[můj Bůh je on].

1. ‚Syn Buziovce Barakela z Ramovy rodiny.‘ Je zřejmé, že jakožto potomek Buze byl Elihu vzdálený potomek Abrahama. (Job 32:1, 2, 6; 1Mo 22:20, 21) Elihu pravděpodobně pozorně naslouchal celé debatě mezi Jobem a třemi jeho zdánlivými těšiteli. Měl však náležitou úctu k jejich věku, a proto zůstal zticha, dokud všichni nepřestali mluvit. Novodobí kritikové sice tvrdí, že Elihu byl mnohomluvný a jeho řeči že byly rozvláčné, ale jeho výroky nelze označit jako nemístná slova mladého muže. Byl si plně vědom toho, že moudrost není výlučným vlastnictvím lidí pokročilého věku, ale že skutečně moudrým činí člověka Boží duch. Elihu se tedy plně spoléhal na Božího ducha. Proto byl schopen správně rozpoznat Jobovu chybu — Job si neuvědomil, že ospravedlnění Jehovy Boha je daleko důležitější než ospravedlnění kteréhokoli člověka; Elihu také rozpoznal, že tři Jobovi přátelé ve skutečnosti prohlásili Boha za ničemného. (Job 32:2–9, 18)

Elihu byl nestranný a nikomu neudílel lichotivé tituly. Byl si vědom toho, že on sám, stejně jako Job, byl vytvořen z hlíny a že jeho Stvořitelem je Všemohoucí. Elihu neměl v úmyslu Joba nějak děsit, ale mluvil k němu jako pravý přítel, oslovoval ho totiž jménem, což Elifaz, Bildad ani Cofar nedělali. (Job 32:21, 22; 33:6)

Elihu v každém ohledu zdůrazňoval postavení pravého Boha: Všemohoucí jedná podle práva a odměňuje jednotlivce podle jeho chování. Soudí nestranně a je si plně vědom toho, jakou cestou lidé jdou. Bůh slyší křik ztrápených. Je Učitelem, který činí lidi moudřejšími než jsou zvířata. Jedině nepravdu Bůh neslyší, a proto Elihu povzbudil Joba, aby čekal na Boha. Elihu také Joba ujistil, že Bůh je s ním a že nikoho ničemného nenechá naživu, ale že ti, kdo Mu slouží, „dokončí své dny v tom, co je dobré“. (Job 36:11) Potom bylo Jobovi připomenuto, aby velebil činnost Boha, který je vznešeným Dárcem a poskytuje hojnost pokrmu. Elihu upozornil Joba na velké věci, které Bůh vykonal, a na to, že Bůh ovládá přírodní síly, a povzbudil Joba, aby projevil „pozornost podivuhodným Božím dílům“. (Job 37:14) Na závěr vyjádřil Elihu vznešenou myšlenku, když o Všemohoucím řekl: „Je vyvýšen v moci a nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti. Ať se ho proto lidé bojí.“ (Job 37:23, 24; kapitoly 34–37)

Jedině díky působení Božího ducha bylo možné, aby Elihu hodnotil věci správně a aby mluvil slova, která se později na Jobovi splnila, když byl Job opět uzdraven: „Propusť ho, aby nesestoupil do jámy! Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ (Job 33:24, 25)

2. Předek proroka Samuela; syn Tochua. (1Sa 1:1) Je zřejmé, že Elihu je také označován jako Eliab a Eliel. (1Pa 6:27, 34)

3. Snad Eliab, nejstarší bratr krále Davida; stal se knížetem kmene Juda. (1Pa 27:18, 22; srovnej 1Sa 16:6; viz heslo ELIAB č. 4.)

4. Jeden ze sedmi mužů, kteří byli hlavami tisíců, patřili Manassemu a v Ciklagu zběhli k Davidovi. (1Pa 12:20)

5. Korachovec z rodiny Obed-edoma; za vlády Davida byl dosazen jako strážce bran v Božím domě. (1Pa 26:1, 4, 7, 8)