi je řečeno, že mají přinést oběť a že se pak Job za ně bude modlit. (Job 42:7–9)